Dragon of Celts

Můj sladký úsměv jako odměna za odhalení a dopadení Gothie

2006-03-15T12:24:00.000+01:00

Ještě tak před půl rokem bych nevěřil, že se budu plně ztotožňovat s názorem, že internet je nudný. Možná ve skutečnosti není, je to jenom o mém přístupu k němu, ale nic na tom nemění, že mi nic nového a zářného nedodává. Vyberu si cokoliv, jen ne surfování na internetu (což samo o sobě to bezcílné bloudění ze stránky na stránku je tak strašné a ubíjející, že člověk propadá do depresí). Jsou ovšem temné chvilky v mém životě, kdy prostě musím sedět hodinu na prdeli a čuměť do monitoru.
Při té poslední jsem lehce projel guestbookem Čarovného Zrcadla, popravdě řečeno, nevím, co to tam věčně řeší a je mi to ukradené. Když jsem zajel hlouběji, mírně mě pobavila otázka jednoho návštěvníka "Kdo je DoC?", z čehož má paranoia usuzuje, že někde před tím se opět pár vět věnovalo mé osobě(nevím, nepátral jsem po tom), ale ještě více mě zaujala(respektivě jako jediné mě zaujalo)pruda jedné holky(?) vystupující pod nickem Gothie, která si troufla dokonce napsat komentář pod Noiřiným nickem. To už jsme tu jednou měli, že?
Ta samá osoba se totiž potom pod směšnými komentáři objevila i na mém blogu i na blogu Úsvitu Temnoty.
Berte to jako malou úvahu z nudy, kdo se bude trapně snažit o prudu u Noiry a Dragona současně? Jedině ten, kdo ještě stále nepřekousl chat(v tom případě by Gothie nebyla sama, že).

Internet žije? Žije!

2006-03-01T18:15:00.000+01:00

Internet mě nebaví, to už jste mohli sami zaregistrovat, k blogování se nutím jako k zubaři, e-maily dostávám snad za trest a co se kde zase píše, je mi šuma-fuk.
Podávám otázku, žije ještě internet, respektivě je na její malé pohansko-české části ještě tak rušno jako za starých dobrých? časů? Asi není a nebo svojí nechuť k virtuálnímu světu webu vidím i v ostatních, zatímco si vesele surfují dál. Ať tak či tak, přece ještě žije.
Dnes jsem měl čas se podívat na stránky i blogy, které jsem nezahlédl ani koutkem jednoho oka po dlouhé dva měsíce.
Zrcadlo rozjelo novou éru, samozřejmě nemůžu se nezmínit o skvělém článku o "králičcích"(kterou jsem stále ještě celou nepřečetl, ale i přesto si troufnu o ní předem takhle básnit), Eurik s těmi svými taky něco provedl, Zahrada už tolik nepíše(zaplať pánbůh, kdo to má pak číst), mojí osobu se "pomlouvá" jako vždy, ale Allsy - ta dokazuje, že přece ten internetový svět není mrtvý.

Za pár dní tenhle blog bude mít také narozeniny jako ten její.
A díky ní vím, že to slavit nebudu, hnusí se mi to.
Proč slavit, proč připomínat? Za chvíli je jaro, raději oslavím vlastní narozeniny a s tímhle článkem končím, neboť mě na stole čeká Psychologie reklamy, Germánská kniha mrtvých, Tajemná magická kočka, Čarování v kuchyni, Výklad snů od S.Freuda a Velká kniha rostlin.

Jak to všechno bylo...

2006-02-22T12:20:00.000+01:00

Zní to až neuvěřitelně, ale je to pravda, že od oného článku s názvem "Drak, Vrána, Veverka, Svišť a Želva aneb konec roku 2005 a začátek nového" uběhl více jak jeden měsíc, a my, já a Vermarka, jsme se setkali teprve nedávno. Nebyl prostě čas, ale samotné setkání není tak důležité jako to, co se všechno na něm řeklo, respektivě, co všechno se na něm objasnilo.

Rozhovor s Vermarkou mě přivedl k dobrému nápadu znovu, tentokrát podrobněji a přesněji, vysvětlit události, které jsou v oném článku popisovány. Neboť mnohé nebylo vysvětleno - došlo ke zbytečným dezinformacím a mnohé věci ještě řečeny nebyly, i přesto, že jsou důležité. *

Vrátíme se k hlavné pointě celého příběhu. Byl jeden den, v ten den jsem vyšel s Vermarkou a Chestrem ven, neboť jsem se s nima den před tím po telefonu dohodl, že bychom zašli do čajovny. Když se do čajovny mířilo, tradiční Želvě, kam chodíme normálně, jsme se vyhnuli a zašli jsme do jiné.
Ptal jsem se logicky proč nejdeme do Želvy. Odpověděli mi, že v Želvě se nyní nachází Cody. To jsem bral spíše jako důvod, proč se tam ukázat a také jsem chvíli naléhal, abychom za ním do Želvy zašli. Řekli, že tam nepůjdeme. I přesto, že za Codym jsem chtěl jít, jsem se rozhodl jít s Vermarkou a Chestrem. Proč? Odpověď je jednoduchá, dávám přednost přátelskému setkání před tím, abych sám za Codym vyrazil.
Vermarka mi později vysvětlila, že za ním se nešlo z důvodu takového, že s ním potřebovala probrat nějaké záležitosti, které se jí nechtělo otevírat přede mnou a možná i před Chestrem. Proto je nesmysl mluvit o "libereckých pohanech" jako že se Codyho bojí a nechtějí se s ním za každou cenu setkat. Jestli Vermarka mu odmítla setkání, je to její věc a ať si to vyřeší s ní. Pokud by chtěl se někdy sejít se mnou, i nadále platí, že Cody musí napsat mě. Neboť neplatí, že všude, kam se Vermarka mihne, jsem i já, a neplatí dokonce ani to, že mi všechno říká. Nemusí. A jak mi Vermarka zdělila, Cody ji nezpravil o tom, že na srazu, který s ní vyjednával, mám být i já.
Dostáváme se k vážné věci - k tzv. "libereckému gangu", nevím, kdo ten název vymyslel, ale o Vermarce, Vráně a mě se v tomhle duchu smýšlí, i přesto, že když to slyším, naskočí mi husí kůže. Liberecký gang neexistuje, stejně tak ne coven, ve kterém bych já s Vermarkou, Vránou a třeba i s Chestrem figuroval. Vysvětlil bych to asi tak, že mezi mnou, Vermarkou a Vránou probíhá silná interakce, která se ovšem nezakládá na stejné filosofii, názorech apod. Považuju za velmi důležité říct, že názorama se já od Vermarky v mnohém liším, nejde tady ani o konkrétní příklady, ale celkového pojetí "chování", které je odlišné od mého. Tím nemyslím nic špatného, to vůbec ne, jen tím chci říct, že můj přístup k pohanství je odlišný v mnoha ohledech, které si například ani Vermarka neuvědomuje a opačně. Proto nelze brát Vermarku a její rozhodnutí za zástupná za mě a podobně.
To platí jak v případě Vermarčina rozhodnutí nejít do Želvy, ale i v případě takovém, že já jsem o Codym řekl, že je idiot(i když přesně tak to nebylo).
Když jsme narazili na Codyho v souvislosti s tím, že je v Liberci, přirozeně jsme se o něm bavili. To, co o něm padlo bylo slušné a souhlasím s tím, ale rozhovor, který stejně neměl řešení, jsem ukončil slavnou větou "nebudeme se vztekat, kvůli takovému idiotovi". Cosi o něm myslím je moje věc, v jakém kontextu to bylo řečeno je věc druhá a věc třetí je, že jsem se k tomu veřejně "přiznal". O jaký konkrétní kontext jde, nemohu příliš vysvětlit, jen jsem tím zesměšnil celý rozhovor, který se mi zdál bezvýsledný a bezúčelný a taky moji "obhajobu" Codyho. Nehledě na to, nešlo skoro ani o rozhovor, jen o udání důvodů, proč se Vermarce a Chestrovi nechce za Codym do čajovny, přičemž já prosazoval (neúspěšně) opak. O pravých důvodech, proč tam nechtěla jít Vermarka jsem se už zmínil. Moje věta je rozesmála, to je fakt a nebudu to zde vyvracet, avšak i tady platí, že, to, co udělá jeden, nemusí platit i pro druhého. Nelze tedy Verču ani Chestra za mé vyjádření i za to mé rozhodnutí o tom napsat, nijak vynit.

* Nechápu proč to píšu v trpném rodu, když většina jde na můj vrub.

Střet civilizací

2006-02-14T12:26:00.000+01:00

Snad už zde není nikdo, kdo by nebyl informován o nedávné "cholerické" reaki mnoha muslimů na zveřejněné karikatury proroka Islámu.
Před půl rokem totiž v Dánsku jedny noviny tyto karikatury zveřejnilo a dá se říci, že se nic nestavalo - život šel poklidně dál. Avšak ty samé obrázky si nedávno nenechal ujít ani jeden norský deník a už neuběhl ani týden, aby jejich ambasády v islámských zemích neolizovali plameny a z jinak nevýznamných a nevýrazných národů se stávají nenávidění lidé, i když drtivá většina sotva měla podíl na tom, co jeden svobodný tisk zveřejnil.
Obecně se to začíná nazývat "střetem civilizací", pravděpodobně převzaté z filosofické práce Samuela Huntingtona nesoucí stejný název. Je to střet západní civilizace mající své kořeny v křesťanské filosofii(i novodobí pohané jsou součástí tohoto světa, neboť křesťanská civilizace je nositelem pokroku a všeobecně přijímaných názorů typu "nezabiješ", "nepokradeš") a civilizace islámské.
Ten střet můžeme sice spatřit v odporných teroristických útocích mající svůj cíl demoralizovat morálku západních lidí a ve následné válce proti terorismu, ale přece jen je nejkrásněji vidět ve střetu názorů, principů, filosofií, dogmat obou odlišných kultur. My nechápeme, že oni nemůžou pochopit naši svobodu slova a projevu a oni nemůžou pochopit naší neschopnost pochopit jejich rozčarování, pro ně tak samozřejmé, nad "hříchem", kterého se Evropané dopustili. Je to tedy začarovaný kruh. Jak tedy z něj ven?
Muslimové mají pravdu, že to, co se stalo, vedlo ke shození a zesměšnění jejich víry a že něco takového by se v moderní tolerantní společnosti nemělo dít, zvlášť v tak citlivé otázce. Jak jeden šéfredaktor jednoho deníku povídal, noviny si dávají obecně pozor, aby neurazili feministky, gaye, Romy či jiné.
Ale ruku na srdce, umíte si představit, že by třeba homosexuálové na celém světě byli schopni pořádat krvavé demonstrace a dopouštěli se ničení budov a majetku jen pro to, že se ucítili ukřivděni?
Samozřejmě nám to připadá jako nesmysl, ale právě tohle se nyní děje.
Ať už se noviny dopustili jakéhokoliv zavrženíhodného činu, nikdy není a nebude v mezích lidského chápání a rozumu přípustné takové chování jakého se nyní tisíce muslimů dopouštějí.
Lidé odkojeni principy západního světa mají další možnost vidět, že soužití s muslimi je čistá a holá utopie.
Politika Evropy ještě před dvěma desítkami let diktovala přívětivý přístup k přistěhovalcům, pocházející většinou právě z islámských zemí v iluzi vytvoření multietnické a multináboženské společnosti, jehož nositel a důkazem, že něco takového může pod dobrým vedením fungovat, měla být Evropa a dokázat tak světu, že stále má na to, aby ostatním šla příkladem. Dnes se konečně Evropa a spolu s ní probouzí ze sna a procitá do kruté reality, že se hloupě, ale fatálně přepočítala. Něco takového samozřejmě nejde, když se přistěhovalci nejsou schopni přizpůsobit hostitelské zemi a naopak ostatním vnucují svá pravidla a když ne přímo vnucují, tak nejsou schopni pochopit, že mnohé věci na svém území prostě odlišní lidé prostě netolerují.
Muslimové na evropském území prostě nemůžou své manželky beztrestně bít a znásilňovat, páchat teroristické útoky už ve své vlastní zemi (příklad Velká Británie) a už vůbec s nimi souhlasit. Nemůžou na své evropské kolegy koukat s opovržením, pojímat Evropanky kvůli jejich stylu oblékání za prostitutky ani se uzavírat světu v ghettech.
Mnohé národy s různorodými názory skutečně můžou spolu koexistovat, ale pouze za předpokladu vzájemné tolerance okleštěné od paranoii a xenofobie.
Jenže o tom si na prahu 21. století ve vztahu k muslimům můžeme nechat jenom zdát.

Článek je mé vyjádření a úvaha k nedávným událostem a není nikým ovlivněna ani převzata.

Silvestra s Big Schweine a jak se mi zasekl mobil

2006-01-16T11:41:00.000+01:00

Všichni tu radu moc dobře známe, všichni jsme ji nesčekrát četli a všichni jsme si - s úspěchem nebo i bez - předsevzali, že se té rady budeme držet. Já jsem se jí nikdy nedržel až do dnešní noci a nyní toho nového projektu, do kterého jsem se pustil, snad i lituju, protože nikde nepíšou, jaké dalekosáhlé následky to může mít. Mám kruhy pod očima, bolí mě celé tělo, které je jako z olova, na každýho vyjíždím už jenom kvůli tomu, že "nahlas smrká" nebo "blbě čumí". O čem je tentokrát na mém blogu řeč? O snech a snovém deníku. Ráno ve dvě hodiny, ani ne po dvou hodinkách spánku, se probouzím takřka s hrůzou. Zdál se mi šílený sen, to nejšílenější byl ten konec a já jsem ucítil příležitost a vzal jsem do ruky mobil, navolil si napsat novou mms a začal jsem do mmsky popisovat celý sen. Jenže to jsem netušil dvě vážné skutečnosti - jak jsem ten sen do podrobna rozebíral a stále neúnavně ťukal do klávesnice mobilu, rozpomínal jsem si na nové a nové skutečnosti, až se popis protáhl na celou půlhodinu s tím, že jsem se nedostal ani ke konci. Než přejdeme k druhému háčku, musím svému jistě skromnému počtu čtenářů vysvětlit, protože jim to zajisté dlužím, proč jsem popisoval sen do mobilního telefonu ve formě mms zpráv. Řešení je tak prosté! Nechtělo se mi vstávat z postele, vytahovat papír a tužku a sednout si ke psacímu stolu a tam to psát, tak jsem chňapl po mobilu, který dosud spal se mou na nočním stolku. Mms jsem neměl v úmysl odesílat, koho by prosím vás, zajímalo ve dvě hodiny ráno, co se mi zdálo, ale mms nabízí velký prostor pro text, takže jsem měl v plánu, po té, co se mi podaří celý sen přelouskat na display mého telefonu, že mms uložím do konceptů a později, druhý den, si jej přepíšu do deníku snů, který si kvůli této příležitosti rovnou založím. A po půl hodině se stalo co...mobil se zasekl...můj do dneška spolehlivý a milovaný Sony Ericsson mi najednou nereagoval na žádné tlačítko, takže jsem nemohl dál psát. V tu chvíli to bylo poprvé, co jsem o něm prohlásil s hněvem schopný bořit zdi, že je zku***ný. Jak se však ukázalo, bylo tomu poprvé a rozhodně né naposled. Panebože, co teď? Tolik textu jsem do toho malýho krámku nasázel a von si teď pán, už někdy ve tři hodiny ráno uráčí, mě nebude poslouchat. Třísknout s ním o zem, to se mi chtělo, ale udržel jsem se, a mezitím třikrát za sebou z něj byl mobil zku***nej. Při poslední jsem už spocenýma rukama tahal za zadní víko, že mu prostě vytáhnu baterku a celý sen znovu hned teď přepíšu na papír. V tu chvíli jsem si ale vzpoměl - v návodu psali, že se baterka nemá vytahovat, pokud telefon nevypnete a já takový přísný dodržovatel snad všech pravidel, vyhlášek, doporučení, kvót, norem a zákonů vyjma školního řádu, jsem se chystal to porušit. Ale co jsem měl dělat, když ani na tlačítkou vypnout ten pitomej krám nereagoval. A tak se stalo a já do čtyř hodin tvrdnul u psacího stolu, než jsem znovu do všech podrobností sen popsal, ani neuvažujíc, co všechno se mi mé podvědomí snažilo zdělit A šel jsem si alespoň na tu jednu hodinu zase lehnout... A co se mi to zdálo? Pochopitelně nejsem tak pitomej, abych vám nechal nahlédnout do mého podvědomí, trochu nápovědy máte v první části nadpisu článku...
Noční odyssea ale nekončí...v pět hodin ráno jsem se probudil s tím, že si tentokrát přispím, ale v tu chvíli, co jsem si to usmyslel, jsem si vzpoměl, že se mi zdál sen nový...ach, dal jsem svému telefonu druhou šanci a druhý sen, nebo spíš sled několika snů, mu vylíčil, tentokrát s úspěchem. Když jsem se chystal znovu spát, bylo šest hodin a za hodinu jsem se probudil, tentokrát ke slávě všem andělíčkům, definitivně, a při šíleném spěchu příprav do školy jsem si uvědomil, že se mi zdálo něco i napotřetí, takže jsem svůj sen, poslední, naškrával na papír v rychlosti v autobuse, jehož drkocání mě dokonce tentokrát nedokázalo probudit...
Po škole mažu do knihovny půjčit si snář pana Freuda, protože mě zajímá, jaký názor má na mé sny několik desítek let mrtvý chlap...

Drak, Vrána, Veverka, Svišť a Želva aneb konec roku 2005 a začátek nového

2006-01-03T12:27:00.000+01:00

Ani mě to nedá neohlédnout se s trochou melancholie po předchozím roce. Asi nemá cenu zde povídat, co byl rok 2005 pro wiccu v celé ČR, jednak už to jeden pán udělal (kdo je ten "Záhonek"?:) ) a jednak vzhledem k mému vrozenému egocentrismu je mi to upřímně jedno a více se zabývám sám sebou (ach, to mé ego!).

Takže tedy rok 2005, někdy před přesně 365 dni jsem jen tak brouzdal netem, znal jsem většinu skutečně dobrých stránek ohledně wiccy, ale ne wiccany na "vlastní kůži". To se poměrně rychle změnilo a to mým (bouřlivým) příchodem na chat, kde jsem pobyl pouhý měsíc a po té chat jsem i se všemi jeho obyvateli poslal do...{CENZUROVÁNO}. Tím jsem mnohým lidem na radosti příliš nepřidal...do dneška na to vzpomínám, jaká {CENZUROVÁNO} to byla, div, že někteří z toho nedostali infarkt.:-) A od té doby nastává éra věhlasného dragono-blogování, kde na celičkém světě zbylo opravdu málo lidí, kteří nepřišli na tomto místě na přetřes.
Ve skutečnosti blogování není tím hlavním, ani vedlejším, je to prostě má záliba, ovšem díky které jsem se seznámil se spousty zajímavými lidmi - a to je něco, o čem chci psát. Seznámil jsem se s lidmi, kteří se stali mými přáteli, jako např. Ethelwen, Remi, Vermarka, Vrána, Chester a další. Další skupinu bych charakterizoval, že bych je rád poznal více, i když, nutno dodat, zatím přílišnou iniciativu pro napravení tohoto "palčivého problému" nevykazuju. Zahrada, Eurik, Linet, TMP, Ganja-man(zasvěcení vědí...:-) ) a spoustu dalších, na které si teď nevzpomenu, mají své místo v této skupině zajištěné (alespoň dočasně, dokud si je nepřeřadím někam jinam). A pak tu máme i ty "hromádky" lidí, kteří...ehm, tak pozitivně neskončili. Tak třeba Allsy, Carol-l a skoro celá "hlavní garda" kdysi vzkvétající chatovací místnosti s názvem "Wicca" bych zařadil mezi ty, kteří mojí přítomnost ve své blízkosti snáší asi tak těžko, jako bolavé uhráky na vlastní tváři, kterých se ne a ne zbavit. Já je naoplátku mám celkem rád - mé názory na ně jsou sice drsné, ale nikdo mě nedokáže tak dokonale pobavit(př. přečtěte si Allsyin článek o registru wiccanů - to je hlod vedle druhého {samozřejmě vše je IMHO}). A poslední skupinu bych charakterizoval jako černou urničku, do které vházím pergameny se jmény hrůz a zjevů mou vlastní krví napsané...zatím urnička zeje prázdnotou...jsou tam jen dva obyvatelé...kdo asi? Vermarka se mi kdysi snad chtěla pomstít (vím, že ne, ale tak to tehdy vypadalo) a pozvala oba dva "z černé urničky" do Liberce najednou...Nimloth a Dragonspace. Od té doby tomu říkám "pozérská delegace". Hned vysvětlím proč(prostě mi to nedá...). Tak Dragonspace neustále tvrdí, že má dračí srdce a že kdysi s draky skutečně bojoval proti společnému nepříteli...hm...takovej blábol...já s tak dobrým konexemi v dračí říši a nevěděl bych o tom!:-) A to není všechno, jedné mé kámošce,která si nepřeje být jmenovaná tvrdil, že je Bůh a ona Bohyně a že mají na zemi společné poslání. A Nimloth sobotní idylku "vítané" návštěvy už jen dokreslila...znáte to její chování...nejdřív vyhrožuje, jaké má konexe, a když to nemělo patřičný účinek, vrhla se na samolibé vychloubání se, jaká je z ní psycholožka. Nestálo mnoho úsilí zjistit, že za hranice základní identifikace temperamentů se svojí psychologií(to že je psychologie?) nezajde. K tomu všemu je empatická asi jako ranec plesnivých brambor.

Ale dost drbání...tak třeba pro rok 2004 bylo významné i to, že jsem si v něm koupil tarotové karty a athame(u kterého jsem s hrůzou zjistil, že ho jeden obchod nazval wampírskou dýkou a prodával ho o 5 stovek dráž, než jsem já sehnal). Rok 2005 nebyl tak bohatý až na samotný konec, kdy se konečně dostáváme k té výše zmíněné zoologické zahradě. Liberec poctil svou návštěvou Chester (=Veverka) a vyrazilo se do oblíbené Želvy(=čajovna), kolem které jsme udělali velký oblouk a zalezli jsme úplně do jiné čajky. Proč? Želvu pro změnu poctil svou návštěvou Cody a my jsme byli k němu tak pozorní, že jsme chtěli uchránit jeho fyzické zdraví a raději jsme tam nepáchli. Ale přes mé protesty, kdo by se s ním nechtěl potkat? Na jeho účet jsme vedli menší, zato peprnou debatu, kterou jsem ukončil slovy(docela překvapivými, protože jsem ho i celkem bránil - jestli se tomu dá říct bránění{a jestli se on dá vůbec bránit}), že se nebudeme vztekat kvůli takovému idiotovi. Což je upřímně rozesmálo. V čajce jsme následně rozdrbali asi dalších dvacet lidí a s potěšením musím říct, že Chester je jeden z mála lidí, kteří mají střízlivé názory, i když by mohl být někdy trocho méně kritický...S námi tam byla samozřejmě Vermarka (=Svišť). A druhý den jsem se setkal s Vránou. Jak to vypadá, když se uprostřed lidské civilizace(=města) setká Drak s Vránou? Sbalí všechny prachy a nakoupí, co jen jde. Obešli jsme všechny seriózní i neseriózní obchody, etno-obchůdky, knihkupectví a já nevím, co ještě, až jsme skončili v prodejně látek. Po té prodejně pokukuju už nějaký čas s tím, že bych si jednou chtěl koupit nějaké látky, ze kterých by byl pěkný ubrus na oltář. A tak jsme tam vybrali jednu oranžovo-hnědou s nějakými motivy, která nám oboum padla do oka jako vhodná pro svátek Imbolg. Absolutně nerespektuji barvy a jejich spojitost se svátky, výběr podřizuju tím, jak mě to nejlépe vyhovuje. A tak jsem ji koupil(a zároveň uznal, že to byl dobrý nápad tam zaskočit). Když už jsem platil, Vrána se vrátila zpět k výběru látek a našla tam další, tentokrát stříbrno-modrou a upozornila mě na ní se slovy, že by se hodina pro "úplněk". Oči se mi rozzářili na znamení, že do posledního detailu jejího posledního sdělení s ní bezvýhrad souhlasím a nakoupil jsem k té oranžové ještě tuhle. Poté jsme hledali marně obchod s prázdnými lahvičkami, na které máme, vzhledem ke společné lásce k bylinám, oba zálusk. A během hledání jsme probrali mé závažné rozhodnutí, že definitivně končím s rituální nahotou, která se ukázala v mém případě jako velmi neefektivní a že si už brzo hodlám koupit nějaké roucho. Jenže jaké roucho koupit, když nabízejí hlavně černou nebo bílou barvu a ani jednu za žádnou cenu bych nechtěl. Překvapení? Kvůli tomu, že nechci černou? Možná, ale opravdu nemusím ani v kruhu vypadat jako nějaký vyšinutý gotik. Představa býti v černé se mi dokonce až zhnusila, takže když se každý z nás odebral do svých domovů, napsal jsem ji, že chci s ní zítra v tom obchodě koupit látku na roucho a že bychom ho potom dali nějak dohromady(rozuměj: ona by ho dala dohromady, vzhledem k mé šikovnosti). K mé velké radosti souhlasila. Jenže ta má radost dlouho nevydržela, protože jakmile jsme se postavila před brány světa látek, udeřila nás do očí velká cedule s nápisem "do 31.12.2005 Inventura" - to mě vskutku nepotěšilo, takže další pokus jsme si sjednali na druhý leden. To už jsem měl docela jasnou představu o tom, jakou barvu chci - zelenou. Moje máma té zelené říká, neručím za její znalost módní terminologie, "lahvově zelená", dá se lehce přirovnat k horní části tohohle blogu (nemyslím ten modrý proužek!) kolem nápisu Dragon of Celts. Další varianta byla zelená se vzory dalších přírodních barev. Jen v mé hlavě existoval ten dokonalý odstín i materiál, který by mi byl příjemný, jen v mé hlavě a v mysli Bohů...jinak to nelze ani říci. Druhého Vrána nemohla, takže nákup látky jsme s konečnou platností přehodili na den poté a tam to bylo...ona...zelená...naprosto dokonalá! Viděl ovšem mě někdo někdy v zelené? - vždyť je to fuk. A měli ji tolik, kolik jsem potřeboval. Vráně nezbylo nic jiného podotknout, než to, že takhle mě šťastného nikdy neviděla (to ovšem až po tom, kdy řekla, že nikdy neviděla kluka kupovat si látky). K té zelené jsem hledal takovou, která by nejlépe charakterizovala temnotu...a byla tam také...černá lesklá se stříbrnými já nevím co. Koupil jsem ji také - bude se hodit jako ubrus na oltář při riutálech novu. A pak jsme vyrazili na lov svícnů. Ten lov skončil neúspěšně a úspěšné v jednom. Svícny, ty které jsem hledal neměli (takže to znamená, že i nadále si na rituály budu muset svícny půjčovat od mámy), ale měli tam prázdné lahvičky, ty, které jsme hledali asi pět dní předtím. Hned jsem tedy některé nakoupil a šťastný den už dokreslil jen rozhovor s úplně cizí paní v autobuse, se kterou jsem se shodl na velké nelásce ke komunistům a pozitivně jsem ji ubezpečil, že to, co napáchali, mi mladí jednou, i když pracně, dáme zase do pořádku.

No řekněte, mohlo to být snad ještě lepší?

Příjemný a pohodový Zimní slunovrat...

2005-12-21T13:11:00.000+01:00

Nedá mi to nepodělit se o svojí radost z příchodu narození Boha a jeho brzkého růstu v dospělost...je tu svátek Yule a všem Vám přeji příjemné strávení tohoto svátku i jeho křesťanské obdoby v podobě Vánoc!

Tleskám Noiře...

2005-12-20T12:28:00.000+01:00

Tleskám spisovatelskému úspěchu Noiry. Ta už konečně ví, jaké to je, když napíše článek, o kterém ani netuší, že se na něj strhne tolik ohlasů...ostatně já s tím mám bohaté zkušenosti.:-)

Článek, jehož pointu jsem dosud nepochopil (je to vtip? ironie? narážka na něco? - nevím), mě ani tak nepobavil, další ehm...z nijak výrazných článků. Ale v komentářích Noira povídá, "potrefená husa vždy zakejhá..." a že jich zakejhalo...
Nemám aktuální zprávy - bohužel, protože Noiřin blog má věčně problémy s načtením, ale to, co jsem přečetl před dvěma dny, mi bohatě stačí, abych vyjádřil své hluboké pobavení nad tím vším.

Ozvala se tam Allsy, já už nevím, co si tato holka o sobě myslí, ale nedá mi to a musím říct, že je trapná a snad i hloupá (veškeré inf v tomto článku jsou "dle mého skromného názoru"). Hned tam vystřelí se svou zdrobnělinou, která je mi stejně tak odporná jako růžová barva, že se cítí uražena, že její nick se objevuje ve stejné větě, kde jsem zmíněn i já a že o tak slavné a všemi milované osobě jako je naše "Allsynka", si Noira drze dovolila napsat jen jeden řádek. Jak si to Noira mohla troufnout? Ber si ze mě Noiro větší příklad! Koukej - já ji ten odstavec věnuju. Na první pohled připadá sympatická, ale stačí, když jen otevře pusu...

Pak zase přihodila Nimloth, která, čehož si musel všimnout snad už každý, poměrně široce na internetu prezentuje svoji nově nabytou averzi vůči Zahradovi. Co si já myslím o Nimloth je všeobecně známo (vždyť jsem byl snad první, kdo vyjádřil nahlas pochybnost o její "důvěryhodnosti"!), takže cokoliv, co tahle holka řekne nebo udělá, mimochodem je podobně stará jako Allsy a já (kdy já už konečně vstoupím do klubu "vyvrhelců"?), je asi takové pravdy, jako že moji prababičku včera unesli ufouni a i přes její požehnaný věk (123 let a 9 lunárních měsíců) ji stačili oplodnit...

A nakonec Strážce znovu otevřel krvavou ránu zbylou pro "kauze chat", kdy se do Noiry obul, že opět generalizuje všechny chataře(TPM, jak to bylo? - "bramborníčky"?) na hlupáky. Jsem si pevně jist, že Noira se umí sama bránit (i když schopnost (logické) argumentace ji zjevně někdy chybí - bez urážky a bez ironie),ale nepamatuju se, že by ve svém článku psala "všichni chataři". A hledat za každým mým, Noiřiným a Zahradovým článkem nějakou narážku nebo urážku na chat a na její "obyvatele" je dnes přinejmenším už paranoidní...

A co chudák Záhonek? Článek Noiry byl původně o něm, ale na něj skoro nikdo v komentářích nenarazil...

Nakonec musím vyřešit zde dvě zbylé věci. Zaprvé - cílem článku není nikoho urazit, pošpinit ani pomluvit, cílem je pouze vyjádření mých názorů a věřte, že jsem se pevně snažil se krotit, aby právě se nezakládali na bázi "urážek". Mé názory čerpají z velmi hluboké studny zdrojů a pro mě jsou - pravdivé, jestli, že pro vás ne - nevadí. Netrapte se tím, co kdo o vás někdo napíše!
A z prvího právě splněného restu vyplývá rada - udělejte si vždy svůj vlastní autentický názor, řiďte se jím, projevte ho, ale jinak se všemu zasmějte a neřešte to - nebo se zblázníte!

Bilance nad uplynulým časem

2005-12-06T15:40:00.000+01:00

Ještě ani zdaleka neuběhl ani rok blogování a mě připadá, že první články psal snad někdo jiný, než já.
Je tomu tak a je to fakt, se kterým jsem počítal a téměř ho i vyžadoval.
Tenhle blog není od toho, aby sloužil lidem jako průvodce na cestě pohanství, dost o tom mluví, hodně řeší, ale je tu jenom z jednoho jediného důvodu - chci se dozadu dívat na své dřívější názory, náhledy apod. a ty současné zaznamenávat.
Vy si toho ani nevšimnete, ale já vím, jak jsem k těm článkům přistupoval a teď mi to připadá někdy až hloupý a naivní a to i přesto, že za většinu svých názorů si stále stojím a na ty, pod kterými bych se dnes už nepodepsal, jsem pod tíhou času pohled přece jen přebudoval.
A o tom to je. A o tom to i bude...

"Můj milý deníčku..." Část devatenáctá: "Hádky"

2005-11-29T12:18:00.000+01:00

04.10.2005 - Jak jsem se se všemi pohádala

Můj milý deníčku, to bys ani neuhodl, jak špatně na tom jsem v poslední době. Myslela jsem si, že nejhorší časy už mám díky přestupu na novou školu za sebou, ale teď vidím, jak jsem se zmýlila. Když takhle někdy uvažuju nad svým životem, byla jsem šťastnější, když jsem ještě neznala čarodějnictví a nestala se čarodějkou. Tak či tak, už bych neměnila, cítím, že má čarodějnickou krev v žilách a že dřív, či později se ukáže, že mi čarodějnictví skutečně pomůže.
A tak jsem své čarodějnické schopnosti využila k tomu, abych zabránila Báře v prokletí Michala, se kterým se před nedávnem rozešla. Je z toho skutečně zdrcená a i když by mě to měla těšit, není mi o nic líp, než jí. Proč? To teprve vysvětlím. Vzala jsem si jednu fotku Báry(kde jsem byla i já a Veronika - sebe a tu káču jsem tam nepotřebovala, tak jsem ten kus odstřihla), sůl, černou svíčku a černý šátek, který jsem našla u babičky, která teď u nás bydlí...ach, to mi taky, deníčku, ani nepřipomínej...ovšem zpět k naší věci. Ještě stále jsem nenašetřila si na svou dýku, takže kruh tvořím normálně pravým ukazovákem, urovnala si na zemi u nás doma pomůcky (venku už čarovat nejde, je tam moc velká zima) a začala s kouzlem, který měl za cíl zničit ten hnějivý pocit Báry vůči Michalovi. Ona ho chtěla totiž proklít, deníčku, teď už ani nevím, jestli jsem ti to už říkala. Její fotku jsem pak na konci zabalila d černé látky a venku, až byla vhodná doba, ji zakopala, jak jen to šlo. A byla jsem spokojená, že jsem Michala před ní uchránila. Ovšem to už bylo pozdě. Hned hodinu na to mi Bára volala, že právě skončila se svým prokletím a že teprve teď Michal zažije to pravé peklo. Ptala jsem se jí, proč to dělá, že taková situace se dá vyřešit i jiným způsobem, než je pomstou, ale ona mě vůbec neposlouchala. A beztak bylo pozdě. Šla jsem hned na to do lesa promluvit s Mocnosti, ale ti byli ke mě hluší. Ptala jsem se jich, proč se tohle děje a jak tohle vše mám vyřešit, ale žádnou pomoc v podobě spásné myšlenky, jak to psali v jedné knize, nepřišla. Já se na ty bláboly můžu vys...!
To ovšem domů přišla babička a ihned drze vlezla do mého pokoje, kde našla neuklizené pomůcky a knihy o magii a průser byla na světě.
Když jsem se domů vrátila, začala na mě řvát a ječet, co jsem to za blázna! A děsně jsme se pohádali, nejen s ní, ale i s rodiči. Až jsem práskla dveřma a šla jsem ke kamarádce Báře, kde jsem u ní dva dny přespala. To však byl začátek hororu!
Druhý den se se mnou Michal chtěl sejít(tajně!) a já jsem souhlasila, takže jsme si dali toho spicha, byla jsem celá zvědává, co tentokrát po mě chce. Od minulého našeho setkání se vztah mezi náma hodně změnil. Řekl mi, že mě miluje a Michal také a mezi sebou dosud tajně soupeřili. Od té doby mám v hlavě zmatek, protože já vlastně nevím, koho z nich opravdu miluju. Možná, že ani jednoho, že to je jen takové zamilování. Rozhodně jsou oba strašně hezcí!
A Michal skutečně opět překvapil. Zeptal se mě, jestli bychom nemohli spolu chodit, ale tajně, alespoň ze začátku, než se uklidní Bára, se kterou se rozešel a ona mu hodně ošklivého řekla, mimo to i to, že ho prokleje, takže jsem mu potvrdila, že je to bohužel pravda, že mi nedávno tohle říkala, ale ať se ničeho nebojí, že já se vyznám v magii taky dobře, že se nic mu nestane. A chvíli jsem pak přemýšlela, jestli do toho má jít nebo jestli nemám zatím počkat s tím, abych si ujasnila své pocity. Teď zrovna cítím, že mám raději Michala, ale to je tím, že je Petr v Anglii. Řekla jsem mu, že tedy jo, že ho miluju a chci s ním chodit. Ale trochu jsem se toho trochu obávala.
Michalovi jsem mezitím poslala e-mail do Anglie s otázkou, že jsem se dozvěděla, že mě miluje a jestli je to pravda. Do dneška mi bohužel neodpověděl.
Chat v poslední době také za nic nestojí, už tam nejsou takový lidé jako dřív, a ti, co zbyli,jsou prostě praštěný. Hlavně ta jedna holka, už ani nevím jak má ten nickname, je taková rozjívená a trhlá, nejraději bych jí kopla do prdele, kdybych vlastně věděla, kdo to ve skutečnosti je a kde bydlí. Takže teď internet jde mimo mě, prostě je tam nuda, i ty čarodějincké stránky za nic nestojí, takové bláboly jsou tam, no co se dá dělat.
Ano, deníčku, přiznám se, teď jsem se snažila vyhnout tématu, protože ty nejhorší hádky mě teprve čekali.
Ve škole se nějakým způsobem Veronika dozvěděla, že já teď tajně chodím s Michalem. Myslela jsem si, že se asi zblázním! Jak se to mohla dozvědět, to teda nevím, asi věštěním. A řekla mi, že s ním chvíli chodila také a to v době, kdy s ním chodila i Bára, takže je to prý pěkný sukničkář. Holky pro něj nemají moc velkou cenu. Řvala jsem na ní na školní chodbě, že jí nevěřím a že je blbá, ale červíček pochybností tam byl, takže jsem se hned na to Michala zeptala. Byl překvapen, když jsem o tom začala a zapřísahal se, že to není pravda, že s ní nikdy nechodil. Ale to ihned sjelo na ošklivou hádku, takže jsme se v turánu zase rozešli. Jenže během té doby to Veronika musela samozřejmě vyslepičit Báře, že s ním chodím, a s ní jsem se také děsně pohádala. Vrátila jsem se ze školy k ní, kde jsem teď bydlela, a viděla jsem, jak mi vyházela všechny věci ven před barák. Děsila jsem se jejího vysvětlení, proč to udělala. Vylítla ven, vrazila mi facku, nadávala mi a pak se se mnou rozloučila. Nadobro. Deníčku, proč? Co jsem komu udělala, když se tohle stává pouze mě? Musela jsem se vrátit domů, byla jsem ráda, že se na nic neptali, dokonce ani babička a nechali mě zase u sebe ubytovat...
06.10.2005, by Dragon of Celts

Elisabhet Brooke: Kniha Stínů - čarodějnictví: oslava

2005-11-28T07:24:00.000+01:00

Feminističtější knihu na téma čarodějnictví byste v našich skromných krajích hledali těžko. Překvapujeme, že byla u nás vydáno už před mnoha lety a nikdo, ani já, si ji nevšiml.
A o tedy o čem je? Název zní ambiciózně, ovšem realita skrytá uvnitř zašedlých stránek je bohužel jiná.
Autorka se hlásí k čarodějnictví uctívající Velkou Matku Bohyni. Boha samozřejmě ne, proč říkám "samozřejmě" teprve vysvětlím. Své rituály popisuje tak, že jsou podobné těm wiccanstvím, ale k wicce se nehlásí, celou knihou prochází nevyřčená otázka "jak blízko se k wicce autorka hlásí?". Já doufám, že odpověď zní, že s ní nemá nic společného.
Do každé dobré knihy o čarodějnických praktikách patří i osvětlení historie, autorka to však vzala z druhého konce, místo toho, aby historii osvětlila, tak ji spíš zatemnila. Hned na několika místech celé knihy se dovídáme o kruté nadvládě mužů, kteří byli frustrování mocí žen a tak jejich moc prostě svrhli a to vše vyvrcholilo upalováním čarodějnic ve středověku, kde padlo na 9 000 000 čarodějnic, skutečných, i těch domnělých. Děti svých matek se museli dívat na to, jak jsou (jejich matky) upalovány, těhotné ženy byly bity. A jak by ne, že. Autorka má velmi "střízlivý" náhled na mužskou populaci, kterou silně generalizuje. Na jednom místě o mužích mluví jako o tvorech s fašistickým pohledem na svět, na dalším ke patriarchálním náboženstvím, ze kterých vzešlo veškeré zlo, jako je křesťanství, židovství a islám přirovnává ke komunismu. A dále vykazuje svoji obavu, že po dvou tisíciletí mužské krutovlády je skutečně těžké najít pozitivní podobu mužství. To celé dokresluje to, že na mnoha místech je téměř lesbismus vzýván jako něco mnohem posvátnějšího než heterosexuální vztah. No, uvažujte, chudák feministka, která je heteresexuálka! Jak jí může přitahovat ten tvor, který po celé to období ženy jenom zneužíval, znásilňoval a bil. Skutečnost je mnohdy jiná, a to ať narážíme na období histerie z čarodějnic nebo o tom, jak z mužů pochází veškeré zlo. Historii mimochodem neuměla popsat, chybí ji tam spoustu věcí a vůbec nevysvětluje vztah mezi současným pohanstvím s pohanstvím starověku. Jen bláhovec může wiccu srovnat např. s keltským náboženstvím!
Bůh otec - tak zní jedna z třinácti kapitol, myslíte si, že alespoň zde věnovalo kousek pro protějšek Bohyně? Jste na omylu. Ona přehlíží mužskou část božství s vysvětlením, že je od pradávno jasné a zjevné, že ženy mají větší blízkost k božství, než je to tak u mužů. Bůh otec je ten zlý bůh křesťanů, a vlastně všech mužů a žen, které se mu podvolili, to on a jeho věrní muži se svým egem si podrobili násilně tuhle zem a kult Bohyně Matky vytlačili na okraj společnosti. Autorka svrhává z postu Nejvyšší božské bytosti Boha a na místo něj dosazuje svojí Bohyni.
A provedla to tak mistrně, že se otázce plození dětí vyhnula s tím, že muži jsou jen na to, aby ženu oplodnili a nadále se jich ženy zbavily. Jako po vzoru Amazonek. Kdo by tady, prosím vás, chtěl něco takového jako lásku mezi mužem a ženou? V popisu osmi svátků, kde nebyla schopna vysvětlit ani jejich historii a základní strukturu, zcela opomněla, že hlavní roli zde hraje snad nejznámnější pohanský mýtus - o tom, jak se Bohyni narodí syn, ze kterého se stane muž a protipól Bohyně a kdy se tyto dva póly o Beltainu zase spojí... Každý svátek popisovala individuálně, mýty zasazené do nich přebírala ze středověku nebo z dochovaných mýtů Keltů, Germánů, apod. ovšem s tím, že nikde se neobjevuje ani náznak právě řečeného cyklu. Svátky prakticky na sebe nenavazují a nemají na sebe vzájemnost! Rituály v knize uvedené - ke svátkům, esbatům i pro pouhé zahájení "činnosti" jsou tam jen tak vraženy bez rozboru, co, jak a proč s dělá. Jednoduše - tady máte můj rituál, nějak si ho, když budete chtít, upravte. Ale, že někdo neví, jak na to, to je jeho samozřejmě jeho starost.
V knize jsou uvedená mnoha říkadla, kterým autorka říká "kouzla", to je velmi od ní hezké, ale opět - jak a kde v té knize seženu nějaké vodítko k tomu, aby byl schopen sestavit si vlastní rituál? Odpověď se přímo nabízí - na konci jsou fláknuty analogické tabulky, ovšem bez vysvětlení. Takže ani po téhle ztesce příliš daleko nedojdete.
Závěr knihy tvoří výtah z věštění z tarotových karet, "cvičení lidského ducha" a něco málo o léčení bylinkami, to je sice nedostačující, ale uznávám, že vše prostě naměstnat do jedné knihy nejde a proto bych třeba ocenil seznam doporučující literatury, která by mi pomohla dané téma hlouběji poznat. Jediné, za co se kniha dá alespoň trochu pochválit je její vysvětlení etiky, s některými body nebo spíše vysvětlením nesouhlasím, ale to už je ostatně věc subjektivního názoru.

Jak napsat komentář?

2005-11-22T12:25:00.000+01:00

Překvapujeme, kolik lidí ještě stále není schopno pochopit, jak se zde posílají komentáře a proto dodávám, sice opožděněně manuál, jak na to.

Chci poslat Dragonovi vzkaz:
1, přečtu si jeho článek a pod ním vidím toto "posted by Dragon of Celts @" šedou barvou a vedle toho je čas, kdy byl článek vydán a za časem např. "O comments" nebo také "1 comments" apod. Jak jste zřejmě pochopili, to "comments" znamená "komentáře" a na to klikněte
2, vyjede vám nové okno
3, tam lehce rozpoznáte, kde je přepis všech dosud poslaných komentářů a kde je místo pro napsání nového
4, tučným písmem je tam napsáno "Leave your comment", což zhruba znamená "Zanech svůj komentář" a pod tímto nadpisem je upozornění, že text můžete upravit pomocí html tagů, ale to vám raději nedoporučuji, pokud ani nevíte, co to je
5, a pak je tam velikánské místo, kam klikněte a můžete tam napsat konečně to, co máte na srdci
6, pod tím je "choose your identity" neboli "vyber si svou identitu" - něco jako "podepiš se!" a tady je hlavní problém...
7, jsou tam na výběr tři možnosti, první - "Blogger" nepřichází v úvahu, protože je jen pro ty, co mají svůj blog na blogger.com, tam vás vyzvou k napsání svého přihlašovacího nicku a hesla k blogu a vaše jméno se automaticky promění v odkaz na váš blog - opakuju pouze v rámci blogger.com
8, druhá možnost - "Other" je ta pravá, na tu klikněte, naskočí dvě ikonky, jako je "name", tam ke svému vlastnímu překvapení po vás chtějí vaše jméno nebo nick a pod tím je "your web page" a tu kolonku vyplňujete je v případě, pokud máte nějaké webové stránky a chcete se s nima pochlubit
9, všechno ostatní ignorujte a automaticky dejte "publish your comment" ve velkém modrém rámečku, to snad překládat ani nemusím...
10, to "preview" znamená, že vám to ukáže, jak bude vypadat váš komentář(užijte v případě použití html), jinak si toho také nevšímejte
11, kolonky "anonymous" si též nevšímejte, protože po vás nechce žádný podpis a takové komentáře ve většině případů ignoruju, pokud se stejně rozhodnete pro použití této kolonky, svůj podpis alespoň vrazte za svůj komentář, k publikování komentáře postupujete potom úplně přesně jako v bodě 9
12, a hups - je tam komentář!

Allsy mě skoro až děsí...

2005-11-21T11:23:00.000+01:00

V poslední době si příliš nezakládám na to, abych četl veškeré možné a snad i nemožné blogy, a tak si vybírám jen ty nejzajímavější a na ty ostatní se ptám svých "špehů", ktyří mi je ve zkratce ozřejmí. Ovšem blog Allsy opět bodoval se svým téměř hororovým výjevem dnešního přístupu wiccanů k jakýmsi "nováčkům"(nováčkem se zde nemyslí "začátečník" ve wiccanské praxi, ale na internetu zcela nový člověk(na určitých místech internetu)) .
Nechci aby tento článek vyzněl tak, že se chci do Allsy navážet, ale i přesto mi to nedá nevyjádřit své upřímné podívení nad tím, co tam píše.
Pro lepší pochopení - znáte Čarovné zrcadlo? A jeho rady, jak se zkontaktovat s lidmi podobně zaměřenými? Teď tyhle články porovnejte a už pochopíte, co mám na mysli.
Z Allsy zřejmě srší ještě stále vztek, vzhledem k chatu a jeho situaci (pod tíhou vlastního egocentrismu vážně uvažuju, jestli velká část vzteku není namířena i na mě), kterou jsem přímo či nepřímo způsobil(ha, zase ten egocentrimus). Nebo také z toho, o čem se od té doby začalo mluvit - o rádobywiccanech( i v tom mám prsty).
Nebudu se zde vyjadřovat k jejími skreslenému pohledu na chat, jako hlavní přístav wiccanů, těchto žvástů máte ode mě dost, ale myslím si, že její pesimistický pohled na věc nemá nic společného s realitou.
Tak si třeba vemte mě - na internetu v souvislosti hledání nových wiccanských kontatků jsem vstoupil asi před jedním rokem a nemůžu si stěžovat na něco jako nezájem, neochota, předsudky. Ty lidi se mnou promluvili, zajímali se o mě a udělali si o mě obrázek. To, že nemám mnoho přátel mezi wiccany a pohany (chápej, jako skutečných přátel, ne přátel z chatu), neznamená, že to budu svádět na ostatní, že jsou ke mě chladní a nevšímavý. Já si moc dobře uvědomuju, narozdíl od výše jmenované slečny, že tato situace je způsobena mnou samotným - já jsem to tak chtěl a tak to prostě je, kdybych si přál bližší seznámení s dalšími lidmi, tak provedu potřebné kroky, které by k tomu vedli a svého bych jistě dosáhl. Takže, když vás nikdo ještě nezná a vy neznáte jiné, kontaktuje bez problému a ostychu ty, na které narazíte a když se jim budete zdát slušní, milý, sympatičtí(ne, že na mě vybafnete "napiš mi draku návod na rituál, jak mám vyvolat vodní duchy, aby se jeden kluk do mě zamiloval" (<--skutečná událost), máte velkou šanci se s někým seznámit.
Dále bych se chtěl obrátit na to, že v komentářích se můj nick už skutečně objevil, parafrázuju "von něco plácne na blog a všichni tomu rázem uvěřej!". Já pevně doufám, že podceňování inteligence mých čtenářů od Allsy je bezpředmětné a nezakládající se na pravdě, protože žiju dodnes v domění, že alespoň nějaké procento těchto lidí, co čtou můj weblog, je natolik rozumných, že jsou si schopni nezávisle na mě, utvořit svůj vlastní specifický názor a že jsou natolik chápavý, že za jejich odlišné pohledy jim hlavu neutrhnu.
I když by její článek se dal pitvat dlouho, raději toho už nechám.

Wicca: První zasvěcení - Recenze

2005-11-18T10:18:00.000+01:00

Před tím, než natěšený čtenář otevře tuhle knihu, měl by si uvědomit velkolepost tohoto díla - je to přece první kniha na toto téma od českého autora. Po té, co dočte poslední řádky, teprve uvidí ten kontrast mezi jeho očekáváním a tím, jaké pocity má po jejím přečtení.
Kniha totiž zdaleka nepůsobí dojmem velkoleposti, natož pak unikátnosti, ale naopak - Zahrada slevil hodně ze svých ambicí - a to až na úplné mimimum.
Je rozděla na tři části - ta první je teoretická, která objasňuje hned několik pojmů do začátku, aby čtenář měl alespoň nějakou představu, o čem se v hlavní, druhé části, vůbec mluví. Hlavním přínosem této části je přehledné a jednoduché vysvětlení pojmu pohanství, čarodějnictví a wicca - to zde, na českém trhu chybělo. Ovšem Jakub Achrer alias Zahrada se příliš nenamáhal s nějakým vypisováním. Tím, že rozsah svého vysvětlování takto zkrátil se dopustil přílišné jednoduchosti a nejasností. Tak třeba ze dvou vět, teď je nemohu citovat, jsem vlastně nepochopil, jestli Zahrada(=wicca) uznává samozasvěcení nebo ne. Ty, kteří se zajímají o detaily a přemýšlejí do hloubky tohle plně neuspokojí.
V druhé části se Zahrada zřejmě inspiroval jeho oblíbenou knihou Rukověť moderního čaroděje, myslím, že ji napsal pan Farrar - v příběhu rozděleného do pěti kapitol, popisuje svojí cestu ke zasvěcení, podle názvu knihy - prvnímu zasvěcení. Příběh je poutavě napsán - nenudí, to je jistě k dobru, je doplněn o další poznatky ze světa wiccy, jakou jsou svátky, živly apod., ovšem moc toho není. V první části mluvíval často autor o "mocenském monoteistickém aparátu" se zjevnou narážkou na křesťanství, která může vyvolat pocit, že wiccané křesťany v lásce moc nemají nebo alespoň autor té knihy, v části druhé zase často naráží na jakási "tajemství", která se udržují v rámci covenu a jen tak volně do knih se nezdělují. To má hned dva dopady - jednak ten, že je to velmi praktická výmluva na to, abych nic nenapsal a pro laiky zase wicca může připadat jako úzce uzavřené společenství lidí - téměř vyvolených. Informace, které se zde dovíme, snad kromě popisů z jeho zážitků, můžete naleznout kdekoliv jinde a to se nemusíte ani příliš namáhat. Jediný přínos druhé části vidím v tom, že na praktické a skutečné ukázce ukazuje to, o čem se moc nikdy nemluvilo nebo se o tom pouze zmiňovalo trapnou frází - že wiccan musí duševně růst, vyvíjet se.
Třetí část je asi nejnabytější, alespoň mě se nejvíce líbila. Zde dokresluje poslední detaily k tématu wicca jako je reinkarnace, vztah k přírodě apod. a uvádí návody na meditace, které sice nejsou nějak unikátní a můžete je najít ve větší či menší obměně skoro všude, ale jsou pěkně napsané. A také to, čím se reklama na tuto knihu nejvíce chlubí - přepis dvou rituálů - rituálu esbatu a vysvěcení tarotových karet. Jsou utřitě přínosem, ale bez pořádného popisu a rozboru tam působí jenom tak na nic - jako přidány na poslední chvíli bez ohledu na zbytek knihy.
A na závěr melancholická vzpomínka na časy, kdy byla kniha sestavována plus poděkováním těm, kdo si to podle Zahrady zaslouží...
Kniha nemá špatnou úroveň, nedá se napadnout za to, že by nějak mlžila, uváděla špatné informace apod., jedinou mojí výtkou je snad jenom to, že není příliš obsáhlá, že mnoho tam toho chybí. Ale na druhou stranu nikdo nesliboval, že to bude shrnutí všeho možného, co se týká wiccy. A kromě toho to také má další význam - ta kniha vás donutí, koupit si další, nebo se najít informace na internetu, pokud vás téma skutečně zaujalo.

Obrázek přebalu knihy Wicca: první zasvěcení pochází z internetového obchodu Volvox Globator http://www.volvox.cz/knihy/mimo/mimo.php#archer_zasveceni_wicca

Pohanství a život

2005-11-15T12:14:00.000+01:00

Mnohá náboženství mají přehled o svých náhledech a názorech na svět a na jednotlivé jeho části, vědí, jak se staví k sebevraždám, potratu, eutanasii, homosexualitě, dávají přednost mužskému pohlaví před ženským apod. A co wicca? Nabízí i ona něco takového? Ano i ne, jak to myslím, to teprve vysvětlím. Wicca a ani žádné jiné náboženství nemá svou knihu "wiccanské etiky", podle které se musí její příslušnící řídit, nemá vlastně ani souhrný názor na to, co dělá. Dá se s trochou nadsázky říci, že být wiccanem se člověku nemusí z různých důvodů příčit, protože není ani co, by se mohlo příčit. Wicca je jen slaboučký odvar filosofie - ale to ve skutečnosti není její mínus - může to být právě naopak - její plus. Wicca se nestaví na nějaká daná přikázání, wicca staví na svůj osobní rozvoj, který probíhá v mnohých ohledech současně. Nikdo nikdy nemůže říci, že jeho názor, který nyní zastává, bude jeho názorem i zítra, pozítří, za týden, měsíc či za několik let. Pod tlakem zkušeností života se člověk sám vyvíjí, sice pomaleji, ale za to kvalitněji s větším pozitivním dopadem na život. Zatímco ten, kdo např. "bezduše" přijímá víru jinou (např. křesťanskou), přijímá,nebo alespoň by měl přijímat, i celkovou filosofii daného náboženství. Buď ji příjme jako daný fakt, nad kterým maximálně může zakroutit hlavou nebo body jednoduše poruší...což se stává často. Tak například v jednom dávném díle Křesťanského magazínu ukazovali bezdomovce, jak pravidelně chodí do kostela a zpovídal se tam do kamery, jak je pro něj víra v Boha důležitá a že cítí Boha prakticky všude (o tom, že když se bude jenom modlit, tak se ze své špatné situace nikdy nedostane, ani raději nemluvím). Později se ukázalo, že je homosexuál. To není nic zvláštího nebo špatného, ale vysvětlujte to vysokým představitelům církví, kteří si tvrdohlavě trvají na svém - "Sodoma - Gomora!". A tak mi připadá přinejmenším divné, že on je schopen i nadále být církvi věrný. Jen ať si věří, mnoho lidí dnes věří v neidentifikovatelného Boha, ke kterému mají sami nejblíž a nespoléhají se na sprostředkovávaní komunikace s Ním pomocí církve, ale být jím, tak se přinejmenším cítím špatně - vždyť on je podle své víry hříšník!

Nechci tu mluvit za všechny, ale pouze za sebe. Chci zde mluvit o svých názorech, náhledech na svět a tom, jakou vidím v nich spojitost s wiccou. Nerozhoduje tu to, jestli to skutečně byla wicca nebo wiccané, kteří mě přivedli na mé současné názory, ale to, že mé názory, dle mého, jsou v plném souladu s jakoukoliv pohanskou vírou, ba přímo v harmonii.

Byl jsem nedávno kritizován za to, jakým extravagantním způsobem se to oblíkám. To, že na mě lidi koukají, mi nevadí, na to jsem si zvykl (já vždycky nějak upoutám pozornost), ale prostě některým přímo nebylo už po chuti se se mnou jakkoliv bavit a skýkat. Opáčil jsem jim otázkou, jaký bude mít význam, když se budu oblíkat jako ostatní. Dostanu nějaké prémie nebo jak? Jestliže se se mnou budou lidé bavit poté, co se začnu "normálně" oblíkat, tak je pošlu bez okolků do hajzlu, protože s lidmi, kteří vidí druhé podle toho, jak se oblíkají, nestojí se ani bavit. Svůj způsob mé vlastní prezentace jsem vysvětlil tak, že současná móda je založena na pokleslém kultu mládí, ze kterého automaticky vyplývá chorobný až patologický strach ba přímo nenávist ze stáří a starých lidí. Jen si poslechtěte názory dnešních sedmnáctiletých na "starší generaci". Vyrazí vám to dech. K něčemu takovému se já rozhodně nehlásím. Jsem mladý člověk a jsem na to hrdý, plynou mi z toho určitá práva, ale i povinnosti a jsem rád, že mládí se nebere dnes jako mínus, ale na druhou stranu nevidím ve stáří něco špatného. Samozřejmě, že se tak trochu stáří bojím a i smrti, to je zcela přirozené, ale jsem si schopen uvědomit, že to není něco špatného, něco, co musíme jednou před ostatními skrývat. Na pohanských vírách se mi vždy líbilo, že starší lidé nejsou v nich vnímáni jako překážející odpad společnosti, který jenom tu společnost vysával, ale jako lidi se zkušenostimi, lidi, co už v životě něco dokázali a mají přehled, lidi, kteří splnili svůj životní úkol, jako lidi, kterým bude brzy dopřáno své vlastní místo v zemi Zásvětí. Nemluvíme tu o nenávisti či odporu vůči devadesátileté babičce trpící těžkou demencí, věk, kdy je pojímáno stáří se neustále snižuje, dnes už u normálně čilý padesátiletý muž je považován za starého a nemohoucího. Ale přiznejme si to - když budeme před nimi takhle zavírat oči, o to bude naše stáří složitější a o to ho budeme hůře nést. Tím, že se stáří a smrti podíváme do očí a přiznáme si tyto neměnné fakty života, lépe se s ní vyrovnáme.

Dalším nesporným přínosem pohanství je i jejich náhled na ženy a jejich úlohu. Typicky šovinistická představa o tom, že žena má držet krok a hubu, konečně upadá a ženy se patřičně staví na své nohy a chtějí něco dokázat - a také i dokáží. Žena a muž jsou si rovny, tohle mi vnímáme jako jasný fakt, ale dlouho tomu tak nebylo a ani vlastně dnes tomu tak příliš není. Měli jsme tu období dominance postavení muže, ale i ženy, ale rovnováhu mezi oběma póly se nám dodnes nepovedlo pořádně nastavit. Jen se podívejte, kolik dnešních mužů je schopno o ženě mluvit tak, že "na svý holce se mi -hehe - nejvíc líbí její prsa" nebo "hlavně aby uměla vařit". Takže rovnoprávnost žen a mužů, bohužel, není zas takovou realitou, jak nám ukazuje naše právo. Bohužel, mnozí pohané to vidí až tak příliš negativně, že se výhradně obracejí na Bohyni a ženu, zatímco muž stojí v pozadí. Někteří z nich vnímají Bohyni jako universální bytost i s mužskými rysy, někteří v ní vídí především pouze ženskou část Božstva. Je zbytečné a hlavně i hloupé se klanět především k Bohyni a odůvodnit to tím, že se to uctívání obou božstev po křesťanství(nebo spíš vedle křesťanství a dalších vír) musí vyrovnat. Ano, musí, ale ve vás samotných! Mě osobně se příčí a dokonce i hnusí představa priviligovanějšího postavení v závislosti na pohlaví (ať už jde o jakékoliv pohlaví) a proto se také často brán za "feministu":-).

Wicca Rede učí, dělej si prakticky co chceš, jen když tím někomu neublížíš. To je hezká věta, taková skoro i pohádková, ale má svůj smysl, na kteří mnozí nevidí. Neplatí to jen v oblastni magie, ale i v "obyčejném životě"(jsem si vědom špatně zvolených slov, protože magií se může prakticky myslet všechno a užíváme jí prakticky v každodením kontextu ani si to neuvědomujeme). Když se toto pravidlo vryje pod kůži bez pohádkového nádechu, ale nádechu racionálního, člověk musí nutně vždy uvažovat nad tím, jestli svých chováním nezpůsobí někomu škodu, uvažovat nad tím, až kam může mít dopady jeho rozhodnutí. Ne, že bych se strachoval, jaké následky do budoucna bude mít to, že si teď vezmu housku se salámem (zřejmě, že ztloustnu), něco takového po někom požadovat ani nelze, ale učí to tak nějak, že když se něco v našem životě stane, jsem se schopen s tím vyrovnat a nést za události svého života zodpovědnost, protože vím, že svůj život si řídím výhradně já a ne nějací bohové.

Jelikož wicca není příliš rozšířeným náboženstvím, dá se řadit mezi ty menšinová a netradiční vzhledem k dnešnímu složení světa, wiccané často od ostatní žádají nebo by chtěli očekávat toleranci a akceptaci jejich vlastních názorů, ať se můžou ostatním zdát sebedivnější. Pro mnohé je těžké, říct něco tak důležitého o sobě s vědomím, že ten druhý vás bude brát za blázna. Ale je to hlavně o té toleranci! Takže, když wiccané chtějí toleranci od ostatních, měli by sami být tolerantní. A to třeba i ke křesťanům. Byl jsem jednou v dobách chatu nařčen z toho, že jsem netolerantní, ano jsem, ale v jiném smyslu - necítím benevolenci před, sprominutím, připotomělými názory na pohanství a zejména wiccu. S tolerancí se samozřejmě pojí automaticky právo na svobodu a na vlastní názor(a také na jeho prezentaci). Jen si uvědomte, před jakou krátkou dobou tohle bylo sepsáno v Deklaraci práv a svobod a kolik států jí ignouje!

Zjevila se mi ve snu Bohyně

2005-11-11T07:36:00.000+01:00

Už ani nevím, jakou ten sen měl posloupnost. Jen vím, že jsem našel poklad - a to v Praze, respektivě někde za Prahou, který jsem si dlouho neužil, protože jsem ho vrátil - už také nevím proč, snad, že jsem nedodržel dohodu.
A nakonci, když jsem zlato v truhle vracel na své místo do lesa, uprostřed jezera přede mnou stála Ona - Bohyně. Měla bledou tvář, světlé vlasy a oblečena do světle modrých šatů a tvářila se tak trochu přísně, ale i mateřsky. Poklad si ode mě vzala a stejně tak rychle, jak se zjevila, i zmizela...

Galerie združující i obrázek v tomot článku se nachází na stránkách http://www.gothic-iowegian.com/gal6.html , není to však jeho pravý zdroj!

Neal Donald Walsch: Hovory s Bohem pro mladé

2005-11-11T07:16:00.000+01:00

Přiznám se, mým prvotním důvodem, proč si půjčit tuhle knihu z knihovny bylo přímo či nepřímo(bude to znít hrozivě) podpořit mou agresi vůči křesťanství(zcela neškodnou!). Pak mě ovšem zaujala.
O čem tak kniha je?
Slavný autor bestsellerů Hovory s Bohem napsal další ze svých děl a to tentokrát ve vydání pro mladé lidi - už jen ten název mě překvapuje, označovat pubescenty a adolescenty mladými lidmi je zcela jistě potěší. Když jsem se do té knihy začetl, dostal jsem pocit, že vůbec nemusí být špatná. Ona totiž na nějakých křesťanských základech zdaleka nestaví - autor jako by sám nepřímo říkal, vytvořte si Boha podle svých představ a neřiďte se příkazy velkých církví. A proto se i v mnohým bodech s církvemi neshodne - tak například jeho náhled na sex či homosexualitu by potřebovali mnohé církve příjmout. Ať už si myslíme či ne, že ta kniha je hlavně napsáno proto, aby využila nestálé a s trochou nadsázky můžu říct - i nebezpečné období puberty k tomu, aby na Novou víru obrátila nové ovečky (berte to i z té druhé strany - puberta je zároveň obdobím, kdy nejvíce oveček křesťanství ztrácí), jejím hlavím cílem je donutit přemýšlet.
Nevěříte v Boha? Nevadí. Je zde popsáno spoustu universálních myšlenek, které stojí za to si je přečíst, tak jako například teorie Prvotní moci apod. a uvažovat pak sám nad nimi. Myslím si, že kniha rozhodně může pomoct prohloubit náboženské cítění lidí na světe bez ohledu na to, jestli jsou katolíci, evangelíci, pohané či Židé.
Kniha však zdaleka není dokonalá - obsahuje spoutu chyb v podobě jakéhosi alibismu Boha/autora a o to je právě lepší! Tím, že kniha podá otázku a sama není schopna na ní odpovědět, nutí člověka, který ji se zájmem čte, aby se sám nad tou otázkou zamyslel a vybudoval si tak další kousíček jeho osobní životní filosofie.

Obrázek je převzat z webové stránky http://www.pragma.cz/index.php?id_category=10

"Můj milý deníčku..." Část osmnáctá: "Babička!"

2005-11-09T14:42:00.000+01:00

Náš příběh bude otřesen návštěvou rodinného příslušníka - začínají krušné, křesťanské, časy...

22.09.2005 - Né - přijela babička!

Můj milý deníčku, byla jsem zrovna ve svém pokoji a potají si četla Velkou učebnice čarodějnictví a magie, kterou mám půjčenou od Báry a v tom někdo dole u dveří zazvonil. Vždy, když se tak stane, rychle sbíhám dolů, protože se těším, že by to mohl kamarád. Tentokrát jsem sešla také dolů, ale nevím proč - s hrůzou v očích a silně bušícím srdcem - něco jsem tušila. To tušení se vyplnilo, milý deníčku. A to díky tomu, že by ze mě byla už tak vyspělá čarodějka, abych měla jasnozření, máti i papá byli také vynervovaní a také nevěděli proč. Papá otevřel dveře a v jeho očích se leksl děs ze všech nejhrůznější - ovšem falešným úsměvem se návštěvě snažil vštěpit, že je rád, že k nám zavítala. Máma se ani o to ani nepokoušela- vykřikla "Né!" a musela se opřít o zábradlí schodů, jinak by to s ní švihlo. A co já? Já jenom zírala a chladně v duchu kalkulovala, jaké následky tohle všechno bude mít. Přišla k nám totiž babička - z matčiny strany. Ne však na návštěvu, jak bychom se mohli přesvědčit poté, co jsme zahlédli kamión a z něj vycházejích tři muži nesoucí její kufry. Ona k nám šla bydlet. Proč? To bychom se museli podívat do historie, deníčku. Už je to tak, ale můj dědeček, kterého jsme měli zhruba stejně tak rádi jako babičku, zemřel a všichni, celá naše rodina se setkala, ať už chtěla či ne, na pohřbu. A tam byla i babička, která se hned na máti obrátila se svým žalem a pobrečela si na jejím rameni, jak vzácného a spořádaného člověka tenhle svět ztratil. Poté, co dobrečela řekla lehce sarkasticky, že svůj dům prodá a půjde bydlet k nám. A sama se tomu svým řezavým smíchem zasmála. Z tohohle jejího vtipu nám zamrazilo v zádech ještě víc, než ze samotné smrti dědečka - udělali bychom cokoliv, jen ne tu stvůru pustit k nám do domu. Ale od pohřbu už uběhly dva týdny a my si už mysleli, že je po všem. Ovšem jak hodně jsme se mýlili, to jsem si ve svých nejčernějších snech nemohli uvědomit...
Doma totiž začla pravý nefalšovaný teror. Jakmile přišla a ti pánové vysadilo všech jejích deset kufrů a několik kusů nábytku a odjeli, vkročila drze do domu a vyhlédla si pokoj pro hosty, který měli papá s máti v plánu přebudovat na dětský pokojíček pro brášku, a nechala nás do druhého patra, i těhotnou máti, donést všechny její věci. Jak jsme byli uřícení, snad nebudu ani vyprávět, s tím, co se začalo dít po té, se to nedá srovnat. Okamžitě ten pokoj přebudovala podle svého mínění, všechny "nepotřebné" věci vyházela i nábytek(místo něj si dosadila svůj). Jenže ona začala s přestavbou vlastního pokoje a končila s celým naším domem. Takže během dvou hodin nám po celém baráku vyselo asi padesát krucifixů, snad na každém rohu a několik stovek fotek, na kterých byla ona a dědeček. Jí je sice už přes sedmdesát, ale čilá je až až. Všichni jsme se jí normálně báli, když pobíhala po domě s vrtačkou. U každého kříže s tím pitomým Kristem si nemohla odpustit větu "Ať nad náma bdí...".
Za chvíli dolů svolala jakousi rodinnou konferenci, pro kterou se vžil normálně název "Třetí vatikánský koncil". Začala tam probírat, jak je otřesena tím, jak žijeme nekřesťanským životem, následně se rozeřvala na máti, jaktože nás nenutí chodit do kostela a potom jí snad málem kleplo, když máti nebyla schopna vykoktat adresu nejbližšího kostela. Ta si však v zápětí našla mapu města a do deseti minut rozhodla, že budeme pravidelně každou neděli a o svátcích tam chodit. To ještě ale není všechno - už mi navrhla uspořádat jakousi party pro mé přátele, díky které zjistí, jací oni jsou a jestli jsou natolik dobří, abych se s nima mohla přátelit. To jsem ihned odmítla. Včera v pět hodin ráno bez zaklepání a dovolení vstoupila do mého pokoje s vrtačkou a nad hlavou mi připovňovala další otřesný krucifix. Víš, jak hnusné je probuzení, když ti někdo vrtá nad hlavou? Bojím se, deníčku, že tohle vůbec nedopadne dobře, že jestli tu bude ona, tak s ním nevydržím. Už tě dokonce našla, deníčku, na posteli. Zaplať pánbůh, že si byl zamčený. Poté, co tebe našla, vyrazila tryskem z mého pokoje a se šíleným vztekem se mě začala vyptávat, co to jako má být. Když jsem jí řekla, že deníček, do kterého si píšu, tak se rozeřvala ještě víc, že se mám svěřovat nanejvýš knězovi a ne nějaké pitomé knížce. Den na to, když jsem zase ještě spala (ta vytrvalá můra chodí spát někde kolem jedné a vstává už ve čtyři), se do mého pokoje vytasila tentokrát s kladivem. Našla mi tě a začala zběsile mlátit do zámku se slovy "Nic ďábelského v domě!". Netrpí ona náhodou demencí? Ihned jsem se probudila a začla řvát, tím jsem probudila i rodiče, kteří ji konečně zadrželi. Během té chvíle jsem tě sbalila a uklidila na půdu - díky pavoukům a krysám je to jediné bezpečné místo, kam se ona neodváží. A tak tady na půdě pod slabým světlem staré lampy sedím a píšu další řádky.
A co jinak? Jistě tě zajímá, co důležitého mi Michal chtěl zdělit. A tak jsem se opravdu sešli a pověděl mi tedy po dvou hodinách konktání, díky kterému jsem se dozvěděla jenom to, že se s Bárou rozešel, že má zřejmě rád mě a s Michalem si nerozumí, protože i on mě miluje. Takže abych to shrnula, nedávno jsem plakala nad tím, že nikdo mě nechce, teď zase nad tím, že mě chce až moc lidí. Nevím, co mám dělat! S Michalem se momentálně nestýkám, odjel někam do Anglie nebo co a s Petrem zase nemůžu, protože mi to Bára zakázala. No samozřejmě, že si musela u mě vyplakat, já ji tak docela chápu, ale ona nechápe, že tím zároveň ztěžuje život i mě. Covenovská práce se díky těmto probémům zastavila, jen já s Bárou máme něco menšího v plánu. Krom toho, že Bára se bude snažit Michala proklít. Udělám cokoliv, jen aby se tak nestalo. Nechci, aby mu bylo ublíženo, takže se chystám na jeden menší rituál, kdy její moc alespoň na určitou chvíli "svážu", takže jí nic nevýjde. S tím se samozřejmě pojí i panenka, kterou stále má u sebe Veronika. S ní jsem se stačila už ve škole pohádat rovnou třikrát. A jelikož je neoblíbená, tak já naopak na oblíbenosti jenom získávám. Ten pošuk-šprt, se kterým se asi nejvíc přátelím, není zas tak špatný, jak jsem si myslela. Dokonce jsem mu už řekla, že jsem čarodějka. Tomu se ovšem vysmál, něčemu takovému prý nevěří a že chce důkaz. Já mu slíbila, že až se znovu obnoví covenovská práce, tak ho na jeden esbat přizvem a sám uvidí, že si nevymejšlím.

10.11.2005, by Dragon of Celts

Recenze

2005-11-08T10:16:00.000+01:00

Brzy na tomhle blogu výjde recenze na Zahradovu knihu - musíte si ovšem počkat, protože jsem jí půjčil kámošce před tím, než jsem jí celou dočetl - to snad ovšem nikoho nepřekvapuje.
Byl jsem otázán, jestli budu Zahradovi lízt do prdele, otevřeně říkám - za to mi on nestojí, řeknu to, co si myslím a to zcela popravdě bez jakýkoliv okolků a chození kolem horké kaše.

Chci být medvídek:-)

2005-11-01T10:12:00.000+01:00

Je tu Samhain, takže přeju mimochodem pěkné oslavy, a s ním začíná mé neoblíbené období v roce - zima. Fuj! Chci být medvídkem, který se pořádně nažere, udělá si pelíšek, lehne si a chrní, dokud není jaro.
Takže dobrou a na Beltaine mě někdo probuďte.:-)

Můj děsivý coming out

2005-10-27T13:44:00.000+02:00

Nejhorší ve vašem životě je to, když se začínáte nudit. Ne, že bych se nějak nudil, ale nudí mě ty dlouhé, strašné coming outy. Kdysi jsem radil, tedy spíš vyjadřoval svůj názor na to, jak by takováto ožehavá věc mohla projít pokud možno bez větších problémů nebo je alespoň nějakým způsobem eliminovat, ale pokud máte hroší kůži jako já po několikerých coming outech,které dopadly vesměs dobře, nemáte chuť ani náladu se s dlouhým procesem štvát.
Z prvního odstavce je vám jasné, že tentokrát jsem to udělal "rychle a jasně" - což samo o sobě je je hodně "strašidelný", ovšem větší ráz hororu tomu přidá fakt, že tento coming out byl proveden před mou třídou - před bandou sedmnáctiletých puberťáků.
Jak k tomu došlo?
Rocksleepy, která mě zřejmě bací za to, že prozradím, že patří do té samé povedené třídy jako já, ta Rocksleepy - už málem legendární kamarádka-satanistka, měla službu. Pro ty, co už vyšli ze školy, služba je určitá veřejná služba třídě, kterou jsou vždy pověření určití lidé a plní různé úkoly- mažou tabuli(málo úspěšně), nesou sem a tam a zase tam a sem třídní knihu(střídavě
úspěšně) a také dohlížejí na kázeň třídy(silně neúspěšně).
A na začátku hodiny jí profesorka zdělila, že třídní knihu nemá, ať pro ní doběhně. Do svého úkolu se vrhla opravdu s vervou a odhodláním. Po deseti minutách se vrátila celá uřícená, ale z posledních sil doběhla ke katedře a příslušnou knihu profesorce podala. Ta si však nemohla nevšimnout toho, jakým způsobem to "doběhla" a zeptala se jí, co jí honí. Rocksleepy ta otázka zjevně zaskočila, takže se zmohla jen na nějaké neurčité introvertní písknutí.
Za ní ovšem odpověděl dostatečně nahlas Vydra - takový zastydlí puberťák. Na celou třídu vykřikl, že jí honí satani.
A já jsem se zasmál( poslední dobou hířím dobrou náladou, až je to pro ostatní podezřelé). Ten na mě prohodil, co se tak debilně směju, když jsem taky satanista. Na odpověď nebyl čas - profesorka Rocksleepy vyslýchala, jestli skutečně k satanistům patří, ta se zmohla na velmi nepřesvědčivé "ne" a vrátila se bez souhlasu profesorky na své místo. Já už jsem se ale nesmál - byl jsem nařčen ze satanismu. Nebudu zde lhát, že nevím, že si to ostatní o nás myslí, tedy i o mně, ale tentokrát jsem se poprvé podíval pravdě do očí - to přece není pravda a není na tom nic špatného, když jim vysvětlím, jak se věci mají.
Na příští hodinu jsme se stěhovali do jiné třídy a Vydra a já jsme tam byli mezi prvními, takže jsem hned zavětřil příležitost, jak tento problém vyřešit.
"Kde si prosím tě vzal, že jsem satanista?" já na něj.
"No, já nevím, vy tak nějak působíte..." nevinně se tváříc.
"Jak působím? To že mám černý vlasy?"
"Ne, tak nějak celkově, jak se oblíkáte, jak se chováte..."
"Tak aby bylo mezi náma jasno - nejsem satanista, k něčemu takovému se ani náhodou nehlásím."
"Tak ok, a co tedy seš?"
"Když to chceš vědět, tak pohan, to nemá nic se satanismem společnýho."
"A to je co?"
"Pohanství jsou víry, které působily v Evropě před křesťanstvím nebo na ně nějak navazují, uctívá přírodu, bohyni a boha..." (prosím, tento stručný a jistě nepřesný výklad pohanství neberte vážně, bylo to narychlo vymyšleno z hlavy tak, aby to nebylo příliš složitý a neměl moc otázek, prostě pro laika orientační)
"Aha, tak to jo, to víš, já nevím jakej je mezi tím rozdíl."
Tak tahle věta pohana pobaví a dopálí zároveň, zvýšil jsem hlas, "Tak sakra o mě nikde neříkej, že jsem satanista, když ani nevíš, co to znamená!"
To ovšem není konec.
Později se na to začal víc vyptávat a přidávali se další - což nebyl problém. Mnozí se ptali, jestli nějaký spolek tady v okolí je. Řekl jsem, že ne, abych nedal pohanství příchuť uzavřeného společenství vyvolených - sekty. Detaily znát nemusí.
Jiná zase za tím hledala se šibalským úsměvem chlast a sex(má zřejmě dobrý čich).

Jak bych asi tohle ukončil...Nejdřív varováním, že něco takového raději nezkoušejte, u mě to dopadlo celkem dobře a vše se vrátilo do normálních kolejí. Když říkám normálních, tak tím myslím, že už si zase o mě povídají jako o satanistovi, ale co, že. Pro některé jsem pohan, což je dá se říci jediná pravda, pro jiné satanista, další o mě orodují jako o gotikovi, pro své prarodiče kvůli mé zálibě ve steelových botách zase skinhead(ani nevím, jak se to píše).
Na závěr tedy podávám radu...
Není důležité, co si o vás myslí ostatní, ale to, jak smýšlíte vy samy o sobě.

Starý blog žije!

2005-10-11T14:22:00.000+02:00

Jak je jenom možné, že starý weblog Dragon of Celts ještě žije?
Narážím tím na to, že počet návštěv je tam neuvěřitelný - 7 400, což je o 1 400 více návštěvníků o proti době, kdy jsem ho celý přestěhoval.
Můžete mi lidi říct, co na něm ještě hledáte?
Berme to z té druhé stránky - blog, který má takovou návštěvnost i přesto, že se tam nehlo několik měsíců ani ťuk, je blog (že by?)úspěšný?

Gotická kultura je nebezpečná a Satan z ní těží !

2005-10-10T12:45:00.000+02:00

Můj společník Dawn of Darkness díky Rembrandtovi našel něco, co by vás mohlo zajímat.
The Dawn of Darkness, "pohan s gotickým srdcem", píše, jak může být gotická kultura nebezpečná(ovšem k tomu odkazu se teda ani náhodou nehlásí!)

"Můj milý deníčku..." Část sedmnáctá: "Začátek školního roku"

2005-10-10T12:05:00.000+02:00

Začíná 3. etapa Deníčku, která odstartovává příchodem Aničky do nové školy, bude nabitější událostni, ale také problémy. Takže se těšte.:-)

05.09.2005 - Už je tu škola! No Fuj!

Můj milý deníčku, tak to by si nevěřil, co se mi zase stalo, jakou já mám to vlastně smůlu, ale vše popořádku.
Takže jak samozřejmě víš, prázdniny roku 2005 definitivně skončily, za účasti mého srdceryvného smutku, a já jsem naklusala do školy nové, protože, jak moc dobře víš, v té staré jsem se necítila moc dobře. Vlastně jsem to tam nesnášela, ale jelikož si jediný na světě, komu se takhle se svěřuju, moc si seš utřitě toho vědom.
A tak jsem šla do školy, která je od mého domova tak trochu vzdálená, budu si muset zvykat na časnější ranní vstávání. Ta škola je hezká, máti mě tam tentokrát autem dovezla a to přímo do náruče mé nové třídní, která mě osobně třídě, ve které teď budu trávit dlouhé a nudné hodiny, představila. Tolik nových lidí! Ze začátku jsem si dělala starosti, jestli tam vůbec zapadnu, ale já jsem člověk, který se přece jenom tak nějak zakecá - alespoň jsem si to myslela. Třídní, taková obézní smradlavá bába s tlustýma brýlama na nose a s nějakou fialovou zástěrou mi připomínající, nevím proč, komunismus, na mě koukla a rádoby-mile se na mě usmála a dotkla se mě na rameno ve snaze mě obejmout. Ale fuj! Hned jsem ucukla, máma jí to vysvětlila, že jsem velmi citlivá, takže hned ze začátku takovýto fyzický kontakt nesnesu - tomu jsem se v duchu smála. Když zazvonilo, dovedla mě do nové třídy a pronesla "Tak, milé děti, tohle je vaše nová žákyně,..." . Ten její pisklavý hlas mi ještě teď zní v uších a ještě k tomu tak těžce vyslovovala, že až prskala, žáci ve předních lavicích ji už znali a tak se nenápadně kryli za sešity. Hned jsem začala doufat, ať mě posadí někam dozadu. Samozřejmě mě posadila hned do přední lavice, vedle nějaké ukvičené Markétky. Když jsem se na ní podívala, myslela jsem si, že se každou chvíli rozbrečí. A už popotahovala, "Paní učitelkoooo, já vedle nííí nechci sedět!". Hned jsem jí do tváře vmetla "Ty huso, jedna!". Kdyby nás učitelka neodtrhla(fuj, už zase na mě svýma upocenýma rukama šáhla!), tak bychom si ihned vjeli do vlasů.
Ale to by nebyl můj život, kdyby ten den se ještě nezhoršil. První hodinu mě učitelka totálně poprskala xicht ve snaze vysvětlit třídě a zvláště pak mě - nové žákyni - školní řád a chod třídy, rozdala nám rozvrhy hodin(cože?! v úterý sedm vyučovacích hodin? ta se snad pos...) a zazvonilo na krátkou přestávku. Poté nás čekal ještě projev naší ředitelky školy a mohli jsme zase šupajdit domů. Ale přestávka byla osudná a také ostudná. Markétka se na celé kolo rozbrečela, řekla mi, že vedle takové hnusné holky jako jsem já nebude sedět a ihned si odběhla na dívčí záchodky pěkně si soukromě pobrečet. Další se ke mě přihrnuli a velmi se o mě zajímali. Nejdříve se mi to i líbilo, ale po chvíli se překřikovali ve svých pubertálních otázkách, takže po té, co jsem odmítla odpovědět na otázku, jestli jsem panna, jsem si vysloužila první drb - jsem nepolíbená a začali sborově zpívat svým strašným rádoby-anglickým přízvukem "Like a virgin..."(dál to ty hlupáci stejně neznali). Rudla jsem jak rajče, sice jsem se neviděla, ale cítila jsem to až moc dobře. Do toho se do třídy vrátila celá ubrečená Markétka a hned u dveří jí třída do tváře vítězoslavně oznámila, že jsem panna. A ta kráva jedna blbá, se tomu smála! Chtěla bych vidět, kdo by jí o to připravil, byla strašně při těle a uhrovitá až se mi dělalo z toho nevolno.
Tak jsem se z toho debilního hloučku vymanila ven na chodbu a koho tam asi nepotkám! Veroniku! Sakra, ona chodí sem na tuhle školu, zaplať pánbůh o ročník výš! Hned jsme se slovně pustili do sebe, až nás zvonění na další hodinu vyrušilo z naší bitky. Vrátila jsem se do své lavice, u které Markétka seděla, dala jsem jí snožku a složila se na zemi jako dlouhá, tak široká(to hlavně). Třída se škodolibě zasmála, takže jsem získala pocit, že jsem u nich zabodovala. Ale v tom přišla třídní, zeptala se, co se děje a hned jí všichni vyslepičili, že jsem jí dala snožku. Stoupla si na špičky, aby svůj želvovitý xicht měla na úrovni mého, a prskla na mě otázku, jestli jsem to byla skutečně já. "Neprskej na mě," odpověděla jsem ji. Zrudla vzteky, ale na nic se nezmohla a rázně mě posadila na mé místo. Ozvalo se uši drásající zaprskání a ze školního rozhlasu se ozval ostrý ráčkující hlas ředitelky poučující nás o tom, že máme sekat latinu. Ředitelka mi po hlase připadla asi tak příjemná a milá jako naše třídní.
Takže třídní, pubertální spolužáci, Veronika, husa - sousedka, kvantum učení a ředitelka jedna hrůza - myslím si, že tuhle školu si skutečně oblíbím a ona mě.
A odpoledne jsem se setkala s Michalem a Bárou a povyprávěli jsme si,jak je to u nich, na jejich školách. Bára povídala, že třída je celkem ráda, že se mě zbavila. Ach jo, kde jsou ty časy, kdy jsem byla oblíbená. A pravděpodobně asi přestoupí na tu mou, řekla mi. V tom jsem jí zatrhla,že ani náhodou, že na tu školu chodí Verča a že i já budu mít peklo, tak či tak.
Michal musel jít a Bára se tajně svěřila, že už ho nemůže ani vidět, že to s ním prostě neklape, Báře jsem to neřekla, ale měla jsem z toho dobrý pocit, protože tak nějak cítím, že kdyby to neklaplo jim, mohla bych to na něj zkusit já. Ovšem to uvidí až čas...ha, ze mě je skoro filosof:-)
Ovšem všem srazům není konec. Druhý den ve škole byl stejně tak příšerný jako ten první, alespoň Markéta fňukala vždycky, když jsem byla někde pryč. Bylo mi zděleno, že na dívčí záchodky ve druhém patře není radno chodit, protože věčně tam tráví čas a když jí někdo vyruší, má o doživotní nepřátelství postaráno. Jako kdybych už tak neměla. Mimo to jsem se tam seznámila s klukem jménem David, který na mě působil tak trochu jako intelektuál a ihned na začátku našeho rozhovoru se distancoval od projevů zbytku třídy, takže zatím alespoň jednoho kámoše, sice pošahaného, jsem měla. Kdyby se alespoň lépe oblíkal! Takovej otřesnej svetr, jak ze sekáče, vůbec se chlapec neupravuje, doufám, že si později najdu lepší přátele, prozatím mi musí stačit.
A odpoledne - zpět ke srazům - jsem já se měla setkat s Bárou, Michalem a Petrem. Petr nám chtěl zdělit něco závažného, takže jsme to spojili s jakýmsi piknickem na louce za městem. Chvíli jsme kecali o všem možném, pak se Petr osmělil a zeptal se, jestli by nemohl být součástí našeho covenu. Úplně mi tím vyrazil dech. Teď bych ho měla zase věčně za očích, jak jen to já vydržím?! Ale přitom se tak divně koukal na Michala, jako kdyby věděl, že mu se to nebude líbit. Ovšem ten, kdo tenhle nápad zatrhl, byla samotná Bára, která to vysvětlila tím, že jí není sympatický a lidé tvořící spolu Posvátný Kruh Moci, tedy lidé v covenu, si musí být velmi blízcí a s ním to prostě nejde. Nedalo se tedy nic jiného dělat, než to odmítnout, na jednu stranu jsem byla ráda, na stranu druhou toho hrozně lituju. Stejně je ale Michal hezčí! Ale oči mají podobný...
Další den ve škole dokonce Markétka chyběla nebo prostě celý den probrečela na záchodkách, učitelé jí to tolerovali. Když jsem ovšem vycházela ze školy, zahlédla jsem nedaleko Petra, ale on si mě nevšiml, takže jsem ho začala sledovat - prostě mi to nedalo. Byla jsem velmi překvapená, když před jeho domem se potkal s Michalem, něco si spolu povídali, to jsem ovšem neslyšela a potom Petra zalezl domů, zatímco Michal šel pryč. Skoro bych přísahala, že vycházel z domu, kde bydlí Petr, ale to by byl holý nesmysl. Den další jsem se chtěla osobně s Michalem setkat, ovšem nemohl, z telefonu se mi zdál strašně smutný, bůhví, co se stalo. A den na to řekl, že se se mnou rád setká, ale že mi chce říct, něco důležitého.
No a právě to mě teď čeká, dopisuju poslední řádky a šupajdím se pořádně upravit na schůzku Jsem strašně zvědavá, co mi chce, z jeho hlasu soudím, že to je něco velmi důležité...

10.10.2005, by Dragon of Celts

Allsy si už udělala názor na gotiky

2005-10-07T07:42:00.000+02:00

---->Deník šílené "wiccanky" - Lidé ve stylu dark

Konečně se zase dostávám do zajetých kolejí a začínám znovu pořádně číst blogy a ten Allsyin je tentokrát tím, který mě zaujal.
Co se dozvíme? Že všichni, co nosí černou kašlou na zákony, společnost, trpí depresemi a všechno by nejraději snad vyfuckovali. Ostatně vlastní názor si udělejte sami, já jenom budu potichu zírat.
Jelikož mám zakázáno posílat tam své komentáře, svůj názor jsem jí vyjevil v e-mailu, snad dojde.

Zvěsti nelhaly...

2005-10-05T13:07:00.000+02:00

Jsem ve škole a čekám až příjdou ostatní, zejména Rocksleepy a jeden pošuk(jediná Vermarka zná důvod, proč je pošukem). A skutečně přišli, celí rozzáření, usměvaví( to ještě nevěděli, že je čeká test ze zeměpisu).

Prej byli v knihkupectví, krom toho, že nakoupili nějaké učebnicem, tak se Rocksleepy vytasila s knihou se jménem "Antikrist", na to ten pošuk s nějakou o Beethowenovi, pak se najednou museli pochlubit "Hele, vole, co máme!". Můžete tipovat, co si ti dva koupili - Keltské mýty a magie od Edain McCoy. Oba dva po jednom kuse! "K**va děs, vy si děláte prdel! To je jedna z mých nejoblíbenějších knížek, ona je k dostání? Kde jste jí sehnali? Kolik stála? Na co satanistovi a křesťanovi bude ryze pohanská knížka?" zněla má reakce bez toho, abych jim nechal prostor pro jakoukoliv odpověděť.
V Levných knihách za 150 korun českých, to je báseň, hned ten den jsem si jí šel koupit, větší sranda je, že mi to zaplatila má máma...tady vidíte, na co se hodí takový coming out...

"Můj milý deníčku..." Část šestnáctá: "Konec prázdnin"

2005-10-04T13:24:00.000+02:00

...

30. 08. 2005 Brzo zase škola!

Můj milý deníčku, tak je to tady, nastal konec prázdnin, za chvíli nastupuji do nové školy. Jak jinak se nevyhnu tomu, abych nezačala tak nějak vzpomínat na uplynulé prázdniny, které zase utekly jako voda. Ovšem řeším i jiné věci. Jsem čarodějka, to však už víš, ovšem ne ti, se kterými se poznám, až nastoupím na novou školu. Velice se trápím úvahami, jestli mám jim později či dřív říct pravdu. Kdybych jim to neřekla, vyhnu se případným problémům, jako například, které jsem měla na tý předchozí škole, ale když to budu zatajovat, tak to zase nebudu já. Čarodějnictví je normální součást mého života! Jak asi na něco takového zareagují? Příjmou mě vlastně mezi sebe? Na jednu stranu jsem strašně ráda, že se konečně zbavím těch vymatlaných zkurvených hajzlovských debilních kokotů, ale na stranu druhou se bojím nové společnosti. Kdybych vstupovala do takové, která se ještě navzájem nezná!
Teď však k jiným problémům - potkala jsem Petra a já zase nevím, na čem jsem. Tak jsem si to štrádovala z knihovny a před budouvou ho potkávám. Nejdřív dělám, jako že jsem si ho nevšimla, ale jak se zdá, on na tu hru nepřistoupil a ihned se přes dav ke mě vetřel. Tak jsme si z počátku vyměnili nesměle pozdravy a hned na to jsme se rozkecali jako za starých časů. Vše jsme si vyříkali, nakecala jsem mu, že už ho nemiluju - což ani nevím, jestli je pravda. A nakonec mi dal svoje nové telefónní číslo. Takže to všechno vypadá, že jsme to vyřešili. Teda na první pohled, protože mi zase v hlavě udělal bordel. Ono je to vlastně stejně jedno, stejně mě nemá rád, takže, že bychom spolu chodili, o tom bych si mohla jenom nechat zdát.
Druhý kluk, který se mi teď strašně líbí - Michal je bohužel zadaný a to stále s Bárou. Někdy bych ji zakousla, že využila, ba zneužila té situace, že jsem byla v zahraničí a sbalila ho. Ale skoro bych někdy přísahala, že po mě tak nějak divně kouká(Michal samozřejmě). Nebo se mi to pouze jenom zdá? A když on má tak strašně hezký oči...
Ano, chodí ten pacholek s Bárou a vypadá to jinak, že jim to klape, a ti dva zase patří do kovenu, ve kterém mám své místo i já.
Máme problém. A to ten stále stejný - tu jedovatou podrazáckou kreténskou zmiji Veroniku, která nám přidělává jenom potíže. Hlavně mě, se vsadím, že poblémy s láskou má ona na svědomí. A tak jsme to při jednom odpolední řešili a přišli jsme na to, že když jí nemůžem sebrat tu pitomou panenku a tedy zlomit to prokletí, které na mě kdysi uvalila ještě s Bárou, tak se jí prostě také pomstíme. Ale jak? Pomocí největšího pekelníka - Satana. Já vím, že bychom to dělat neměli, ale tohle je krajní situace a v jedné knize dokonce normálně píšou, neubližujte, pokud vám není ubližováno. A tak se právě děje. Rozhodli jsme se, že vyvoláme Satana a poprosíme ho, aby Veronice do života přinesl samé neštěstí. A tak den před plánovaným rituálem, jsme měli nakupovací den - po celém městě jsme dvě hodiny sháněli černé svíčky, než jsme nějaké našli. Nakoupili jsme jich rovnou 13 - nešťastné číslo, pak černý ubrus, krvavě rudé svíčky, zvířecí oběť(páchli jsme do lesa, kde jsme nechytali nějaké motýly a pavouky) a dalších spoustu potřebných pomůcek. Pak jsme šli na "své" místo a přemýšleli ještě jednou, jestli to máme skutečně udělat. Rozhodli jsme se, že ano, že si to ta kráva zaslouží. Ale, abych se ti přiznala deníčku, mám do dneška strach, protože zachrávat si s temnými silami není dobré! Aby se nám ještě něco nestalo! A proto si plánuju co nejdříve udělat ochranné kouzlo a to tak, aby se o tom Michal ani Bára nedozvěděli, protože by se mi smáli, že se bojím. Ještě mě ujišťovali, že máme moc, že se nám nic nestane. Já ovšem ani přesto nejsem si jistá. Ale utitě tě deníčku zajímá, jak to vůbec celkově dopadlo. Šla jsme později večer ven, byly prázdniny, takže mi to naši dovolili, a setkali jsme se kolem dvacáté v našem Kruhu, já přišla jako druhá, Michal už tam nějakou tu chvíli byl, tak jsme spolu čekali na Báru. Ta se po chvíli také dostavila. Rozložili jsme pomůcky a když jsme se cítili připravení, Bára svým nožem, který, jak se nám později přiznala, šlohla svému otci, který je zarytý skaut, utvořila kruh a rozestavěli jsme se na svých místech. Už předtím jsme si připravili, co budeme říkat, já jsem říkala toto:
"Volám Velkého Pekelníka Pekelníků, volám Satana, vládce všeho zla a hlavně pomsty, volím našeho pána, v den, kdy je to nejnutnější, v den, kdy nám všem hrozí nebezpečí a musíme se proti němu bránit. Voláme tě, Satane, protože víme, že tvá moc nám uskuteční naše sny, voláme tě, Satane, protože víme, že ty nás neodmítneš, voláme tě, Satane, protože tě v tuhle chvíli potřebujeme. Dávám ti na tvůj příchod do našeho kruhu oběť, to aby si věděl, že nechcem vše zadarmo - já, Myossotys, ti za oběť dávám tyto dva motýly na oslovu tvé podstaty. Volám tě, Satane, zjev se nám a pomož nám! Voláme tě, Ďáble, zjev se nám a pomož nám!"
Reprika ostatních byla dost podobná, ale přesné znění se mi už nechce tady přepisovat. Pak nastala hlavní část, kterou jsem měla v rukou já, vzala jsem do svých rukou jednu černou svíci a druhou ruku jsem zvedla kdo výšin a pronesla jsem silným hlasem:
"Satane, děkuji, že si nás vyslyšel v tuto strašidelnu noc, děkuji, že nás vnímáš a pozorně posloucháš, co po tobě chci. Satane, udělej ze života Veroniky, té, která mě sama proklela a stále proklíná, peklo, tak, aby trpěla stokrát víc, než nyní trpím já, tak, aby se jednou sama přišla za vše, co mi provedla, omluvit. Jakou formou se jí pomstíš za mou osobu, nechávám na tobě! Satane, mockrát ti děkujeme za to, že jsi nás vyslyšel a že splníš naše přání, děkujeme ti, za tvou ochotu!"
Bára pak do poháru nalila víno, které zřejmě taky někde šlohla, a vínem pak polila do kola celý kruh na zpečetění našeho kouzla. Když jsme končili, bylo dost pozdě, myslela jsem si, že mi rodiče vynadají, ale nic takového se nestalo, možná za to také mohl Satan. Třeba místo toho, aby nás ohrožoval, nás chrání. Je to možné?
Tak či tak, se mé myšlenky stáčejí k tomu, že za pár dní nastoupím na novu školu, ach jak já jsem z toho nervózní, přej mi, deníčku, všechno dobré, ať to ve zdraví přežiju...

04.10.2005, by Dragon of Celts

Dragon je vždy o krok na před!

2005-09-23T14:02:00.000+02:00

Na co se můžete těšit? Co vás nemine?
Sledujte weblog Dragona of Celts a nudit se nebudete!
Co tam naleznete?

Chcete poodhalit tajemství rádoby-wiccanů? Chcete sledovat cestu budoucí wiccanky? Sledujte Seriál "Můj milý deníčku..." Od října pravidelně minimálně čtyřikrát do měsíce přepis zápisků z jejího deníčku

Co nového mezi wiccany? Jak žijí? O čem se baví? Vždy nejrychlejší a nejobsáhlejší zpravodajství z různých wiccanských srazů a jejich následná kritika, které si Dragon of Celts nenechá ujít!

Jaké názory a pocity vyvolávají v Dragonovi blogy a lidi, kteří je píší? Dragonovo sekundární blogování nezklame!

Jak žije Dragon? Co dělá? Jaké problémy hýbají jeho životem? Dragonův zápisník o životě jednoho pohana vedle Deníčku Aničky. Porovnejte!

Hledáte upřímnost, kritiku, analýzy? Naleznete zde! Úvahy na různá téma méně či více společné s wiccou a náboženstvím obecně patří již mezi zavedené projekty http://www.thedragonofcelts.blogspot.com !

Co si Dragon myslí o lidech a jejich chování? Nejskandálnější a nejdrzejší články, zdělující světu Dragonovi názory, najdete pouze jen na Dragon of Celts - blogu!

Co kde nového? Co se hrozného se zase o čarodějnictví píše? Za vás tohle vše sleduje Dragon of Celts!

A spoustu dalších věcí!

A pamatujte -

Dragon of Celts je vždy o krok na před!

Narozdíl od wiccy, gotika frčí!

2005-09-20T13:38:00.000+02:00

Pamatujete na ty časy, kdy vznikaly blogy wiccanů jako houby rostou po dešti? Na to období od ledna zhruba až k dubnu?
Dnes máme už září a wicca-blog zřejmě vyšel z kurzu. Od té doby nevznikl žádný další, kromě ten Linetin. Co se najednou stalo?
Hodnotit už více jak půlroční období blogování zde nebudu, ale chci se zaměřit na blogy, respektivě na lidi, kterým patří, a kteří začali blogovat relativně teprve nedávno. Mohli bychom dokonce některé hodit do jednoho pytle.
Ano, blogy satanistů, gotiků, wampyristů a já nevím, čeho ještě nastupují!

Blackiin gotický chrám se jaxi taxi zastavil před prázdninami a kde nic tu nic. Je to škoda, nebyl to zas tak špatný blog. Asi nejlepším článkem vůbec byl první - Metalové pohádky, u které jsem se zadusil smíchem. Nic lepšího ovšem už nenabídl(snad kromě překladu jedné písničky od Within Temptation). Jako každý blog inklinující ke gotice, má i tento pestrou sbírku různých povídek, jak jinak, než goticky zaměřených. Na mě osobně působí až kýčovitě a nepromyšleně. Je to prostě popis nějakých představ nějaké gotičky.

Blog s nějakým elfským? blábolem v titulku i popisku od wiccanky?, která se nebojí na veřejnosti sama sebe odhalit jako "potterovec" je důkazem, že i minimální a sebejednodušší zásah do úpravy blogu může blog zkrásnit natolik, aby trumfnul jiné, mnohem propracovanější. Ovšem nijak zvlášt´nezaujme. Nějaké historky ze života, povídky - jak jinak. Pak mě zaujala povídka, která měla spojitost s místností wicca na xchatu. Říkám si, přečtu si ji, ovšem po pár řádcích mě to umořilo, ovšem ne ani tak jako to, když jsem si prohlédl, jak je dlouhá. Fíha! Tak nějak jsem to očima rychle projel ve snaze najít tam svůj nick nebo narážku, nic jsem nenašel.:-(

O Nesvaté Bibli , respektivě o její autorce bych nedávno ještě řekl, že máme společnou lásku ke spojení temně fialové a černé barvě. Dnes však ta informace není aktuální, nebo možná lépe řečeno, není už důvod, proč to říkat. Nedávno totiž změnil design. Pro mě byl ten blog hezčí předtím, ovšem kvůli úpravě přece na něj nelezu. Nejvíc mě zde dostala povídka od Addy a Liliany, kde popisují ponurou krajinu, město, kde zbývá alespoň poslední kousíček života a elánu a tuhle melancholii přetrhnou, nebo možná právě potvrdí, náhlým shozením atomové bomby na něj. Je to takový malý šok, co si ovšem mám po tomhle myslet od duševním zdraví autorek?:-) Opět jsou zde různé povídky, které jsou pro mě osobně stejně tak kýčovité a nepromyšlené jako ty Blackieniny. Básně jsou už o něco lepší, to stejné platí i pro Blackie. Jelikož autorka semtam píše o svých názorech a životě, je dobré ten blog sledovat, aby si třeba alespoň mlhavě o takových lidech člověk mohl udělal představu.

Žák základní školy, hlásající se k satanismu, chce nás svým blogem šokovat. Zvláště pak článkem o sebevraždě. Je zajímavý, ale mě nedostane, protože je téměř shodný s první částí Královny Temnot. I on rád popisuje své představy plné temnoty, stejné kvality jako u předchozích, a i on(nebo ona? teď si nejsem jistý:- D) popisuje svůj všední život. Takže další blog, kde můžeme si udělat jakýsi náhled.

A nakonec žhavá novinka, o které se nedá nic jiného říct, než že je to novinka musíme si počkat, co ze sebe vydá.

Nazávěr rada od člověka, který nosí nick "Dawn of Darkness": Lidi, zahod´te tu morbidnost a užijte si alespoň projednou světla a života, který s sebou přináší...

UPOZORNĚNÍ! Předchozí článek zachycuje změny, které se udály a které se stanou, po zneužití mého nickname!

Opatření proti zneužití

2005-09-20T13:00:00.000+02:00

Jelikož před několika dny došlo k hnusné události a to zneužití mého nickname, pro jistotu, tedy preventivně, prozatím zahajuji pravidla, kterými se budu řídit a které snadno odhalí další takový podvod.

Co se týče blogů, komentáře zde budu psát dál, ale s tím, ža autorovi daného blogu e-mailem potvrdím, že ten a ten komentář jsem skutečně psal já. Jediná platná schránka je derwen.wew@seznam.cz, z žádná jiná neplatí. Kdyby systém seznam.cz blbnul, jako že to dělá v poslední době rád a často, v úvahu připadá ještě dragonofcelts@yahoo.com. Komentáře, které nebudou potvrzeny, ignorujte a pokud na nějaký narazím, osobně na to ještě upozorním.

U guestbooků a různých fór potvrzovací e-mail dostane jednak správce a všichni ti, kteří budou na můj příspěvek nějak reagovat. Opět ze stejné schránky.

A zde si to budu muset ohlídat. Za novější komentáře ve starších článcích neručím, ovšem v nových článcích se to pokusím ohlídat. Pokud zde se falešný komentář objeví, smažu ho a upozním ihned na to.

Tohle všechno se týká nicků " Dragon of Celts " , " Drak " , " Dráček ", " DoC ", " DC ", " The Dawn of Darkness ", " Dawn of Darkness ", " DD " . Žádný jiný nick, ani forma těch stávajích není možný.

Pokud jste narazili na podezřelý příspěvek, článek, komentář, kde by byl můj nick a připadal by vám podezřelý, budu rád, když mě na to upozorníte.

Skandál s mým nickem - DŮLEŽITÉ!

2005-09-19T12:59:00.000+02:00

Ono je prakticky jedno, že jsem nebyl dva týdny na internetu k zastižení, stejně tak je jedno, že Zahradův blog jsem nečetl od slavného článku o Linet, ale i přesto je tam můj komentář.
Jak se to mohlo stát?
Někdo zneužil můj nickname a ještě ho dokonale zprznil na "dragonofcelts", na což jsem alergický.
Kde?
Zahradův weblog a jeho článek "Moji nevhodní kamarádi díl II."

Mimojiné je tam napsanáno:

"Bla bla
to je trapný Zahrado...poslední dobou píšeš hůř a hůř " na Zahradu

"taky jsem slyšel,že jsi ulítla a nejednou s Jedním, viď? ;D " na Nimloth

a možná ještě někde jinde víc, proto žádám obezřetnost a kdyby jste našli takto podezřelý článek či komentář, raději mě kontaktujte a osobně se mě zeptejte, jestli je skutečně napsán mou rukou.

Tímto se i přesto omlouvám za způsobené problémy, od teďka se budu snažit důležité komentáře k blogům psát na e-mail toho, komu blog píše.

Další...

Někoho to skutečně baví, je asi jasné, že poslední komentář s nickem "dragonofcelts" v článku o sektách není můj. Zatím je tam jen pro ukázku, později ho mažu.

Děkuji za pochopení.

Válka Sekt! - z bulvárního wiccanského týdeníku Áááh!

2005-08-27T09:50:00.000+02:00

Investigativní a schopný reportér naše týdeníku Áááh! Dawn of Darkness narazil na podivné události dějící se v poslední době na wiccanské scéně u nás. Jedná se o sekty.
Jestli jste si mysleli, že pojem sekta, zvláště pak nějaká nebezpečná, nemá nic společného s wiccou, tak jste na omylu. Přímo jsme zjistili, že se zakládají hned dvě sekty a jejich vedoucí si nedělají hlavu s tím, jestli je to v mezích wiccy, či ne.
Jaké sekty? Jací vedoucí?
První sektu, tajnou, samozřejmě, založil před jedním měsícem Dragon of Celts, kterou pojmenoval jako "Dragonovští wiccané". Tu druhou založila o pár dnů později Noira, která Dragonovi otevřeně vyhlásila válku. Vadí ji, že v jejím "skvělém plánu" jí někdo předběhl. Aha! Proto ta otevřená řevnivost na internetu! Naš časopis na to přišel!

Včem se spočívá sekta Dragonova a sekta Noiřina(která nese jméno "Služebnice bohyně Noiry")?

Po dlouhém přemlouvání se Dragon nakonec uvolil a dal nám základní body, které musí člen takovéto sekty dodržovat.

-žádný alkohol, cigarety a další omamné látky!
-žádný sex
-20x denně se modlit k bohyni, 15x denně k bohu
-musím být oblečení od hlavy k patě(nahota je škodlivá!)
-jsou vegetariáni
-páchání teroristických útoků na všechny wiccany, kteří se k nim nepřidají
-žádná zábava, hlavní osou dne jsou meditace

Kolik máte členů, zaptali jsme se, ovšem Dragon se náhle(utřitě náhodně ;-) ) zakuckal a odmítl už s náma mluvit.

Abychom mohli sektu Dragonovu a sektu Noiřinu porovnat, tak jsme zašli i za vůdkyní druhé sekty. Na kraji Prahy mají oficiální sídlo jejich "náboženského domu", nebylo těžké zjistit, že to bylo kdysi doupě feťáků a homelessáků, dřív než je vyhnali. Ovšem spletli jsme se. - Čtěte dál!

Měli jsme štěstí - Vůdkyně sekty, sama sebe považující za "bohyni všech" byla "doma" a ochotně nám otevřela. Avšak nemohla se moc pohybovat - jejích nohou se drželi dvě mladé nahé slečny, které ji věčně a bez přestání líbali na kotník. Sama Noira tam stála ve velmi průsvitné blůzičce a na hlavě se jí třpytila korunka. Pohled do vnitřku jejich "chrámu" šokoval jednak tím, že zde byl otřesný bordel(obávám se, že doslova i obrazně) a tím, že ve služebnících Noiry jsme rozpoznali bávalé fet´áky i bezdomovce. Ona je nevyhnala, ale udělala z nich členy své sekty!

Když jsme se zeptali na základní pravidla její sekty, místo toho, aby nám podala stručný pohled, tak nám podala 900 stránkovou knihu, kterou sama Noira napsala a řeší právě její sektu. Pak se nám snažila udělat přednášku, která byla ovšem tak obsáhlá a nudná, že jsme z toho nic nepochytili a radši jsme utekli(nehledě na to, že to tam páchlo zkaženým masem). A až v redakci jsme si prohlíželi její knihu, která nebyla o nic víc zábavnější.

Podávám názvy kapitol:
1. Kdo je Noira?
2.Proč je Noira Bohyně?
3.Proč Noiru milovat a uctívat?
4. Proč nenávidět jejího úhlavního nepřítele Dragona of Celts?
5.Kdo je ten idiot Dragon of Celts?
6.Proč je blbější a horší než naše Bohyně Noira?
7.Jak Dragona zničit
8.Jak ovládnout svět
Příloha: soubor 200 možností jak uctít Bohyni Noiru
Příloha 2: soubor 500 možností jak znepříjemnit život Dragonovi

Je to skutečně obsáhlá a nudná kniha a tak jsme se rozdělili po celé redakci a každý četl nějakou část. Z toho všeho nás nejvíce zaujal plán, že Věštník Avalonský se postupně přemění na "Věštník Dragonský", který bude jenom o Dragonovi, což se mimochodem děje už teď, každý třetí článek je jen o něm. A na Čarovném Zrcadlu dostane vlastní sekci "Dragon a jeho život", která startuje až tehdy, kdy se členům sekty povede do Dragonova bytu nainstalovat kamery a fotoaparáty. Vše, co zaregistrují, bude zde zveřejněno, i s články, napsané samozřejmě Noirou, kde bude kriticky rozebírat jeho život.
Takže nás napadá otázka "Nudí vás Big Brother? Dragon s Noirou utřitě ne!".

"Můj milý deníčku,..." Část patnáctá:"Prázdniny"

2005-08-12T14:50:00.000+02:00

Ano, po třech týdnech se na blog vrací Aničin příběh, který půlka lidí nesnáší a druhá zase miluje(hlavní ale e, že to čtou všichni). V tomhle díle se oběví nové postavy, takže si je zapamtujte. :-)
A hurá do čtení!

13.08.2005 - Prázdniny

Můj milý deníčku, já se ti tak strašně omlouvám, ale skutečně, že jsem ti takovou dlouhou dobu nenapsala, ale to víš, teď jsou prázdniny, takže je to poměrně těžké najít si nějaký ten čas. Teď se toho zase tolik stalo, k tomu máme nové starosti a ještě jsme na skutečně otřesné dovolené, takže to opravdu nijak nešlo. Pevně doufám, že mi to odpustíš. Jak víš, ze začátku prázdninbyla Bára u svých prarodičů, takže jsem tu zůstala docela sama. Vlastně ne docela, ale skutečně sama. Víš dobře, že s rodiči mi to nějak neklape a přátel jinak moc nemám. Do žádného rituálu bez Báry jsem se rozhodně nepustila, Bára by taky na mě mohla být naštvaná, že něco provádím za jejími zády a navíc vím, jaká je ona věštkyně, takže by si to všechno od Mocností dozvěděla. A tak, aby se alespoň něco pohlo, jsem šla navštívit Veroniku. Ano, tu Veroniku, která mě nedávno proklela pomocí woo-doo panenky a tu mi za žádnou cenu nechce dát, abychom mohli prokletí odvrátit. Šla jsem za ní s naivním úkolem usmířit se a tu panenku od ní získat. Bůhvíco mi ještě to prokletí přinese. No pochopitelně můžete čekat, co se asi tak událo. Když jsem tam zazvonila, tak nejdříve nikdo neotvíral, pak po mé téměř hysterickém bouchání konečně Verča otevřela s pěkně rozmrzelým výrazem a zařvala na mě, co jako že po ní chci. Jemně přátelským tónem jsem ji zdělila, že chci začít znovu od začátku, a jestli by mi nemohla dát tu panenku. Nejdříve se na mě tak podívala a pak se začala nekontrolovatelně smát a nadávat mi, že jsem pěkně hloupá husa. Ona je husa, deníčku, a pěkně jedovatá! Práskla s dveřmi před mým nosem a byl konec. Takže jsem samozřejmě panenku nedostala, takže se věc nikam nepohnula, takže jsem musela čekat na to, až se Bára vrátí. A skutečně se vrátila. Hned mi bylo líp, když jsem se jí mohla vyplakat, jak krutě se ke mě Veronika chová. Vždyť jsem jí nikdy nic neprovedla!
No, šli jsme do knihovny, jednak hledat nějaké knihy o magii, tajně doufaje, že najdem tam něco na odrazení prokletí a že si promluvíme o nějakých chystaných rituálech. Plánovali jsme si Živlové zasvěcení v rámci našeho kovenu. Jenže v knihovně se toho zase událo. Když jsme dorazili mezi regály o magii a ezoterice, narazili jsme tam na jednoho hezkýho kluka, který si tam ty knihy se zájem prohlížel. Nejdřív jsme si šuškali, že je hezkej a až pak nám došlo, že se vlastně zajímá asi taky o magii, takže že se s ním můžeme seznámit - máme k tomu přece vhodný důvod! A taky že jsme se seznámili. Řekli jsme mu ahoj a pak jsem se ho začali vyptávat na to, jestli se o magii zajímaá a tak. Pověděl nám, že teprve chvíli a představil se nám jako Michal. Byl hrozně v pohodě a sympaťák. Po chvíli jsme se bavili, jako kdybychom byli staří přátelé. I Báře se zamlouval a to je holka, které dost lidí nepadne do oka. Po hodině strávené v knihovně jsme my dvě usoudili, že by se k nám, do kovenu mohl přidat. A tak jsme se ho zeptali a on to s nadšením přijal. Ještě jsem zapomněla dodat, že je mu 14let. Jenže to nejhorší v té knihovně mělo teprve přijít. Jak jsme tak spolu brázdili regálami, narazili jsme na Petra! Tak dlouho jsem ho neviděla, ach! Ale ve skutečnosti mi srdce už v jeho přítomnoti tolik nebilo. Co se to se mnou stalo? Ale byl to on, podíval se na mě tak tajemně a já v tu chvíli zjistila, že tam má ještě s sebou své dva nejlepší přátele -takové nadržené pitomce, kteří choděj jako hastroši, maj vlasy nagelovaný až hrůza a myslí si, jak jsou sexy. To Petr nikdy takový nebyl. Pochopitelně ti dva si mi ihned začali smát, že se tu objevila čarodějka. Neměla jsem z toho radost, ale setkání s Petrem, se kterým jsem už dlouho nemluvila bylo horší. Když jsem si uvědomila důvod, proč se už nebavíme, tak jsem zrudla jako rajče. Z toho mě vytrhla Bára, která začala Michala těm třem představovat. Hned mi bylo líp. A pak jsem se zeptala, co tu oni dělají. Odpověd jsem neslyšela, protože jsem přemýšlela nad tím, jak se na sebe Michal s Petrem dívají. "Vy se znáte?" vyhrklo ze mě. Oba dva nechtěně přisvědčili, že ano. Ti pacholci by se ale jinak nepřiznali! V tu chvíli přišlo ta jedovatá zmije - Veronika. Co ta tu dělá?! Ano, všichni jsme se tak parádně setkali v knihovně. Následující chvíle byly skoro skandálem, který ještě tahle knihovna nezažila. Museli nás vyhodit. Veronika začala být jako vždy silně ironická, takže řekla se škrobeným úsměvem "Ale helé, koho to tu máme! Naší čarodějku a jejích tajného milence!". Nejraději bych jí zabila. "A kdo je tohle?" vrhla prudký pohled plný nenávisti, ale také trochu pobízivosti(mám podezření, že se jí Michal taky líbí)na Michala. "To je Michal, patří do našeho kovenu," s hrdostí jsem řekla jí sklapla čelist. Pak řekla "helé, co tu máme!" a tahala něco ze své tašky. Vytáhla mojí woo-doo panenku! Hrůza! Zbystřili jsme a začali na ní hlasitě mluvit, ať nám jí vydá. Ona na to, jestli si uvědomujeme, jaká je woo-doo panenku zbraň, že to co dělám jí, se může pak stát i osobě, kterou symbolizuje. Na to jsme mlčeli, dobře jsme věděli, že je to pravda. Michal, Petr a je ho dva harapagonští napomádovaní kámoši mlčky přihlíželi tomu divadlu, která jim tu nedobrovolně jsme dělali. Veronika se v tu chvíli asi zbláznila, protože začala s tou panenku všemožně mávat a houpat. A my jsme vyjekly strachy, co se pak může stát. Chtěla jsem po ní chňapnout, jenže ona mi utekla, potvora jedna. Pak se zase ukázala a my už jenom v úžase stály, protože co tam dělala, to bylo hrozné. S panenku tam začala mlátit o jeden ze stolů a divoce se tomu smála! Když jsme se vzpamatovali a chtěli se po ní znovu vrhnout(Petrovi kumpáni se smáli ještě hlasitěji než Veronika), vzala knihu, otevřela ji, do ní vložila hlavu té panenky a rychle s tou knihou zaklapla! A znovu, ještě asi pětkrát. Dělali jsme hrozný rachot - Michal s Petrem se začali taky smát, já s Bárou jsme ječeli, co si to ta kráva dovoluje a Verča se smála samou škodolibostí. Pak mě můj vlastní vztek přemohl a čapla jsem jí za vlasy(vyjekla pisklavě) a tu panenku jí vyrvala. Což byl triumf - konečně jsem ji dostali. Jenže v tu chvíli přišla knihovnice, že tu děláme rámus a musíme ihned z knihovny odejít. Takový trapas! Do toho Veronika začla hrát, že mi jsme jí sebrali panenku. A ta bába knihovnice mi jí vytrhla z ruky a předala ji Verče. Jak jí to mohla uvěřit?! Vždyť už jí není pět let! No, to je jedno, s panenkou se staly horší věci.
Jednoho dne jsme se já, Bára a Michal rozhodli, že budeme Veroniku sledovat. Víme, kam chodí na rituály, takže je třeba možné, že jednou jí vezme s sebou. A fakt.Jednoho dne, třetího dne našeho sledování, vyšla ze svého domu s batohem, kde mimojiné byla i ta panenka a šla do Kruhu čarovat. Vyndala pomůcky i s panenkou a krásným nožem, který jsme jí tiše záviděli, udělala kruh kolem sebe. Zapálila vonné tyčinky(napíchla si jich tam asi deset) a svíčky(těch bylo snad dvacet různých barev) a vzala tu panenku a odříkala nějaká nesmyslná slova. Byli jsme daleko, takže je možné, že jsme jí nerozumněli. Ať tak či tak, teď nebo nikdy, řekli jsme si a vtrhli jsme jí uprostřed rituálu do Kruhu, využili jsme moment jejího překvapení a panenku jí šlohli a hned na to jsme vypadli. Ona nic dělat nemohla, jen s otevřenou pusou tam seděla, až mi to bylo podezřelý.
Měli jsme panenku! Hurá! Hned jsme se vrhli na to, abychom jí odklely. Použili jsme 13 černých svíček, 3 vonné tyčinky, nůž, sůl a jednu bílou svíčku. Ze soli jsme udělali Kruh(Michal se ukázal jako velmi nadaný žák), zapálili jsme svíčky a odříkali několikrát za sebou "PROKLETÍ VELKÉ, PROKLETÍ MOCNÉ, AŤ JE ZLOMENO, AŤ JE ZNIČENO, AŤ Z NĚHO NIC NEZBYDE. AŤ UZ NENÍ". Ani nevím, kolikrát jsme to řekli, ale byli jsme už úplně unavení. Bára pak oteřela krabicové víno na oslavu našeho úspěšného rituálu. Tak jsme si připili a já ten den šla spát s pocitem klidu a bezpečí.
Jenže druhý den mi přišla obálka, ve které byla fotka a nějaké psaní. Dopis byl samozřejmě od Veroniky. Na té fotce byla ta má panenka a na tom dopise napsáno, že ona věděla, že jí sledujeme a že na nás narafičila past. Ta panenka, co jsme ukradli byla falešná! Ukázala nám poznávací znamení té pravé - ta pravá má přece vyšité na sobě mé iniciály na zádech, tahle ne! Ach! Víš, jaká to byl pro mě a pro ostaní šok?! Tu pravou má samozřejmě dobře uloženou.
Chtěli jsme ještě provést Živlové zasvěcení, ale bohužel já i Michal jsme jeli na dovolenou, já konkrétně do Španělska a tak jsme veškeré naše plány museli přeložit.
Ve Španělsku bylo sice krásně, ale já si toho neužila, protože jsem se trápila tím, že je Lugnasadh a že ho nemůžu oslavit. Bohužel ve Španělsku jsem ještě teď a jelikož jsem už dlouho Michala neviděla, uvědomila jsem si, že jsem se do něj zamilovala a že na Petra jsem zapomněla. Těšila jsem se domů, že mu to řeknu, že ho uvidím, ale včera večer mi Bára poslala e-mail, že se do Michala zamilovala také. A že mu dnes to řekne...

12.08.2005, by Dragon of Celts

Tenhle blog v kostce...

2005-08-08T15:03:00.000+02:00

...naleznete na Věštníku Avalonském - Nudíte se? Letní zábava pro opruzené"

Mimojiné se tam dozvíte pár zajímavých a překroucených stanovisek vyplývající z mého(?) blogu, vlastně blogů. A také hodnocení Dragona of Celts od člověka, který mě viděl pouze jednou a nebyl ochoten promluvit se mnou ani jednu větu.

Z pochopitelných důvodů jsem se rozhodl, že odkaz na Čarovné Zrcadlo a Věštník Avalonský smažu, protože nezřízené urážení z nepodložených faktů skutečně nepatří mezi atributy, které požaduji po blozích, na které zde odkazuji.
Mezi odkazující blogy později přidám weblog Remiho.

Blogy

2005-08-01T12:34:00.000+02:00

Tak jsem si řekl, že už uběhla dlouhá doba a také jsme už dlouho nemluvili o blogování . Při této informaci se Nikrot předem rozbrečí, Noira šibalsky pousměje, Zahrada nastaví automaticky neutrální výraz, Nimloth se začne předem řechtat a Linet spadne ze židle.

Blogování je internetový fenomén, já osobně jsem o něm slyšel, respektivě četl, asi před jedním rokem a ejhle - dnes mám taky weblog. Pokoušelo se ho uchytit spoustu lidí, s menším či větším úspěchem. No jo, kde jsou ty časy, kdy weblog měla jenom Darkness, Noira, Zahrada a Eurik...

V čem spočívá úspěch blogování?

Je to především jednoduše dostupný prostor, kde člověk může vyjádřit své subjektivní pocity. Od toho se weblogy nazývají "osobními stránkami". Weblog se nesnaží poučit, podávat seriózní a objektivní informace jako jiný druh stránek a pokud autor blogu chce, aby inf byly pokud možno objektivní, je mu to přičteno k dobru

Díky weblogu se snadno navazuje kontakt s ostatními. Lidé chodí na váš weblog a vědí, že žijete, existujete a vyjadřují své názory do komentářů, takže může vzniknout i diskuze

Dnes existují různé portály(např.: bloguje.cz, blogspot.com, myblogsite.com), díky kterým není problém si weblog - tedy prostor pro osobní vyjadřování vytvořit. Šablonu si stačí jenom vybrat a ani s textem se nemusíte trápit v html formě. Snadné a jednoduché.

Ať tak či tak, je přímo překvapující, že mnozí, kteří blog si zakládají, skoro do něj po chvíli nepíšou. To je pro mě nepochopitelné:-).

A jaký je podle Dragona dobrý weblog? Přemýšlel jsem nad tím, jaké atributy by měl blog mít, abych ho označil za velice dobrý, ne-li přímo skvělý.

Dragonovy podmínky pro skvělý weblog

Originální grafika - sice šablonu dostanete od vašeho bloggeru, ale dřív či později by nebylo na škodu, vytvořit si vlastní šablonu nebo ji alespoň nějak upravit. Má to hned několik výhod. váš blog si budou lidé pamatovat, když bude originální a vás bude těšit, že je to jen vaše dítko, které jste si upravili do podoby, které jste chtěli. Čím déle máte weblog, tím je podle mého naléhavější si šablonu upravit. Ale pozor, tohle má i stinnou stránku. Když vaše šablona bude vyzývavě krásná, může se stát, že mnohé přívržence získáte právě díky ní.

Splňuje tuhle podmínku thedragonofcelts.blogspot.com?

No, na českém poli je tahle grafika zcela originální, ale ve skutečnosti je to jen trochu upravená šablona od blogger.com. Hlavně, že to stačí.

Čtenáři - vaši čtenáři by neměli být jenom vaši nejlepší přátelé bůjví odkud a ti, kterým jste link na svůj blog dali, ale i ti, kteří se k němu dostali jiným způsobem - přátelé (nebo také nepřátelé) vám udělali reklamu, některé jiné blogy na vás odkazují. Vaši čtenáři by také měli být konstantní a ochotni diskutovat na jakékoliv téma, které jim nastavíte

Splňuje tuhle podmínku thedragonofcelts.blogspot.com?

Čtenářů je tu habaděj(osobně je odhaduju na 45 - 60 lidí, blíž si netroufám konkretizovat) a link jsem dával u všehovšudy jenom šesti lidem(Ethelwen, Vermarka, Noira, Carol-ii, Luvian, Rembrandt), z nich hlavně dvě - Noira a Carol-ii se postaraly o to, aby o tenhle blog někdo zavadil. Jinak čtenáři nic moc, z těch 60 se v komentářích ozvalo asi jenom 20, takže většina je pasivní.

Je na něj odkazováno? - tak trochu souvisí s předchozím bodem, poté, co si najdete nějaké přátele, kteří váš čtou, je možné, že na váš i někdo odkáže. Nejenže je to milé, ale udělá vám to i reklamu. Na weblogy se tak často neodkazuje, takže když se tak stane, je to téměř úspěch.

Splňuje tuhle podmínku thedragonofcelts.blogspot.com?

Na tenhle blog odkazují jenom dva lidé - Linet a Cody, ostatní ještě na jeho starou verzi.

Vaše odkazy - ty tvoří jistou reprezentaci vašich názorů, koníčků apod. z nich se dá udělat nějaký ten obrázek o autorovi. Pokud je váš weblog tématický, tak by odkazy s probíraným tématy měli souviset

Splňuje tuhle podmínku thedragonofcelts.blogspot.com?

Jelikož tenhle weblog je hodně o wicce a úvahách o ní, tak odkazy podle mého odpovídají tomu, co tu provádím.

Titulek a popis - když se váš weblog bude jmenovat "Včelařství" a titulek bude mít "Píchy, píchy, já jsem pilná včelička, já tě popíchám" a celý weblog bude o fotbalu, věřte, že o tom si nikdo dobrý obrázek neudělá. Titulek je názvem celé stránky - dejte si na něj záležet. A popis by měl přiblížit o čem je weblog nebo jaký je člověk, který blog píše.

Splňuje tuhle podmínku thedragonofcelts.blogspot.com?

Titulek není nějak zvlášť originální, je to prostě můj nick, tohle je nejčastější verze, a je dobrá. Popis "Deník pohana" opět odkazuje na to, že je to weblog projednávající pohanství. Není to nějak zvlášť zlatá věta, ale mě nic jiného nenapadlo.

Zajímavé články - pod tímhle bodem patří vše kolem článku, který ho dělá atraktivním kromě jeho rozumnosti(samostaný bod). Hodnotí jak je provedený, grafické prvky, obrázky, vtip a sloh autora. Když už není možno sázet na zajímavé téma, tak alespoň na skvělý sloh. Blog nemůže být nudný.

Splňuje tuhle podmínku thedragonofcelts.blogspot.com?

To nezle hodnotit, ale snažím se.

Inteligentní články - rozumná témata, správný výběr. Je dobré psát nejenom o tom, co se ve vašem životě děje, ale i úvahy, zapisování vašich myšlenek apod.

Splňuje tuhle podmínku thedragonofcelts.blogspot.com?

To nezle hodnotit, ale snažím se.

Reakce - miluju blogy, jejihž autoři se nebojí a vyjadřují své názory a nežijí v jakémsi vzduchoprázdnu a patřičně reagují na události jak ve světě, tak i na síti. Odvrácená stránka tohohle bodu je ta, že se blog může využít i jako zbraň při flamewar.

Splňuje tuhle podmínku thedragonofcelts.blogspot.com?

Reakcí je tu ažaž.

Pravidlenost psaní - pro vaše návštěvníky je váš weblog jistotou, že jste tam něco napsali. Ale pokud podporujete chování "jednou třikrát za sebou, pak dva měsíce klid", tak věřte vám to neprospívá. Nemusíte si přesně vyměřovat, že každý druhý den něco napíšete, ale když jsou lidé zvyklí, že se objeví alespoň dva články týdně, tak budou chodit zhruba dvakrát týdně na váš blog, aby včas vaše psaní zachytili

Splňuje tuhle podmínku thedragonofcelts.blogspot.com?

Píšu celkem pravidelně a hlavně hodně.

Weblogy, které čtu

allsy.bloguje.cz - "Deník šílené wiccanky - Allsy přichází!:)

Tenhle weblog čtu spíše - přiznávám to - pro pobavení. Weblog jedné chatové wiccanky nemá vlastní šablonu, ale od bloguje.cz i přesto, že autorka bloguje už dlouho. Allsy také jednou uvažovala, že s blogováním skončí, zatím se tak nestalo. Mezi další její nesplněné sliby patří i to, že blog se bude věnovat i wiccanským tématům. Kromě, dle mého skromného názoru, nedokonalé a velmi krátké "recenze" na jednu knihu z pera Scotta Cunninghama a na nějaké "tváře čarodějek" se na víc ohledně wiccy nezmohla. Autorka si moc v blogování nelibuje, píše nepravidelně a většina článků je narychlo nasmolena "o přestávce mezi matikou a češtinou", kde velmi zkráceně popisuje svůj život a pocity.

blackie.bloguje.cz - "Blackie´s Gothic Temple - Povstala jsem z Temnoty. A do Temnoty se vracím..."

Další z dlouhé řady temný weblogů, nutno dodat, že v porovnání s jiným silně zaostává. Žádná originální úprava a články tvoří jen povídky a básně, tak přeplácané gotikou, až někdy vyzní kýčovitě(můj osobní názor, samozřejmě). Pro porování s jinými weblogy doporučuji Darkness Embraced nebo Raven´s Morguje. O proti jmenovaným tomuhle weblogu chybí inteligentn témata. Alespoň, že odkazy jsou celkem ucházející.

carolii.bloguje.cz - Deníček ´normální´čarodějky - Pozor! Prej koušu!:-)))
Další weblog chatovací wiccanky, který nedávno změnil tvář. Byla upravena šablona, sice to byl amatérský zásah v podobě výměny barev, ale celkový výsledek se celkem povedl. Autorka také slibuje, že konečně bude psát. Zatím plní. Ale to, co mi leží v žaludku, jsou některé rubriky. Zatím jsem nepostřehl jaký je rozdíl mezi rubrikou "Můj chat" a "Chat, a mé výpady, pomluvy, a vše, co s tím souvisí". "E-Bradavice" je přinejmenším také úsměvné, to ani nepočítám "Místnosti na Xchatu", což je kritika jednotlivých místností na xchat.cz a také "můj názor na blogy". Pokud by chtěla autorka nějak kritizovat cizí blogy, nepotřebuje k tomu mít vlastní rubriku, ale stačí to vrazit do jednoho článku. Nehledě na to, že kritika je vesměs u všech blogů stejná, až na jeden jediný - ten můj,samozřejmě. Díky jejím, ehmpozoruhodným odkazům, jsem také přišel i na to, že mít své dark alter ego je dnes prostě v módě. Už zdaleka to není jen Noiřina a má výsada.

darknessembraced.bloguje.cz - "Dakness Embraced - Život v objetí Temnoty"

Jeden z vůbec nejlepších a nejzajímavějších weblogů. Během celé té doby, co Darkness bloguje, člověk pozoruje, jak ona duševně roste a vyvíjí se. Není to další goticko -kýčovitý blog. Grafika je velmi dobrá, originální a i přehledná a články jsou inteligentní a vyjadřují Darknessiny názory. Zajímavé odkazy.

eurik.bloguje.cz - "Eurikův blog - Vy Víte Kdo píše novinky ze svých webů, svého života
a články na téma čarodějnictví, magie a Wicca..."

Weblog, který je tipickým příkladme nepravidelného psaní. Grafika od bloguje.cz, musím říct, že na šablonu Eurik teda vkus nemá, ale jemu asi šlo hlavně o to, aby neměl stejnou s někým jiným, koho zná. Weblog je směsící velmi dobrých článků o wicce a vtipných(skutečně vtipných) příspěvků. Dobré odkazy.

konspirator.bloguje.cz - "MoonShine - Měsíční třpyt a hvězdy"

Blog Cornelia.D, do které občas přispívá Vermarka je po obsahové stránce dobrý, ale grafikou nic moc. Opět - šablona je od portálu, u kterého si Cornelius.D blog udělal. Doporučil bych ho alespoň změnit. Je tu problém i v tom, že ta šablona neodkazuje "domů". Doporučuju také využívat BlueBoard.cz pro ankety, když používáte od bloguje.cz, tak to pak vypadá, jak to vypadá, vždy se najde jeden blbec, který tam bude hlasovat "jenom" stokrát.

naire.bloguje.cz -"Tomb of Memories - There is only one way to come into this world but so many ways to leave"

Weblog Naireho, který není u wiccanů tak známý a který také nedávno oslavil výročí má velmi pěknou a originlní gragiku a autor dobrý sloh psaní. Najdete na něm zážitky z jeho života, ale i různé názory na proběhlé události nebo recenze na filmové novinyk, které shlédl. Jen kdyby měl autor větší seběvědomí...:-)

noira.bloguje.cz - "Věštník Avalonský"

Vždy váhám, jestli tenhle blog mám skutečně označit za blog.Tak nějak ho beru jako "nejčastěji" aktualizovanou stránku Čarovného Zrcadla. Tak či tak, je u bloguje.cz, tak to je blog. A velmi vydařený. Grafika je bezkonkurenčně nejvyvedenější, kterou jsem kdy viděl. Články se motající kolem
wiccy, jsou subjektivní,ale snaží se o objektivní pohled. Dále slouží jako zpravodaj o aktualizacích Čarovného Zrcadla, u kterého nebudu daleko, když je označím za jedny z nejrychleji rostoucích stránek. Ovšem tak úplně bych se na to nespoléhal, když Noira provádí větší opravy, tak pochopitelně neoznamuje kažou upravenou stránku.

rembrandtdemikesky.bloguje.cz - "Remiho blog - Remi bloguje"

Zaplať pánbůh, že blog není tak otřesný jako jeho název. Zkrátit! by to potřebovalo. Nedávno prošel menší úpravou, doporučoval bych tmavší fialovou, pak to bude ještě hezčí. Tady naleznete, když se teda Remi usvolí a něco konečně napíše, události jeho života a pěkné úvahy, kterých je, škoda, málo. Když se podíváte na linky, zhrozíte se, ale když si poslechnte Remiho, dozvíte se, že stránky, weblogy, na které tam odkazuje jsou méně známé, proto tý slavnější tam nedává.

tpm.bloguje.cz - "TPM - Mlíko kvasí - Aneb co všechno nevypadne z tý mojí kebule.... "

Blog, který se s příchodem léta úplně zastavil má stejnou šablonu, jako kdysi měl i ten můj - což bylo první větší nakopnutí, abych ten svůj blog změnil. Události ze života, krátké úvahy, bláznoviny - ve zkratce.

venedikt.bloguje.cz - "V-E-N-E-D-I-K-T------------------->Tak to vidím já....stručný popis! :))"

Weblog, který by měl změnit šablonu, tahle není pěkná a ani moc přehledná. Pojednává o různých věcech, co autora napadle, ne moc o jeho životě, romantizujícím způsobem napsané. Názory, náhledy. Absolutně se nevyznám ve sloupci odkazů s rubrik.

blog.wuwej.cz - "WuWejův zápisník"

Vlastníí grafika, celkem pěkná, dobré odkazy. Naleznete tu Wuwejovy úvahy a recenze na různé knihy. Na tomhle autorovi je co obdivovat - jede v tom blogování ještě rychleji než já, a to už je co říct.

zahrada.bloguje.cz - "Zahrada - Deník zamteného čaroděje"

Co asi může přijít na konec, že? Zde mě překvapuje, že vzhledem ke krásné grafice Zahradových vlastních stránek, nemá tenhle šablonu alespoň upravenou. Tenhle weblog také vyniká dobrou tvorbou - básně, které Zahrada uveřejňuje jsou skutečně povedené. Dále obsahuje wiccanská témata, vlatní Zahradovy názory a události v jeho životě. dobré odkazy.

Blogy, které čtu teprve chvíli, není dobré tak brzo hodnotit

addelaide.bloguje.cz - "Unholy Bible - New sign of three: Spirit, Devil and the world

cody.web3.cz - "Bloxxter"

linetka.bloguje.cz - "Linet - Pseudohumorný rádobychytrý neumělý egocentrický občasník jedné naprosto průměrné osůbky s naprosto nadprůměrnými zážitky"

pohanka.blog.sk - "Kráčáma cestou starého náboženstva"

ravenek.bloguje.cz - "Raven´s Morgue...of Souls"

Cody666 strikes back

2005-07-28T15:23:00.000+02:00

Cody666 - osoba, na kterou se mi líbila jedna charakteristika - "nepřítel čarodějek a čarodějů" nebo také "nikdo, kdo má v nicku číslo 666 není normální". Asi takhle ohivně bych ho nehodnotil, ale stojí za to, abych zde o něm mluvil.
Co je to vůbec skutečně za osobu? Já nevím. Mluvil jsem s ním pouze jednou na chatu a letmo jsem ho zachytil na srazovém propadáku 16. července. Nemám na něj osobně názor. Jen vím, že u ostatních je to člověk stejně kontrovérzní jako já(možná i více, musíme si to přiznat - Dragon stárne a stává se usedlejším). Jedni ho obdivují za to, že se těm "vykrádačům" - wiccanům - postaví, druzí ho častují nadávkami, další s ním nesouhlasí, ale uznávají. Jediné, co já skutenčně vím, je to, že jistou inteligenci a pružnost myšlení v jedné jediné debatě, kterou jsme spolu vedli, prokázal, ale s jeho názory nesouhlasím a někdy je vede do přílišných, téměř - troufám si říct - nesmyslných extrémů.
Proč o něm však píšu. Protože jsem narazil na jeho weblog, kde také mimojiné psal o již zmmíněném srazu. K mému nepřekvapení se tam objevilo i mé jméno. Co tak hezkého tam o mě píše?

"Nejvíc jsem se těšil na Dragon of Celts a Vermarku, ale bohužel o proti ohnivým kecům na netu osobně skoro nic nepípli. Což krásně koresponduje s mým přesvědčením, že ti co na netu mají své weblogy a fóra a chaty plné ohnivých slov, jsou málokdy schopni to v reálu dovést někam dál. Postě jen póza."

"Dragon of Celts tam byl asi půl hodiny(rozuměj v čajovně) a pronášel erudované analýzy celé situace, které by si nezadaly s Freudovským sociálně psychologickým obrazem společnosti. Kupodivu velmi trefně zanalyzoval nedostatek, že "pod koněm" bylo kupodivu ve předu:-). Jako prvnímu a ne poslednímu mu leželo v žaludku, že pozváni nejsou pouze wiccani z místnosti Wicca. To je poněkud průhledný argument, který lze lehce kontrovat s tím, že např. já chodím do několika místností na X Chatu včetně Magie a Wiccy a tvrdit, že do jedné nepatřím, že nejsem echt mág nebo echt wiccan je poněkud krátkozraké. DoC také velmi inklinuje ke generalizaci. Jeho popis všichni v černém, by se dal velmi lehce vyvrátit. Také mne ponekud překvapila degradace společnosti na velmi nízkou, což nechápu, kde bere měřítko na nízkost či vysokost společnosti. Dále jak jsem očekával si smlusnul na mě a na Snopovi, aščkoliv do očí mi nebyl schopen argumentovat a oponovat. Prostě DoC je silný ve svách slovech na netu, kde se schovává za počítač a nikoliv ve svých skutcích. Argument, že si melem stejně jenom tu svou byl nepodložený a navíc, prostým empirickým pozorováním by mu došlo, že tomu tak není, meleme si toitž pořád jinou. O různých věcech, o různých tématech, ale stále stejně. Věcně, ale s tolerancí. což je věc, která se ho zatím netkla."

Po přečtení takového článu si začínám vzpomínat na weblog Noiry, kde psala o tom, že každý se snaží nastavovat tu svou pravdu, ale ted' k věci, nabízí se ještě spoustu otázek.

OTÁZKA PRVNÍ: Proč si Dragone mlčel??
Odpověd' je dána v jeho samotném článku. Neodpovídal jsem z důvodů takovýchto, že jsem věděl, že musím po chvíli odejít, a že tedy nemá cenu se nějak ohnivěji pouštět do debaty, dále také z důvodu, že témata a otázky, které byly pokládány si vyžadovali větší rozmysl, než jenom ihned něco plácnout, také z důvodu, že jsem začátek debaty propásl a tedy to znamená, že ta debata nevznikla z mé vlastní iniciativy a také má poloha na zemi mě automaticky stavěla do submisivní pozice. Dalším důvodem mohlo být i má rezignující pozice vůči ostatním, jelikož už si nedělám takové starosti s tím, co kdo napsal špatného o wicce a kdo jaký blázen na chatu se za wiccana zase prohlašoval. Prostě se tomu jenom vysměju. Dalé také v mnohých ohledech narážel na Gardnera a jeho denominaci, kterou nemůžu při nejlepší vůli bránit, protože se k ní nehlásím.

OTÁZKA DRUHÁ:Dragone, Dragone, co to máš furt s těmi "pravými wiccany"?
Náráží zřejmě na to, že společnost, která byla na sobotním srazu nebyla wiccanská. Jo, to, milý hochu, musíš pochopit, že je mi absolutně jedno, kdo do jaké mísntnosti chodí. Jsem já wiccan? Ano, chodím přece do místnosti wiccy, že? Takový nesmysl. Název toho srazu, prosím, byl "Oficiální sraz wiccy". Což si můžeme vyvodit dvěma způsoby. Buď je to sraz lidí, co se považují za wiccany, což v tomhle případě nebyl, nebo to byl sraz lidí, co kdy někdy páchli do xchatovské místnosti, s mým hlubokým žalem, stejně pojmenovanou jako neopohanské náboženství wicca, se kterou nemá nic, opakuji, nic, společného. V tom případě tam jsem neměl co dělat, protože chat už nenavštěvuju měsíc, natožpak místnost wicca a navíc to tedy nebyla v žádném případě wiccanská událost, i přesto, že se tam tři čtyři wiccani mihli(to čílo berte jako reprezentativní příklad). Na tohle jsem já narážel.

OTÁZKA TŘETÍ: Generalizuješ, Dragone?
Lidé, co nosí černou barvu nejsou zcela v pořádku.To, že jsem řekl? Ano, řekl. Lidé, co se schovávají do černé jenom kvůli tomu, aby vypadali "dark", nebo aby k vyjádření stranění se společnosti(to je známý psychologický fakt), skutečně nejsou normální. Přečtěte si úvahu o dark lidech, co jsem nedávno psal, o jejich komplexech jsem se samozřejmě nezapomněl zmínit. Jak řekla přítelkyně mé mámy, která je mimochodem psycholožka, "černá není barva, ale pocit." Přemýšlejte nad tím.

To by tak bylo všechno, ostatní jsou jenom "okolní řeči", takže nemusím již na ně odpovídat.

Thedragonofcelts.blogspot.com

2005-07-28T14:54:00.000+02:00

Na tomhle blogu proběhly určité změny a ty jsou:

1, Když se podíváte do prava - najdete tam sloupeček odkazů na všechny díly Deníku Aničky. Sice tím podporuji jeden nešvar a to, že tenhle blog čte mnoho lidí snad jenom kvůli tomu příběhu, ale tak nějak cítím, že by tento příběh měl zůstat pohromadě.
2,Mezi odkazy na webové wiccanské stránky přibyly stránky Deewenka.
3,Nálepka s nápisem "Blessed Be!" se mi stačila během jednoho dne zhnusit, tak zase šla pryč.
4,Mezi odkazy na weblogy přibyl odkaz na blog Linet

A na závěr anketa(hlavně se neděste, jak je temná:D)

&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;br&amp;amp;amp;amp;amp;amp;gt;&amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;a&amp;amp;amp;amp;amp;amp;gt;Anketa od BlueBoard.cz&amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;/a&amp;amp;amp;amp;amp;amp;gt;&amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;br&amp;amp;amp;amp;amp;amp;gt;

Čtěte...

2005-07-27T17:33:00.000+02:00

"A jakýpak je rozdál mezi tebou a tvými kámoši z wiccy a těma slepicema z Top Dívky? Jedny si něco přečtou v časáku od nějakejch pitomců a druhý pro změnu v knížce od těch samých pitomců. Takže IMHO já rozdíl nevidím. Všichni se trotlíci - cicici."

z Komentářů ke článku o Top Dívkách

Hustý, co? Na tohle nemám ani slov...

Kdo jsou Dark lidi?

2005-07-22T18:20:00.000+02:00

Nenechte si ujít úvahu weblogu The Dawn of Darkness

Další reportáže ze srazu...

2005-07-22T16:30:00.000+02:00

...na:

Věštník Avalonský(skvělý popis před předsudků a růžových brýlí, doporučuju)

Darkness Embraced(text stejný jako u Věštníku, ale zajímavé jsou komentáře)

MoonShine(první, kratší verze popisu srazu, autor je Vermarka)

MoonShine(delší, autor Vermarka a Vraana, dobrý, vtipný)

Deník šílené "wiccanky"(dobrý, ale přehnané okecávání kolem, poslední dva odstavce o srazu)

+Unholy Bible+(více než o srazu je spíše o subjektivním pohledu na některé zúčastněné)

Deníček "normální" čarodějky(stručný, ani špatný, ani dobrý)

Srazy, srazy, srazy

2005-07-17T12:47:00.000+02:00

Pamatujete si na ten článek, který měl nadpis úplně stejný? Tak neočekávejte, že mé zážitky z dalších srazů, konkrétně dvou uplynulých, budou podobné. Weekend byl...ehm...divoký.
Prvním sraz, který se konal a který se k wicce více blížil, je sraz, který pořádala Vermarka spolu s Rembrandtem. Tento sraz byl uskutečněn z toho důvodu, že Vermarka a další se snažili sraz Carol-ll, který byl o den později, sabotovat. Alespoň to tak Carol-ll tvrdí na fóru místnosti wicca. Sice nejsem pořadatel, ale i přesto si troufnu vysvětlit, jaký je rozdíl mezi srazem V+R a srazem Carol-ll. Tak V+R pořádají srazy pravidelně s tím, že mezi pozvanými vždy figurují lidé, kteří se znají, jsou si přátelé a hlavně - jsou inteligentní. Zatímco sraz Carol-ll, který se čistě náhodou připletl na stejné časové období jako sraz V+R, je srazem, pokud je mi dobře známo, chatovací místnosti "wicca", což tak pravda ani tak nebyla, protože jich bylo přece jen víc z místnosti "magie" a "dark abyss".

Ale dost úvodu, teď zpět k tomu, jak srazy prožíval Dragon. Na sraz, na který bylo původně pozvaných jedom sedm lidí a to ti, se kterými jsme moc minule nemluvili, a z těch sedmi se nakonec "rozmnožilo" na 15, jsem jel z Liberce s Vermarkou a Vránou. Jelikož v osm ráno v pátek jsme nemohli, protože už nebylo místo, tak jsme jeli do Prahy už v sedm, což jsme si řekli, že jsme blázni, co tam tak dlouhou dobu budeme dělat. Ale nakonec jsme to snad ani nestíhali. Jízda autobusem byla celkem nezáživná,jen jsme si tam četli vtipy z jednoho časopisu a které vůbec vtipné nebyly. A pak jsme si četli tu hrůzu Top Dívky. Dorazili jsme na místo a Verča měla nápad, že bychom mohli na Vyšehrad. Tam se mi moc nechtělo, ale pak jsem změnil názor. Podívali jsme se tam na ten hřbitov, který byl nádherný. Hřbitovy mám rád, ne že bych spíše patřil do místnosti "dark abyss", ale taková místa vždy donutí člověka přemýšlet o životě a smrti. A zároveň na hrobech hledat různé křesťanské symboly a nápisy. Pak jsme se šli podívat do té nedaléké baziliky. Stálo mě to plných deset korun, ale moje masochistické Já si nedovolilo odpustit jedinečnou příležitost samomučení tím, že vstoupíme do nějakého kostela. Byla to neuvěřitelně momunetální budova a také krásná. Díky ní jsem zjistil, že před tím křesťanstvím mám respekt, i když to nedávám najevo. A pak jseme hledali nějaký psedo-čarodějnický obchod, který jsme nakonec nenašli, protože jsme se museli vrátil pro Rembrandta, který ve dvanáct(?) přijel. A s ním jsme absolvovali další kolečko bloudění až jsme něco našli v Jindřišské ulici, což byl obchod naproto otřesný. A pak na "Hlavňáku" jako vždy u bankomatu jsme měli sraz s ostatníma. Mezi pozvané kromě nás čtyř patřil Telchar, Chester, Ethelwen, Noira, Taurendil Poldo, Strážce, Morpheus, Cornelius, Linet, Zahrada a na další jsem když tak zapomněl. Noira přišla později až do čajovny, Zahrada měl přijít taky později, nevím, jestli vůbec přišel, protože já jsem pak musel odejít, Linet přišla později a to jen na skok a to je asi vše. Konečně jsem také uviděl Ethelwen, tam vidím takovou blondýnku, a já si číkám, tu neznám, to bude Ethel, tak jsem bezmyšlekovitě na ní vyštěkl "Ethelwena" a seznámení bylo na světě:-). Šlo se do té samé čajovny, jako předtím, tedy do "U kostela", která se s Kamenou Želvou tady, v Liberci, nemůže ani srovnávat. Při vysokém počtu lidí se stane co? Rozdělí se na skupinky. Proč bylo původně pozváno tak málo lidí? Aby k rozdělení ani nedošlo. Tentokrát to bylo na dvě skupiny a bylo to celekem dost drsný. No tak se mluvilo, o wicce, i o životě a já pak někteří museli už jít. Byl jsem mezi i nima já, Ethelwen, Rembrandt, Linet a Noira. Pro tyhle sraz končil. Vracel jsem se domů, od Liberce a uvažoval jsem na tím, jestli se nemám na tu sobotu vrátit.
A vrátil jsem se. Už v jednu jsem byl zase V Praze, kde mě pak na Václavák vyprovodila Ethelwen. Měli jsme se setkat pod ocasem toho koně, co tam tak trčí. Pochopitelně všichni se ale srazili pod jeho hlavou. Nevím proč, ale je to tak. Carol-ll, oblečená v černém, aby zapadla mezi společnosti(skladba pozvaných: 50% lidé z "dark abyss", 30% z "magie" a ten zbytek z "wiccy"- a to prosím měl být "oficiální sraz wiccy"), nám zdělila jeden menší detail - sice sraz byl dohodnutý na půl druhou, ale čajovnu máme zamluvenou až na čtvrtou hodinu. Co to znamená? Že máme hodinu a půl na čekání. Já, Ethelwen, Verča, Vrána, Cornelius, Noira, Telchar, Chester a Strážce jsme se od nich odtrhli a šli jsme do hospody a pak do nějakého parku. Když se blížila čtvrtá, tak jsme vyrazili na tu čajovnu, která byla snad ještě otřesnější než ta "U kostela". A rozdělili jsme se do místnosti, kde jste mohli mít tu dýmku a do místnosti, kde ne. Satanisti, wampyristi a někteří další vyrazili do té nekuřácké. Tam jsem se také šel po chvíli podívat. Když jsem to tam tak obcházel, tak jsem si říkal "takovej pajzl". Přítmí a všichni v černým. Přisedl jsem si pak k jedné holce, která ukazovala Noiře, kdo je kdo, a té jsem se zeptal, jestli by mi je mohla představit ještě jednou, ona na to, že klidně a zeptala se mi na jméno. "Dragon, Dragon of Celts" (pouze "Dragon" říkat nešlo, protože si mě pletli s Dragonspace - uf) a ona na mě vytřeštila oči, div že jí i brýle nevypadli a nějak tak podala mi ruku, že ona je Allsy. Tak to jsem si sedl k té pravé, řekl jsem si, ale nakonec to tak hrozný nebylo. Ty lidi mi sice představila, ale nepochitil jsem z toho nic, protože jsem na ně vůbec neviděl. A pak jsme se vzácně shodli na tom, že je to opravdu otřesná společnost a kam jsme se to vůbec dostali. Dokonce mě to vedlo k tomu, že jsem k ní pronesl "To i ty si tu normální", což bylo na ní další překvapení, že jsem tohle o ní schopný říct, ale Noira jí nelítostně spražila větou "Záleží na kontextu". Což byla také pravda. Mé znechucení nad takto nízkou společnost vyvrcholilo tím, že jsem s křivým xichtem odtamtud odešel zpět k místnosti, kde byli i mí přátelé. Dále můj dech byl vyražen vzevřením Crow, kde jsem si jasně řekl, že tihle lidé prostě nejsou normální. A pak se tam vedla debata, no, která se moc ani nevedla mezi Codym se Snopem a těch pár bláznů, co se jim dovolili odporovat, protože to bylo zcela zbytečný - mleli by si pořád jen tu svou. Ale i přesto mě zaujali některé výjevy z toho, na které se odpovědí moc nenašlo. Nutno dodat, nedá se to někom přidávat za vinu, dokonce i já jsem mlčel(a to debaty přímo miluju).
První věc, co mě zaujala, byla otázka na to, jestli se všichni wiccaníé hlásí k odkazu Gardnera.

Wicca wicce jako vejce vejci?
Občas někdy dělá bordel to, že to, když vám někdo řekne, že je wiccan, znamená, že o jeho praxi prakticky i beztak nic nevíte. Jak je možné, že člověk, nazývající se wiccanem může i nemusí navazovat na Gardnera a přesto jsou wiccanem? Přemýšlel jsem nad tím, je jasné, že se zde musí najít určité pojítko mezi všemi wiccany. Existuje vůbec takové? Existuje. Základní konstrukce bude vždycky stejná, jako například pohled na Božstvo, a další základní filosofické otázky(které zasahují do hlubších oblastí, než by se na prví pohled mohlo zdát) a u zbytku wicca respektuje individuálnost každého wiccana a dává mu prostor. To, že někdo uznává wiccana jenom podle toho, jestli ho někdo "zaučil" nebo ne, je spíše otázkou osobního názoru, než celo-wiccanského náhledu. A tak to platí i v mnohém jiném. Nelze brát názory jednoho za názory všech, v tom je výhoda wiccy - svým "pouhým základním postojem" učí wiccana tomu, aby si sám vytvořil názor a nechal ho nezávislým.

Wiccan a jeho wiccanský život
Další ze zajímavých témat,u kterých jsem ještě byl, na které se moc nic neřeklo a které si ještě pamatuji, je to, jak se projevuje víra wiccana v jeho životě. Tak trochu to souvisí s předchozím - nelze mluvit za všechny, každý je jiný, každý člověk, každý wiccan. Tak jsem se zahledněl do svého životě. Jak se v mém životě projevuje wicca? V tu chvíli jsem si vzpoměl na Vyšehrad - velikostí a ozdobností toho chrámu chtěli křesťané ukázat a dokázat svou víru a i přesto to nemuseli být nějak zvlášť křesťané. Ale budiž. Bylo tam také řečeno, že wicca láká díky "kouzlům" apod. To je sice pravda, ale znamenáte, že nejste wiccanem z víry? Jenom proto, že ta filosofie vám vyhovuje? Kde je tady ta tolerance pro ten duševní vývoj? Já například nějaké kouzlo(to slovo nemám rád) dělám jednou za uherský rok, zatímco svátky - tedy jakési "pouhé připomenutí si existenci bohů"- přísně dodržuju. Proč bych to dělal, kdybych byl wiccanem jenom z důvodu nějakého čarování? Dalším zajímavým úkazem "wiccanskosti" je třeba vztah k přírodě, který se od té doby, co jsem zjistil, že mě pohanství zaujalo, změnil. Wicca je hlavně duševní a osobní záležitostí , kde se nedá ani tak o tom psát, mluvit, pochopit to, ale jenom cítit. Ten, kdo necítí, ať raději mlčí...

Jinak tento sraz pokračuje ještě teď, ale jelikož první jeho den byl přímo otřesný, tak už jsem se ani náhodou nesnažil o to, abych tam byl i druhý den.

Jak se ze čtenářek Top Dívky stávají "čarodějky"...

2005-07-13T13:09:00.000+02:00

Po malinké pauze jsem konečně sehnal několik čísel mnou tak oblíbeného časopisu Top Dívky, předkládám zde to, co se tak nějak týká magie(chtělo by se mi říct pohanství a wiccy, ale tohle se o to už vůbec neotírá), věštění a podobných ehm...věcem, které tam nejdete.

Čtenářky Top Dívky se nám svěřují se svými úspěchy v čarodějnictví.

(k tomu je ještě napsáno: "Zvládla jsem to na jedničku! Teď je ze mě pravá čarodějka!")

"Dlouho jsem byla zamilovaná do jednoho kluka, ale pořád jsem nemohla zapomenout na svého bývalého. Byl tam prostě "blok". A proto jsem zkusila kouzlo s růžovou svíčkou, dvěma bílými svíčkami a vodou(Top Dívka 5/03). A teď ? Na svého "starého jsem zapomněla a užívám si prima lásky s teď už svým klukem."

Milá slep...ehm tedy čtenářko Top Dívky, odhadla si svůj problém správně, ale špatně sis ho vyložila. Správně si pověděla, že tam byl "blok" - s tím to tvrzením plně souhlasím. Avšak ten blok je tam ještě stále a to v tvé hlavě. Ten blok totiž blokuje tvým neuronům, aby získali šanci alespoň povrchně se zapojit do myšlení a proto teď zkouších nějaká prdlá kouzla z prdlého časopisu. Tvůj Dragon :-)

"Podle Top dívky jsem zkoušela věštit a kouzlit. Jedno kouzlo se mi obzváště povedlo - kouzlo lásky od čtenářky Kačky. Den před kouzlením jsem si připravila indegrience. 5. dubna před půlnocí jsem vstala, shromáždila jsem všechny indegrience začala kouzlit. Postupně jsem podle pokynů přidávala indegrience. Konečně jsem kouzlo dodělala. Potají jsem se vyplížila z bytu a odnesla jsem papír pod strom a přikryla listím. Kuličku a prstýnek jsem si dala pod polštář. Tři dny utekly jsko voda, týden utekl, až se mi ve schránce objevil vyznání lásky a také čas, kde se se mnou chce sejít. K mému zklamání to nebyl můj vyvolený, ale někdo úplně jiný, ale od té doby s Filipem chodíme a na svého bývalého idola si už ani nevzpomenu."

Milá trhlá čtenářko Top Dívky, také ti povím jeden recept plný indegriencí. Tak to budeme potřebovat jednu praštěnou holku, jako jseš třeba ty, pak jeden debilní časopis jako je Top Dívky a pak už jenom jednoho jizlivého Draka. To vše smícháme dohromady a vznikne z toho Vysmátá polívka, ze které se polovina českého wiccanstva smíchy posere. Dobrou chuť! Tvůj Dragon:-)

"Asi před půl rokem jsem zkoušela kouzlo pro peníze. Tak jsem ho udělala o půlnoci a po pár dnech jsem našla na ulici 100,-Kč. Mohlo to být víc, ale aspoň něco. Na kouzlech něco je!"

Milá hlupačko, tedy vlastně čtenářko Top Dívky, je nám upřímně velice líto, že si získala takto vysoký finanční obnos, neboť za to si můžeš koupit skoro další tři Top Dívky. Ah ah. Tvůj Dráček!:-)

"Jednou jsem si v Top Dívce přečetla kozlo s tím zrcátkem. Všechno jsem udělala, jak tam bylo napsané. Zrcátko jsem si vzala do školy. Potom jsem udělala osudnou chybu! Zapomněla jsem si ho v lavici! K mé smůle ten den uklízel třídu největší blb na škole! Začal mi nosit dárečky! Fuj!!! Hrůza! Všem to kouzlo doporučuji, ale pozor, ať se vám to holky nezvrtne!"

Milá čtenářko Top Dívky s IQ minus 30, ber to z té lepší stránky, alespoň někoho přitahuješ, divím se, že to tvé "kouzlo" bylo natolik silné, aby překonalo všeobecný odpor u všech kluků co na tebe narazí. Nezbývá ti tedy nic jiného, než si to kouuzlo provést znovu a to tentokrát na sebe. Tvůj věčný rádce Dragon:-)

"Jednou jsem šla ke kámošce Karolíně a ukázala jí kouzlo Čarování s počasím! Řekli jsme si, že to musíme vyzkoušet, šly jsme tedy k nim na balkón, vzaly 3 svíce (byla s náma ještě její ségra) a začaly jsme se zaříkadlem. Bylo krásně a my chtěly, aby pršelo! Zaříkali jsme takhle: 'Archilus, pilantus, djamo ať prší!!!' Asi ve 22:30 jsme se podívaly z okna a ono opravdu pršelo, padaly i kroupy a byla bouřka! Hrůza! Toto jsem ještě zkoušela ve Franciiv horách (povedlo se) a v ozdravovně (povedlo se). Stále nevím, jestli je to opravdu magie nebo jen shoda náhod!"

Milá hloupá čtenářk Top Dívky, z tvého dopisu jsem poznal, jaká je z tebe dobrá čarodějka a to myslím skutečně vážně. Jelikož si, to jsem prostě už poznal, provedla kouzlo jedno z nejtěžších a to proměnu člověka ve zvíře. V tvém případě si asi použila říkadlo "Hueee Bleee Tzzzzuuu zuzuzu, ať je ze mě kráva!". Jsem rád, že se ti i toto kouzlo povedlo a doufám, že ze tebe vyroste skvělá bílá čarodějka! Tvůj bílý čaroděj Dragon:-)

{Vše pochází z čísla 10/04, poslední článek byl zkrácen a mírně upraven}

To je síla, co? Asi nejvíce mě dostalo to říkadlo na ovlivnění počasí. Ještě než někdo si rejpne nebo to začně brát vážně, žádná bílá nebo černá čarodějnice neexistuje - to je pochopitelně holý nesmysl. Horší fakt, ze kterého už jsem se moc nesmál, byl ten, že daný časopin uspořádal 32 otázek, které mají zjistit, jaká je z vás čarodějka. Ten test vyplnilona 500 praštěných holek po celé České republice! Uvědomujete si to? 500 rádoby-čarodějek tu jen tak pobíhá se všemi následky, jaké to jen může mít. Bože, bože...(a bohyně samozřejmě).

Máte dost? Ještě nekončíme, zkuste si onen test!

Jestli je z vás dobrá čarodějka zjistíte z těchto otázek:

1, Jakou bylinu si musíš dát pod polštář, abys ve snu vyděl svého vyvoleného?
2,Co to je OOBE?
3,K čemu je dobrá sobota?
4,Jmenuj 3 věci, ze kterých můžeš věštit budoucnost...
5,Význam zelené barvy?
6,Co jsou taroty?
7,Jak si vyrobit kyvadlo?
8,Coje autohypnóza?
9,Co symbolizuje mateřídouška?
10,Co je "Ankh"?
11,Kdy máš utrhnout barborku?

12,Věštění z písku? Odborný název?
13,Co je sabat?
14,Co máš jíst na Nový rok, aby si měla peníze?
15,Jak by měl vypadat hrníček při věštění z kávy?
16, Z jakého stromu se vyrábí čarodějnická košťata?
17,Vyjmenuj čtyři elementy
18,Lucidní sny?
19,Rozdíl mezi bílou a černou magií?
20,Kolik lidí lze uvést do hypnózy?
21,Pomocí jakého kouzla zjistíš počáteční písmeno jména svého budoucího kluka?
22,Podle čeho se v čínském horoskopu určuje, v jakém zanmení ses narodila?
23,Kdy bude letos v červenci úplněk?
24,Co je panenka woo-doo?
25,Vyjmenuj 5 míst vyzařující tajemnou energii...
26,Kdy skončili čarodějnické procesy v evropě?
27,Co se musíš naučit nejdřív, aby ses naučila astrálně cestovat?
28,Jak se říká čínskému věštění z mincí?
29,Podle čeho jsou znamení v egyptském horoskopu?
30,Kdy by sis měla nechat ostříhat vlasy, aby ti rostly rychleji a byly pevnější?
31,Která rostlina hasí milostné trablíky?
32,Jaká část rostlin se sbírá na podzim?

Stupnice hodnocení:za 1, když 32 - 2 bodů; za 2, když 26 - 21 bodů; za 3, když 20- 13 bodů; za 4, když 12 - 7 bodů.
Já měl dvojku:-))) Asi ještě stále ze mě neníd dobrá čarodějka!

A nakonec přepsání článku "Tajemství woo-doo panenky!"(zkráceno z 11/03)

"Tak tady už končí legrace! Woo-doo je vlastně druch náboženství, které se vyznává například na Haiti, kde černošské kmeny provádějí tajemné rituály. Samo o sobě sice není škodlivé, ale výroba panenky woo-doo, která může ublížit na dálku, je stejně jako uřknutí nebo uhranutí záležitostí černé magie!
Nejnebezpečnější na tom je, že tyhle kouzla v rukou zkušeného čaroděje opravdu fungují a můžou způsobit újmu na zdraví nebo dokonce i smrt oběti! Mágové s nejprve obstarají něco ze své oběti(např.: nehty, vlasy...)a krev ze zvířete. Potom začnou vyrábět z hlíny, vosku, dřeba nebo jiného materálu postavičkum která symbolizuje oběť. Do postavičky dají věc, která patří člověku, jemuž chtějí ublížit a krví na ni pomocí štětce nakreslí tajemné obrazce, hrozný? Daleko horší je to, co příjde potom! Během tajemného rituálu zabodávají čarodějnice do panenky jehly. Při tom pronášejí zaříkadlo, které ale nemůžem prozdradit. Jde fakt o riskantní věc, která by se neměla nezasvěceným dostat do rukou!
Jehly, které čarodějnice zapichávají do vyrobených panenek totiž způsobují bolest v oblasti, kam byly zabodnuty! Takže i když je mág od své oběti vzdálen, může jí ublížit! Nebo třeba když panence zlomí ruku, zlomí se ruka oběti!"

Na to je ihhned výzva:

"Ty sama se určitě do vyrábění panenky woo-doo nepouštěj! Možná je ve tvém okolí někdo, koho nesnášíš a komu bys nejradši ublížila. Možná ti tvůj miláček zlomil srdce, nebo bys chtěla oplatit některému učiteli peklo, které ti způosbuje ve škole. My, bíle čarodějky, si ale přece nemusíme špinit svědomí něčím takovým jako je ublížení druhé osobě, kterým bys porušila jednu ze zásad správné magie!"

Co k tomuhle dodat? Hold fluffy bunnies kvete v každém věku a za každé situace...

Numerologie...

Zapomeňte na rozbor jména nebo datanarození, dnes frčí rozbor telefónního čísla. Mě vyšlo číslo 1, tak se podívejme, co na to píšou...

"Akční typ!

Stále je v obraze a má chuť se pouštět do nových věcí. Svým mobilem si organizuje volný čas. V partě většinou udává směr, protože svou energií všechny strhne - i po telefonu. Ale hodiny telefonovat, to není nic pro něj. Ví, co chce a jak to dostane, a většinou jde rychle k věci. Mimochodem, to poslední platí i pro jeho styl flirtování."

:-)))

Další mé postřehy a to hlavně se týkající se vztahů, chování, pohlaví a sexu na The Dawn of Darkness.

"Můj milý deníčku,..." Část 14. "Konec roku a začátek prázdnin"

2005-07-11T10:37:00.000+02:00

Její životní situace se pomalinku zlepšuje, alespoň dnešní díl vás tak nějak potěší a neuslyším ty nářky, jaká je to chudinka, otázkou je, jak dlouho jí to štěstí vydrž, přece jen má ještě hodně nedořešených problému...

10.07.2005

Můj milý deníčku, píšu ti zase po dlouhé době, protože jsem neměla tak nějak čas nebo jsem byla strašně líná:-). Ale neboj, tentokrát ti nejdu vyprávět nějaké hrozivé příběhy, co se mi staly, náhodou, uplynulé dny byly celkem šťastné, alespoň jak jen to bylo možné. Po té, co jsem se tehdy z výletu vrátila domům, jsem onemocňěla, takže jsem na týden zůstala doma. Což sem byla celkem ráda, protože ve škole se stejně neučíme, takže jsem už nemusela pracně shánět sešity na dopsání si probrané látky a navíc, jak asi tušíš, jsem se zase na chvíli zbavila té debilní třídy, do které chodím.
No, a když jsem se vrátila zpět do školy, tak už jsem tam měla strávit jenom čtyři dny a bude šmitec, pevně jsem doufala, že to tam vydržím. Ve skutečnosti to nebylo tak hrozné, jak jsem ze začátku si myslela. Ten první den, co jsem tam měla strávit, bylo pondělí. Měli jsme šest hodin, neučili jsme se, jenom jsme odevzdávali učebnice(tento rok to bylo poprvé, co jsem měla knížky tak zničené, že jsem musela platit, ale no co, bylo to jenom 20 korun...). Každý jsme si měli přinést nějakou tu zábavu, ať se tam v průběhu toho vybírání nenudíme. Většina se samozřejmě shlukla do skupinek a bavili se mezi sebou. To, že se s mnou nebavili, mě ani nepřekvapuje, to bylo celkem normální, ale dokonce si ze mě ani tolik neutahovali, zřejmě proto, že největší třídní xindlové chyběli, zaplať pánbůh. A já tam tak sama seděla ve své lavici a vzpomínala na celý ten rok. Rok to byl pro mě snad ze všech nejzvláštnějších, dostala jsem se k čarodějnictví, našla jsem si přes chat přátele, ve škole zase ztratila, zamilovala jsem se do Petra, který mě opustil, málem jsem zničila rodinu, ne-li i s naším barákem, máti čeká brášku, a mě tu ušikanovali až do té míry, že příště školní rok budu trávit na nové škole. Tam už si samozřejmě dám pozor. A v tu chvíli jsem se vzpomněla i na Petra, a začalo mě být zle. Vždyt´já ho už asi nikdy neuvidím! K němu domů po tom všem nemůžu, na volání neodpovídá,asi jsem ho nadobro ztratila. A to jsem na něj udělala kouzlo, jak to, že nevyšlo? Asi nebyla příhodná konstelace hvězd a planet a ani já jsem do toho rituálu nedala příliš energie. Musela bych ho zopakovat, ale na to se teď necítím. Vytáhla jsem si mobil, že si na něm zahraju nějaké ty hry, než se začtu do té knihy, co jsem si nedávno půjčila z knihovny(Mlhy Avalonu od nějaké M. Z. Bradley - krásný příběh o víle Morgan). A do toho si ke mě, skoro až drze, přisedla Bára.Ano, ta Bára, která večně nechodí do školy, ta Bára, která mě spolu s Veronikou, exkomunikovala z našeho covenu. Nejdřív jsem se chtěla ohradit, co si to dovoluje, ale ona byla rychlejší a byla jsem za její rychlost nakonec i ráda. Zeptala se mě, jak se mám a jak žiju. Tak jsem ji řekla, že život ujde, ale mohl by být lepší. Na to jsem se jí zeptala, co se tak se mnou baví. Ona si tak těžce oddychla, já znervózněla, a odpověděla mi, že se teď dějí strašné věci. Co se dějě? vyhrkla jsem na ní. Začali mi vyprávět, že se začala dohodadovat s Veronikou o covenu, o moci nad ním, nad přispíváním do společného fondu i nad tím, že bylo zbytečné a vlastně nešťastné, mě z covenu vyhodit. Veronika se prý na ní naštvala a vyhnala jí pryč s tím, že na coven kašle, že si sama vystačí sama a že nás obě dvě prokleje. Já jsem otevřela jsem pusu do kořán, co se všechno stalo a ona povídala dál. A tak se mě chtěla zeptat, jestli bych to s ní nerozjela znovu, že bychom založili vlastní coven a společně se Verče ubránili. Já byla tak šťastná, že se karta obrací! A tak jsme se spolu zakecali, všechno, co se mi dělo, jsem ji vylíčila.
Další den jsme měli jenom čtyři hodiny a ty jsme strávili na počítačích, a toho jsme využili pro chat. Teď jsem si ho zase dlouho neužila, to víš, doma ještě stále panuje špatná nálada a nechci to ještě zhoršit, už beztak je to všechno kvůli mě, i když za to ve skutečnosti nemůžu. Samozřejmě, že jsme se stačili během té doby zkamárádit, jak nikdy dřív.
Ve středu jsme měli jakousi školu v přírodě, nebylo to však nic jiného, než to, že jsme šli do nějakého lesa a tam jsme si založili ohínek a oni přitrouble začali zpívat ty hrozné trampské songy,je jasné, že k něčemu tak strašnému jsem se nepřidala. Natož Bára. My jsme byli tak vzadu, nikdo si nás nevšímal a luštili jsme tam knihu Magie od Josefa Veselého. Prý, že teď vypadal Magii pro pokročilé, jsme se dohodli, že si ji později koupíme. A tak jsme tam všechno projednávali, vážně se bavili o astrálu, o cestování v něm, o magii apod. Samozřejmě i o Veronice, prý ji den před tím volala, že se se mnou zase kamarádí, a že jí společnými silami přemůžeme. Na to mi řekla recept, jak se mám zbavit jejich dřívějšího prokletí, že mi žádné čarování nevýjde. Stačí jen pár černých svící na zahnání negativity a také zničit definitivně panenku, kterou si vyrobili, aby symbolizovala mě. Tu panenku kdysi zakopali a ona ví kde, takže by neměl být problém ji dostat ven.
A odpoledne jsme si vyšli ven. Měli jsme nejdříve namířeno do jednoho vzdáleného lesa, že vyhrabem tu figurku, ale ona tam nebyla. Veronika ji totiž stihla ukrást, kráva jedna, ale my se jí ještě pomstíme! Na to jsme se nakonec vykašlali a šli jsem na jednu krásnou louku, kde jsme rozprostřeli deku, na kterou jsme si sedli a na ní dali všechny možné věci, co jsme přinesli. Bára přinesla tarotové karty, které si koupila, runy, vonnou tyčinku, nějaké pití, zatímco já pár housek k jídlu, a dvě bílé svíčky, které jsme si tak přitom zapálili. K tomu kalendář v mobilech a začali jsme se bavit o tom, kdy uděláme jaké kouzlo s tím, že musíme mít na zřetel, že budou prázdniny o obě někam odcházíme. Chtěla jsem navrhnout zlomení toho prokletí už na nejbližší nov, ale bohužel to ona odešla k babičce, takže všechno ostatní musíme udělat až potom. Naplánovali jsme si postupně kouzlo na zlomení toho prokletí, na více peněz, protože čarodějnictví hold leze do peněz, pak také živlové zasvěcení, na lásku, na to, aby se mi na nové škole dařilo, na to, abych se Bařina sestřenice uzdravila a její matka našla práci a na to, aby se bráška narodil zdravý a také na ochranu před všemi nepřejícími lidmi. No, máme toho hodně, a to k tomu ještě musím připočítat Lugnasadh, na který ovšem zase já nebudu doma. To nevím, jak to uděláme. Snad tohle všechno během prázdnin stihneme.
A další den vysvědčení. No, bylo jasné, že tentokrát samé jedničky, jak tomu vždy bylo, nebudou, měla jsem trojku z matematiky a tělesné výchovy(tělocvik opravdu ze srdce nenávidím), a dvojku z českého jazyka, anglického jazyka, dějepisu, výtvarné výchovy(nechápu proč, malování mě vždycky bavilo), přírodopisu a zeměpisu. Nic moc, ale jsem ráda, že nakonec nepadla dvojka z chování. Alespoň to, snad to na nové škole bude lepší. Odcházela jsem z té školy s pocitem, že se zbavuju jednoho velkého problému, že konečně jsem svobodná. Byla jsem tak šťastná, ne však už mí rodiče, které moje známky moc nepotěšili, máti mi ani za něj nic nedala, za to papá alespoň tajně pětistovku.
A jsou tedy prázdiny, můj milý deníčku, sice se nudím, protože Bára je pryč a vrátí se až 15. v pátek, v televizi nic nedávají a internet nám blbne, takže na něm nejde vůbec chatovat, ale jsem šťastná, že vůbec jsou...

11.07.2005, by Dragon of Celts

Wicca a Temnota. Dark weblog. Co je s Dragonem?

2005-07-08T10:53:00.000+02:00

Zaujal mě jeden starší komentář na tomhle weblogu, protože už by si ho nikdo nevšiml, tak svou odpověď předložím zde. Je to komentář ke článku o mém druhém weblogu:

Hm...
Já temnym strankam neholduji..chtěl jsem aby moje duše prorokovala dobro, věřila včistotu a ctěla změnit svět, pohnu kamenem...nepohnu však horou! Vím že mám v sobě též temno, ale to mi složí jen jako obrana před špatnými lidmi...pak poznají krutost mou.jak se ke mě chvají jiní tak já k nim...ne úplně, ale pokud mi někdo moc ubližuje...pozná temnou stránku mou... jinak žádnou dark strámku nechci, je to vaše věc.......:))
-V-E-N-E-D-I-K-T-

Je to totální nepochopení toho, co dělám, toho, co je ta Temnota. V jiném komentáři od toho samého autora mi bylo řečeno, že jsem hluboko klesnul. Byl to sice zmatený článek, ale myslím si, že opět myslel to, že jsem založil weglog The Dawn of Darkness , kde i pod tím samým nickem vystupuju.
Hrůza, co? Z Dragona je satanista, ano velice se mi líbil komentář jedné holky, která řekla : Sem si řekla, takový hustý satanistický stránky, na to se musím podívat. To si ty? Ano, jsem to já. Ano - úplně se divím, kolik lidí takový to weblog prostě nevydejchá a začínají so mě smýšlet jako o satanistovi nebo, že holduju wampirismu.
Co je ta Temnota? Jak už jsem na tom blogu vysvětlil, Temnotou tam označuji svou duši z toho důvodu, že je světu skrytá - její pohledy,názory, představy, je stranou světa, zatímco na povrch se ukazuje v masce, takové, která je okolí přijatelnější. Kde je pak to "zlo"?
Co je ta Temnota? Ta samá otázka položená ještě jednou. Z toho komentáře a z dalších projevů vyděšených lidí lze poznat, že Temnota je pro ně absolutně tabu, něco, kde se projevuje jakési "absolutní zlo". A to si s takovým názorem říkáte wiccani? Opravdu?
Co je tedy ta Temnota v existenici - v samotném bytí. Jedna z forem Temnoty je i Bohyně(vzpomínáte si na Temnou Bohyni?) Je to prvotní nicota, je to noc, smrt. Je to říší Zla? Nesmysl. Tak zaprvé. Wicca nevidí od sebe oddělené "zlo" a "dobro" - jsou spolu, nikdy doopravdy nelze rozlišit dobro od zla, protože každá situace, ať už "dobrá" či "zlá" spouští situace další, které se mohou od té "mateřské" výrazně lišit. Za druhé. Proč by Temnota měla být označována na jakousi "říší zla"? Je k tomu nějaký důvod? Lidé by si měli uvědomit, že Temnota je to prvotní - to, co dalo světlo. Bez Temnoty není Světla, to už věděli i staří Keltové, když pro ně rok začínal Samhainem - tedy "temným obdobím", stejně tak den po západu Slunce - tedy vlastně nocí. Smrt je takový tradiční příklad temné události. Ale smrtí to vše nekončí, jen nastala změna, která povede dál, k vývoji. Smrt, Temnota, noc není špatná a je nesmysl se od tohoto faktu odvracet. A přesto s to děje, úplně jsem pobouřen, kolik pohanů se toho tak bojí, prakticky popírají Bohyni Stařenu - jeden ze aspektů Bohyně. Popřením Temnoty se automaticky popírá světlo, život a vůbec samotné bytí vesmíru a jeho pochodů.

Zpět však ke mě. Jaké je asi pro mnohé zklamání, když zjistí, že weblog The Dawn of Darkness je prakticky obyčejný weblog o mém životě a o tématech, které zde neprobírám. A ani bych neprobíral, je mi proti srasti dávat vedle sebe článek o wicce a napříkal článek SEX SMS. Jen trošku více černé, pár obrázků hrobů a jinak je vše absolutně normální. Vidíte tam někde "Zlo"?
A příjde druhé zklamání a to ze mě, že já jsem poměrně normální člověk, který nenosí černou a pokud jo, tak je to něco celkem normálního(bez obrácených pentagramů, mendéských kozlů apod.) a chovám se také pokuď co možno výstředně. S tím pentagramem - to je asi taky šok. Vždyť obrácený pentagram je znak satanismu! Haha. Satanisté pentagram jenom sprostě zneužili, nic víc, mnohé denominace wiccy bezproblému používají obrácený pentagram bez toho, aby z nich museli být ihned satanisti.

Dva dny mimo civilizaci

2005-07-07T15:00:00.000+02:00

No, tak úplně mimo civilizaci to nebylo a jedno je jasné - neviděl jsem ani jeden comp. Jojo, křesťanské svátky dělají divy a tedy jsem se pokusil vzdát své internetové - zvláště pak blogovací - závislost alespoň na ty dva dny.

Zahrada nám smutní, že v anketě ho hodně lidí označilo za "linýho parchanta", no jo, a co má asi tak čekat, když si tuhle možnost tam dá?:-)

Noira připravuje velké změny na Zrcadle - tak trochu se v těch jejích změnách tak trochu ztrácím, protože už ani nevím, kdy stránky pouze aktualizuje a kdy na ní oné velké změny provádí. Noira na svých stránkách totiž neustále pracuje(což je chvályhodné). Asi mě brzy čeká, že zase si vyhradím takové dvě hodiny, kdy se budu rejpat v jejích stránkách jak prase v bahně.:-)

Venedikt nám přestal kouřit. Přeskočili jsme tu však jednu věc - to že vůbec kouří. Ale vždyť je to vlastně jedno. Jen tak mě ale napadlo. Wicca versus křesťansví. Haha, wicca by to prosrala na plné čáře, protože má na sobě tolik vroubků, od toho, že se k ní dostávají 13ti leté děti až po to, že 90% wiccanů se netají s něčím, co zbytek společnosti odsuzuje. Wicca - to hold krásný obrázek o lidstvu(v tomhle odstavci se raději ani nešťourejte).

Cornelius zemřel? Taková doba na jeho blogu a nic.

A Tpm zřejmě čeká až si přečtu jeho článek "Růžová", ale to pochopte, kvůli otřesné barvě v názvu tak nikdy neučním. Pokud je to skutečně podmínkou toho, aby i nadále blogoval, tak se smiřte s tím, že Tpm končí...

Alespoň Eurik přizná, že jeho neblogování je způsobeno prázdninami. Ovšem, tady se zase ztrácím v tom, kdy nebloguje z toho důvodu, že nemá čas a kdy z toho, že jsou prázdniny a že tedy nemá čas. Pravý opak můj - zatímco on se musí do bloggingu nutit, já se nutím do toho, abych tohlo napsal co nejméně.

Narazil jsem tu na jednu zajímavou věc - jsou prázdniny, já však zatím s blogováním nekončím. Ale taky to na mě příjde(jak to vy, chudáčci moji, beze mě na tom netu vydržíte).

S hořkostí jsem si také nedávno vzpomněl, že jsem zapomněl na (ne)zapomentutelný weblog pana Elijaha. Absolutně mi vypadl z hlavy a už jsem ho nečetl a teď zase nemám čas na dlouhé čtení.

Také mě zaujalo, že ještě stále mnoho bloggerů používá ankety od bloguje.cz. Tu hrůzu jinak řečeno. Proč nepoužíváte blueboard? No jo, ten html jazyk co?

The Dawn of Darkness se také zastavil. Jelikož se dobře známe, tak se mi svěřil, že by psal rád, ale teď absolutně neměl čas. Snad už to napraví.

A já jsem se přestěhoval a to je důvod toho, proč i staráý weblog nějak drhnul...

A copak hezkého jsem o tom volném čase bez netu dělal? Sbíral bylinky. Bylo mi řečeno na mou adresu, že "Jsem ještě nikdy neviděla chlapa, kterej by sbíral kytky". Hm, to má být kompliment? Budu to tak brát:-)To víte, že najdete spoustu šalvěje lékařské uprostřed Liberce a ne ještě k tomu na nějaké zahradě(cheht, slovo "zahrada" už je přímo ďábelský!), tak se nedivte, že jsem trhal jak o závod. Mám toho doba asi deset kilo.:) Plus další kila dalších rostlin. A nadále jsem konečně přepsal Knihu Stínů ze staré Knihy Stínů, ten starý zápis se mi nelíbil, tak jsem si koupil prázdnou knihu a celý jsem to přepsal. A k tomu dodat spoustu dalších zajímavých informací, obrázků, ozdob, až jsem zjistil, že mi 180 listů na moji Knihu Stínu jaxi nestačí. A teď trhám z jiné prázdné knihy listy a postupně to tam přilepuje. Já se toho zblázním...

Vítejte!

2005-07-07T14:45:00.000+02:00

Tak, když tohle čtete, tak jste museli zavítat na starší verzi tohoto weblogu a přečíst si, že jsem se sem přestěhoval.
Dalo to pěknou práci, to vám povím, ale abych se tu už neopakoval, tak místo výhod, které tenhle blog přináší, zde vyjmnuju nevýhody.
Tou první je to, že nejsou tu rubriky, které tak nějak vždy pomáhaly uvést následující můj článek na správnou míru, stejně tak tu neexistuje něco jako perexy - ne že bych je nějak využíval, ale u Aničky se hodily.
A tou druhou a tedy i poslední jsou komentáře. Na první pohled to vypadá složitě, poslat komemntář, ale taková hrůza to zase není. Abych to vysvětlil, vy nejste blogger na bloggeru.com, takže tohle tam neuvádějte, protože to bude po vás chtít váš blogovací nick a heslo, které se pak automaticky změní na link na váš weblog, ale tady se jedná o weblogy na blogger.com, ne bloguje.cz. Nedávejte se jako anonym, to nenáším a anonymy budu mazat bez toho, abych na to odpovídal a upozorňoval, že tam něco takového bylo. Alespoň za váš komentář se podepište - a budu spokojen. A ta prostřední možnost je nejlepší, pokud nemáte vlastní stránky, nevadí, uvádět nic nemusíte.
Doufám, že jsem vše ozřejmnil.:-)

HIV je tvoje volba

2005-07-01T16:39:00.000+02:00

Překvapivě — tentokrát jenom krátce, k tomuhle není co dodat.

Co mě tentokrát dostalo? Koukal jsem se(konečně jsem si našel zase čas) na Křesťanský magazín a zaujala mě tam jedna věc.

Víte, že teď křesťané zakládají organizace, kde pak vysílají své členy do škol a tam je poučují o sexu, lásce, vztazích apod.? Ano, to známe, ale oni zacházejí ještě dál. A to až tam, že jsou schopni prosazovat svůj názor na to, že "víra v Boha tě ochrání před HIV". Eh? Pro ty nechápavé — přečtěte si to ještě jednou.

Jak jsou schopni něco takového říct, když je evidentně zjevné, že právě víra v Boha, tedy přestup Afričanů na křesťanství, způsobil právě to, že tam na nemoc AIDS umírá několik miliónů lidí ročně? Měli by se zamyslet nad tím, co někdy říkají.
Tak to je opravdu všechno:-)

50 let mého blogování

2005-06-30T10:22:00.000+02:00

Ano, tušíte správně — dnes je 9.3. roku 2055 a tedy i 50. výročí mého blogování. Za necelý měsíc stejného výročí by se dožil i můj druhý weblog. Dnes je však všechno jinak, dnes je vše jiné než před těmi 50ti let. Kromě toho, že já jsem o plných 50 let zestárl, tak se zubu času a kose Smrtky nevyhnuli ani ostatní včetně různých webových pojektů týkající se wiccy. Před 5 lety, kdy se provádělo sčítání lidí, se zjistilo, že plných 90 000 občanů této země se hlásí k pohanství, z toho 56 000 konkrétně k wicce. Wicca za tu dobu udělala velký pokrok, mnohé sny wiccanů mého mládí se i splnili, o všem celková situace není o nic lepší než tehdy. Sice wiccanů je hodně, existují seriózní wiccanské obchody a další, tak stoupl i počet křest´anů -zvláště těch ortodoxních a díky početné skupině přist´ehovalců — pomoci od Bruselu — hlavního města Spojených Států Evropských — se asi nikdy nedočkáme — se zde zcela zabydlel i Islám. A proto to pohané zas tak lehké nemají, jak se nám kdysi snilo. Český región je ve světě s wiccu zcela unikátní — wicca je zde stále rostoucím náboženstvím, zatímco v tradičních pohanských baštách, jakými byly například anglosaské země, je na potupném ústupu. Když jsem si pročítal jedny americké webové stránky, tak to odůvodňovali tím, že za dobu wiccanské expanze se nic k lepšímu nepohnulo, že Amerika se jen topí v ekonomické i společenské krizi a tak američtí wiccané pochybují o své víře vůbec. Británie není na to líp, dodnes zcela nezpolkla tu hořkou pilulku, že už není suveréním státem. Za vše může wicca, hlásají křest´ané a obyčejný lid jim dává za pravdu. Zde, ve vývoji pomalém státě, se wicca těší čím dál tím více obliby.

Zajímavé je i to, jak se český wiccanský internet změnil. Euikovy stránky už téměř nikdo nenavštěvuje a Eurik sám se mi svěřil, že je neaktulizoval plných 15 let. Wiccan Garden už není, at´hledám, jak hledám. Zahrada se nyní společnsti straní a stránky by mu k tomu moc nepomohly. Jediné webovky, které mají ještě nějaký úspěch, jsou Čarovné Zrcadlo, na kterých dodnes jejich autorka pilně pracuje. Tyhle všechny nahradili webové stránky nových wiccanů, oblíbenějších, známějších. Každé město nad 5000 obyvatel má své vlastní wiccanské stránky. Liberec dokonce rovnou tři. Největší jsou od pohanky, která si říká Hybheria. Jsou dobré, ale stejně mě popadává ta nostalgie po starých časech a proto je moc nepodporuju. Weblogy — to je další jedna dějiná epocha. Čest mě, že jsem vůbec vydržel tak dlouhou dobu blogovat. Zahradův blog, Corneliův, Eurikův a blogy lidí z chatu dávno zanikly. Podtupem času stále řidčeji jejich autoři do nich psali, až jim je Admin zrušil. Ani můj dark blog — The Dawn of Darkness, nepřežil, hold byl založen na mladičké rebelii vůči světu a tu dnes už vážně postrádám. Stejným problém asi trpěla Noira se svým blogem Darkness Embraced. Nechápu, jak se jí to povedlo, že do něj už nepíše plných 12 let a ještě ho v hlubinách internetu najdete. Zato její Věštník Avalonský se těší velké oblibě — jeho 5 000 000 návštěv s mým jedním miliónem se nedá rovnat. Je úspěšný, ten můj už dlouho ne. Když jsem dělal nedávno anketu na to, abych si znovu udělal představu o svých čtenářích, zjsitil jsem, že můj weblog čtou vesměs ti stejní lidé, jako před 50 lety. Že mají takovu trpělivost. Ta mladá wiccanská generace se o něj ani neotře. Však taky proč. Když jsem si dávam do vyhledávače pojem "wiccanký woblog", tak mi našlo plných 8 000 blogů od wiccanů — od těch seriózních, tak i od těch rádoby-wiccanů. Už ovšem nepobírám, o čem tam jednají, zřejmě stárnu a měl bych se, po vzoru ostatních také odevzdat do ústraní. A mnou oblíbený chat? Bohové, milostivý, to bych se dneka naválčil a nahádal, když jsem se na xchat podíval, tak mě přímo udivilo 9 místností týkající se pohanství. Chvíli jsem na nich pobyl, ale už mi to nic neříká. Vkoutku duše jsem čekal, že tam narazím na staré známé jméno, ale jenom Telchar a Carol-ii se tam jednou mihli.

A co nového u mě? Asi nejvíce překvapí to, že jsem založil před 24 lety svůj vlastní coven. A spolu nám to klape, je nás celkem 6, ale stále vyučujeme nové a nové lidi, takže ten počet se dost často mění. Mám vlastní eklektickou tradici. Je to hezký pocit, když víte, že po libereckém kraji se pohybuje asi 4 coveny pracující se stejným rituály, jako vy. Ano, náš coven je mateřský. Nepřekvapí však, že nemám oficiálně manželku, jen jsme se Llaweyrou pohanským způsobem oddáni(a vedeme společně ten coven) a vyrostli nám dva krásní kluci. Dnes už jsou však dospělý, ale mám radost, že na tradiční wiccanské rodinné zázemí nezanevřeli.

To, že dnešní wiccanskou společnost nějak nepobírám, jsem už říkal. Bohužel vlivem společnosti orientované na mládí, jsem se tak jakýmis vyvrhlecem, o kterého nemá mnoho lidí zájem. Když dnes nakupuju ve wiccanských obchodech, stále mám pocti, že se na mě posměšně koukají. A aby ne. Vždyt´se toho tak hrozně změnilo! Obchody a jejich výrobky — to je pro mě úsměvná kuriozita. Slyšeli jste někdy o Porno-Tarotu? Nebo mě také dostala kniha "Bohové žehnají vašemu sexu", která byla celá o tom, jak pomocí magie dosáhnout "nejlepšího orgasmu vašeho života". Celých 800 stránek, téměř neuvěřitelný.

Jaká je asi budoucnost wiccy? Hodilo by se při dnešním článku o tom alespoň trochu zmínit. Abych pravdu řekl, tak nevím a je mi to celkem i jedno, protože se už o to tak nezajímám. Wicca je přece jen osobní náboženství a do toho, jaké vyznávají ostatní mi asi nic

Kdo jste a jací jste? - Výsledky

2005-06-27T23:14:00.000+02:00

Pohlaví: Suveréně vyhrály ženy, což mě tak trochu překvapuje, myslel jsem si, že podíl žen/mužů bude zhruba tak stejný. Ovšem 74% čtenářů jsou ženy, je to zajímavý výsledek, u kterého však jenm těžko lze něco odvodit. Asi prostě jenom to, že žen je tu víc. Počet hlasujících byl 38.

Místo bydliště:Tady hlasovalo jenom 37 lidí, velice by mě zajímalo, proč u každé ankety je jiný počet hlasujích. Proč jste nehlasovali ve všech? Plete to akorát hlavu a neumím si pak udělat obrázek o počtu čtenářů. Čeští pohané a čtenáři rozdrtili svým počtem ty z Moravy a ze Slovenska. 10 z Čech, kromě Prahy a Liberce, 9 v Praze a 2 skromní v Liberci. Dohromady to dává 56%. Nádále mě pak potěšili i dva Slováci/Slovenky. To je milé, že to čtou i v zahraničí, i když Slovensko zahraničí zas tak moc není.

Náboženské přesvědčení:Opět hlasovalo 38 lidí, takže zase jinak. Překvapilo mě, že pouze jeden jediný člověk se přiznal k tomu, že ho/jí neuznávám jako wiccana, tomu čest. Těm ostatním ať jepěkná hamba. Protoe pochybuju, že by tu bylo tolik pohanů. Není tu ovšem ani jeden křesťan, ale Žid ano. Lidé z mísntosti Bůh tě má rád zřejmě už můj weblog nečtou.

Věk:Nejdivnější anketa vůbec. Celkový počet halsujících 50.(vsuvka:jsem v e-kavárně a jsem pěkně nasranej, protože nějaký dvě odporný dvě krávy mi to za zády čtou). Kde se vás tolik vzalo? Najednou 50. A proč těch 12 nehlasovalo i v ostatních anketách?(vsuvka podruhé:ty krávy si to přečetli, co o nich píšu a ihned zmizeli). Nejvíce tohle čtou 16ti letý, což jsem očekával, ale mile mě překvapil velkově vysoký věk čtenářů — mnohým je i před 30 let, ato je milí, když vím, že to nečtou jenom nějací puberťáci a ještě k tomu z hecu.

"Můj milý deníčku,..." Část 13. "Nepovedený rituál"

2005-06-27T22:09:00.000+02:00

No,jelikož nebyl čas, tak další díl předkládám se spožděním až teď.

23.06.2005 — Jak skončil školní výlet

Můj milý deníčku, kdybych věděla, co všechno se v uplynulém dni stane, tak bych se asi tomu jenom smála. Spíš je mi do pláče. Momentálně je už zase půlnoc a ležím doma v posteli.Jsem alespoň ráda, že doma vůbec jsem. Tak začnem. Pamatuješ si na to, jak jsem ti minule psala o tom, jak jsem na školním výletě a že se chystám na to velké kouzlo? Byl totiž úplněk a proto jsem si nemohla ho dovolit vynechat, výlet, nevýlet. A tak jsem po té, co jsem ti napsala, sbalila všechny pomůcky do malého baťohu, tebe shovala pod deku na postel a tiše se vykradla jak z naší chatky, tak z celého rekreačního střediska. Už předtím jsem si v tom hlubokém lese, který byl nedaleko, našla jedno překrásné místo, které se přímo suprově hodí na rituály. A k němu jsem měla samozřejmě namířeno. Jenže už nebyl den, ale hluboká noc a já jsem v tom lese dokonale ztratila. Myslela jsem, že mi bude na cestu svítit alespoň Měsíc a hvězdy, ale do večera se zatáhlo, takže jejich zář byla sotva rozpoznatelná. Hupsla jsem do toho lesa co nejrychleji, říkala jsem si, že kdyby mě nachytali, tak se asi zblázním — a to jsem se také bála. Po několika minutách bylo jasné, že jsem sešla z cesty, chvíli jsem se jí snažila znovu najít, ale to bylo bez úspěchu. A tak jsem se v nouzi rozhodla, že jednoduše a prostě musím najít tady a teď místo jiné, které by se dalo použít. Čas utíkal, měla jsem pocit, že jsem v tom lese už několik hodin a já stále jsem se neusadila, abych mohla vykonat ten rituál. Sem tam jsem slyšela nějaké šustění listí a praskání klacků — myslela jsem si, že to dělá lesní zvěř — a to mi na nebojácnosti zrovna nepřidávalo. Když už se mi dokonale klížily oči a chtělo se mi spát, tak jsem našla, ne sice tak hezké, ale přijatelné místo. Já už bych v tu chvíli brala snad i veřejný záchodky, jen abych to měla za sebou. Tam jsem s sebou práskla a omylem jsem usnula. Za chvíli jsem se s leknutím probudila a donutila se udělat to, co jsem měla v plánu. Absolutně jsem neměla ponětí o čase, nedalo se to poznat ani z té oblohy, když bylo tak zataženo. Vytáhla jsem všechny pomůcky — 2 vonné tyčinky, svůj athame — stále místo nich používám nůžky, ale už jsem v obchodě vyděla jeden krásný nůž, takže si už na něj šetřím, pohár — stále obyčejná sklenka a jelikož jsem si z domova vzít nemohla, tak jsem ji na chvíli ukradla místní jídelně — div, že na to ještě nepřišli, 2 bíle svíce, dětskou panenku, sůl a vodu. A začala jsem. Do toho jsem slyšela nějaké divné zvuky, ale nemohla jsem se jít podívat, protože jsem už utvořila kruh. Kruh jsem opravdu odflákla, jen abych to už měla konečně za sebou. Ani jsem si z domova nepřinesla živlové svíce — jednu na každou stranu. Prostě jen tak — halabala- jsem se svýma athamem udělala kruh a nějaké Mocnosti mi byly v tu chvíli ukradené, obzvášť po té, když mi moc nepomáhali překonat mou ospalost. Ta panenka měla symbolizovat mě. Velice rychle jsem si vysvětila a prohlásila ji za můj vlastní odraz, do toho nějaké kecy typu "Co se stane té panence, to se stane i mě..." apod. a bylo to. Bylo to kouzlo na mou vlastní ochranu. Tu panenku jsem položila na provizorní oltář, který jsem si vytvořila ze svého baťohu — alespoň tam tak nepřekážel. Zapálila jsem i tu druhou bílou svící s tím, že jsem při tom prosila Mocnosti, aby mi dopřály ochranu před ostatními a pak jsem kolem panenky rozsypala do kruhu tu sůl na znamení stálé ochrany. Kouzlo to bylo, myslím, i přes to všechno, úspěšné, už jsem si plánovala, jak všechno rychle ukončím a sbalím a dostanu se zpět do chatky a nikdo si toho nevšimne. Jo jo, to jsem si opravdu myslela. V tu chvíli z nedalekého křoví vyskočili tři kluci z naší třídy a halasně se tam smáli mému čarování. Dělali si z toho a ze mě srandu. Já jsem toho využila a během té doby, co tam tak stáli a smáli se, jsem naházela všechny pomůcky do baťohu a hodila ho na záda. Bušelo mi tak strašně srdce, ani jsem si neuvědomovala, že tohle byl vlastně důkaz toho, že mi kouzlo nevyšlo. Nebyla jsem ani schopná pořádně přemýšlet. Zařvala jsem na ně sprostou nadávku a začala jsem utíkat ještě hlouběji do lesa. Když se ti hromotluci vzapamatovali, tak si to hned namířili za mnou. Do toho nás všechny vystrašil blesk a následně hrom a za několik sekund se spustil strašný dešť — hotový slejvák, při kterém je člověk promoknutý skrz naskrz během pár vteřin. Alespoň tohle všechno mě probudilo. Jenže oni mě honili dál, měli výdrž, ale já se v tom lese přece jen víc vyznala, po chvíli jsem poznala, kde to vlastně jsem. Pak toho měli dost a já běžela dál, ani už jsem nevěděla kam. Pak jsem si chtěla odpočinout. Bouře burácela dál. Na pár minut jsem se opřela o jeden velký kámen, ale oni to ve skutečnosti nevzdali a zachvíli se ukázali znovu. Už jich nebylo tři, ale jenom dva, až později jsem pochopila, že ten třetí se vrátil zpět, aby tohle všechno mohl navykládat naší učitelce. Blesklo mi hlavou, že z téhle školy musím jedno navždy zmizet a pustila jsem se do dalšího útěku. Pak jsem ovšem zakopla a padala jsem z nějaké stráně dolů. Nevěděla jsem, kde je nahoře a kde je dole, nešlo to ani zastavit a doufala jsem, že až se zastavím, že budu živá, zdravá a celá. Dopadla jsem jenom s několika odřeninami, ale později mě pořádně rozbolelo zápěstí. Ti kluci se stačili zastavit a tak dál za mnou nešli. Jakmile jsem se vzpamatovala, tak jsem vstala a utíkala pro jistotu dál. Bylo mi jedno, že tak či tak se musím vrátit, průser jsem měla beztak zajištěný. Během následující půlhodiny se rozednilo — byl nový den. Děšť už skončil také, ani nevím kdy přesně, ještě před tím, než jsem upadla, pršelo, ale pak ne. Bloudila jsem v tom lese ještě nějakou chvíli, bylo mi však jasné, že oni to už vzdali, a tak jsem šla už v poklidu. Absolutně jsem nevěděla, co mám vůbec dělat. Zpět jsem se vrátit musela, i když jsem věděla, co hrozného mě čeká. Vyšla jsem z toho lesa celá promoklá, s požkozeným zápěstím, unavená, špinavá, hladová. Našla jsem si jedno klidné místečko, alespoň v tu chvíli se tak zdálo, a tam jsem si lehla a chtěla usnout. Ovšem něco na mě věčně lezlo, až jsem zjistila, že je to pavouk a těch se strašně bojím, vyskočila jsem, setřásla ho a utekla pryč. Pak jsem našla nějakou asfalotovou silnici v otřesném stavu a šla podél ní. Doufala jsem, že mě někam dovede. Dovedla. Po několika úmorných hodinách jsem dorazila do nějakého městečka, už ani nevím, jak se jmenovalo, a tam jsem se jen tak poflakovala. Lidé se mě vyhýbali obloukem a ani se nedivím, víš, jak strašně jsem po té noci vypadala? Dostala jsem se na nějaký hřbitov, taková místa mě vždycky zaujmou, šla jsem se na něj mrknout. Každý druhý náhrobek měl na sobě napsáno nějakou větu z bible. Jak zle se mi z toho dělalo. Prohlížela jsem si ta jména a hlavně letopočty narození a úmrtí a v hlavě si tak vypočítávala, kolik kdo žil. Na tom hřbitově jsem strávila taky hezkou chvíli. Zahlédla jsem potom hodiny, které ukazovaly už druhou hodinu odpolední. Uvažovala jsem, co mám vlastně dělat a rozhodla jsem se, že najdu nějakého policistu, aby mě odvezl zpět ke třídě. Nechtělo se mi, ale nic mi opravdu nezbývalo. Jenže než jsem takového člověka našla, uběhli tři další hodiny a já už se málem plazila po čtyřech. Pak jsem musela na tu jejich stanici a měli na mě strašnou spoustu otázek, já na pokraji smrti, jsem jim tam musela vyprávět, jak jsem utekla od své třídy, tu čarodějnickou část jsem samozřejmě raději vynechala, nedělalo by to dobrotu, což bylo stejně jedno, protože pak jim to ostatní stejně řekli. Pak zavolali na policii té obce, u které jsme to vlastně byli, ti už měli samozřejmě mou ztrátu nahlášenou, odvezli mě zpět, podle doby cesty jsem odhadla, že jsem musela hodně daleko zajít. Když jsme dorazila ke třídě, kde panoval naprostý zmatek, byli tam i mí rodiče, všude všichni někam pobíhali apod. Do takového blázince jsem se to vrátila! Policejní auta blikala, jak z amerického filmu. Když jsem se se všmi shledala, tak jsem už měla všechno sbaleno a rodiče si mě ihned odvezli domů, v autě jsem usnula, ale ještě před tím jsem se dozvěděla dvě důležité zprávy — jednu dobrou, druhou špatnou. Ta špantná byla ta, že mi tě našli(zaplať pánbůh, že vrátili) a to nejen rodiče, ale i třída. Z toho budu mít hodně velký průser. Ta dobrá je však ta, že tímhle školním rokem končím i na téhle škole, že mě prostě přeřadí. Takže jsem je o to nemusela ani prosit...

A co vy a křesťanství?

2005-06-23T02:38:00.000+02:00

Ocenil bych, kdyby zde hlasovali pouze ti, co se nazývají pohany, abych si
udělal takovou představu o tom, kolik z vás má ještě křesťanské kořeny.

Anketa od BlueBoard.cz

Amerika, jak ji neznáte aneb jak vás můžou bokovky dostat do pekla

2005-06-22T07:21:00.000+02:00

V televizi většinou nic nedávají. A když jo, stejně to zprzdí a má to nevalnou kvalitu a proto sledování televize nepatří k mým oblíbeným zábavám, ale i přesto jsem si včera ve 20:00 pustil televizi a to na Čt2, kde dávali zajímavý pořad o tom, jak se náboženští fanatici dostávají v Americe k moci. Už jsem viděl i ten díl předchozí.
O čem to je? Je to dokument ukazující z evropského hlediska, jak jsou ti Američani prdlý(natočili to Francouzi, tak trochu mě napadá, že to může být i jakási protiamerická kampaň) a až kam můžou dojít ve své víře. Po chvíli opravdu budete s otevřenou pusou na to jenom civět, protože se budete divit. co všechno oni dělají. Američtí pohané to musejí mít čím dál těžší. Obzvlášť, když ti křesťanštní radikálové zakládají různé spolky a organizace, čítající miliony členů, kteří bedlivě sledují veškerá média a dění v zemi a když jsem jim něco nelíbí, samozřejmě z křesťanského hlediska, začínají velmi vychytrale využívat své politické moci(taková masa lidí znamená už i významné procento ve volbách) a tlačí na všemožné i nemožné úřady, aby příslušné médium dostalo trest a od nich ještě ujištění, že se nic takového opakovat již nebude.
Jenže těm Amíkům vadí naprosto všechno, herec z radosti vykřikne "Fuck" a celá Amerika se žděšením ze křesel, jak si něco takového mohl dovolit. Evropan by nehnul ani brvou, po chvíli by uznal, že je to nuda a přepl to na jiný, pro Amíky sprostší kanál. Jak "vylezlo" prso sestře Michaela Jacksona, to už je také známé, Evropan by se mile pousmál, ovšem tady, na hříšném kontinentě je to běžná věc až natolik, že jedno prso nemůže vzrušit snad už ani největšího "prasáka" a Evropanky by vyštěkli, jak je má malé. A v jednom státě až na jejich parlamnet dohnali zákon o zákazu o nošení bokovek, protože to ovlivňuje mraví výchovu a je to prostě chříšné. O pár hlasů to tehdy neprošlo, ovšem, že se to dostalo až před parlament je dost velký úspěch. Já neříkám, že je pro mě vkusné vidět, jaksi ty mladé holky, ve své hloupé naivitě myslí,jak budou in, když budo mít holou prdel a jak na to nachytají kluky, ovšem je to jejich věc,jejich volba a nemyslím si, že mě satan vezme za tohle do pekla, když se na takovou "holou" podívám.
Ano, peklo — tímle oni zase straší, v Evropě věří na peklo jen ne víc jak 10 % lidí, tak v Americe jich musí být přes polovinu. Slyšet tam toho pastora, jak tvrdí, že dnešní Západní kultura je naprosto úpadová a že je za to Bůh nespasí, je na mě už trochu silné kafe. Ovšem čemu jsem se nejvíc zasmál, bylo to, že Amerika bude díky svému chování spasena a Evropa půjde do pekel. Ha ha. A když pak slyšíte nějakého chlapa, že je pro něj hřích se byť jen podívat na holku a cítit alespoň minimální sexuální chtíč, umíráte hrůzou. Kristus zřejmě zapomněl na to, že bez toho sexuálního pudu by šlo lidské rozmnožování nepoměrně hůře a že těžko se utne v tu chvíli, kdy si někoho vezmete.
Další zajímavostí je i to, že se takoví lidé dostávájí do celostátního parlamentu a dosadili na prezidenstké křeslo i Bushe s tím cílem, pokřesťanštit Ameriku, aby mohla být spasena. Nic proti nim, ale tak trochu zapomínají na to, že v USA žijí i příslušníci jiných náboženství, kteří si o tom myslejí své a na takové kecy se jim nechce přistoupit, ovšem musí...
A koukám, že ta vlna jde až sem, protože tady v Liberci, se začal pořádat nějaký křesťanský kroužek,pořádající vždy v neděli. Já se tampřihlásím.:-)

Tomu snad ani neuvěříte...

2005-06-21T07:20:00.000+02:00

Jediné, co mě pro následující tvrzení omlouvá je už asi jeden měsíc trvající má duševní krize, kdy nevím, co se to se mnou děje a už na změny nestačím nějak pořádně reagovat. Tak si představte, že včera, když jsem dorazil domů jsem dostal na "něco" neodolatelnou chuť. Ale já nevěděl na co! Pak mě ta hrůza drkla: Na Chat! Hahaha, no fakt, já si z vás dobrý den nedělám. Tak jsem obvolal přátele a už to frčelo. Dvě hodiny zabitý jakbysmet.:-) Tak tohle z vás asi nikdo pořádně nepobere. Ale když jsou na chatu normální lidi, popřípadě si těch nenormálních nevšímáte, tak to nemusí být tak hrozný(Bohové pomoc! Dragon se zbláznil!). Na chat mám stále svůj názor jaký byl i kdysi, to se už jen tak nezmění, ale včerejšek stál za to. Mimo jiné jsem se dozvěděl, proč se mi Linet smála za mé "Map", ona je totiž "Mab", ještě lépe "MabSava". Tak to je gól:-)) A je i celkem neuvěřitelný, že všichni se moc neptali a ani nedivili, když jsem řekl, že jsem prostě na ten chat chtěl. Jenom Nimloth na mě tam zírala "Ty seš na chatu?!". No a to je asi všechno. Jo — konečně jsem tam potkal toho cvoka, co si myslí, že je bůh a Bohové ostatní jsou jenom larvy(astrální?). Jinak jsem tam potkal Verču, Remiho, Mab(-už správně), Nimloth, Cornelius.D a další, ale na ty si už nevzpomenu.

Se mnou je to opravdu vážný, když už tu vyprávím takové kraviny...

2005-06-19T15:22:00.000+02:00

Tak to tu teda máte:-)Čekali jste, že tu bláznivou sobotu někdo okomentuje, tak jsem se toho zatím zhostil já. Hlavně se neděste, není proč.:-)

Ale stejně začnu pátkem. To jsem měl já ještě s dvěma kámoškama sraz s Eurikem a Linet. To bylo ještě v Liberci, zašli jsme do čajovny a pokecali. Respektivě kecal jenom Eurik, já ani náhodou, já jsem kupodivu mlčel. Asi to bylo proto, že Eurik je natolik ukecaný, že jsem na jakýkoliv souboj o titul největšího "žvatlala" pod Sluncem, ihned rezignoval. Spíš to ale bylo tím, že jsem se v té společnosti necítil dobře. Eurika vůbec neznám a dodnes jsem neprojevil ochotu se s ním jakkoliv seznámit(tak jako vždycky), takže to byl skoro úplně cizí člověk a k takovýmu se já tedy rozhodně nemám. A s Linet ještě stále nejsem dvakrát ve spřáteleném rozpoložení(přeloženo do upřímného jazyka: nenávidíme se-to neberte tak vážně), takže ani tam to nějak nesedělo. Nehledě na to, že ti dva se ale znali dokonale, takže většinou kecali mezi sebou. Pak k nám přišel jakýsi Joska(jak se to, doprdele, píše?), u kterýho mi pak řekli, že to bude náš známý Tpm. Jestli je to pravda, tak proč se mi nepřiznal? On tam celou dobu sedí jak zařezanej, mlčnlivější než já, jen ty oči mu svítili jak okolí Temelínu po výbuchu elektrárny a nic mi prostě neřekne. A to se mnou dělal rozhovor. Teda, jestli to doopravdy byl on. A tím to doopravdy skončilo. Můj hlavní postřeh byl takový, že my jsme nepobírali jejich(Eurikovy a Linetiny) vtipy, zatímco oni nepobírali ty naše. Eurik tam vypráví jeden fór za druhým a ani jeden se tomu nezasměje, jen Linet, která je slyšela už snad desetkrát, se tam válela po zemi smíchy. A my blbě na sebe čuměli. Ale jo, bylo to celkem jinak dobrý.

Dále, v sobotu v Praze se konal utajený sraz několika jedinců(mezi které jsem shodou náhod patřil i já), který byl utajen kvůli dalším několika raději nespecifikovaným jedincům. A nutno dodat - povedlo se to utajit. Ne jako ten "tajný" sraz místnosti magie, který se konal ve stejný den někde v Českým ráji. Fakt, že o tom věděli snad všichni, mluví za to, že jejich utajení se jim nějak nepovedlo. Haha(trocha ironického smíchu v pravém prudivém Dragonově článku nemůže chybět). Pořadatelé byl Rembrandt a Vermarka. Pořadatel jaksi ve stínu byl Telchar, kterému vděčíme za výběr čajovny i za to, že byl tak ochotný a dovedl nás tam. Kdo tam všechno byl? Dragon of Celts(toho moc neznáte, na tom srazu byl pěknej vopruz), Vermarka(pořadatel a snad i původce nápadu takového srazu), Remi(2.pořadatel), Telchar, Chester, Strážceveží, Nara a Map(neboli delegace z Nimlothina covenu), Cornelius.D(nevadí, když mu budu říkat "Corny"?), satanisticky a hustě vypadající týpek, ze kterýho se vyklubal Zahrada(prosímtě, můžeš mi ještě jednou říct, kde si koupil to hezký triko? a kolik stálo?), Noira, Orubi(neboli Orubi-Narubi), její kluk(no, byl to alespoň kluk, soudě podle toho, jak se k němu lísala, tak i její), nějaká Shiva(nebo Shicu? teď nevím), která ani pozvaná nebyla, nikdo ji neznal, přiklusula s někým, ale to už nevím ani s kým a přidala se prostě k nám, mlčenlivý Morpheus.Freeworld, Černýpes a ještě možná někdo, dát je všechny dohromady dávalo problém i pořadatelům, takže se omlouvám, když jsem na někoho zapomněl a tak se mi když tak ozvěte(ne, prosím, stylem "Ty hajzle, jakto že si na mě zapomněl?!"). A tak jsem už s Vermarkou(Verčou) v sedm vyrazili do města, za deset minut jsme byla už na autobudovým nádraží, bylo ještě celkem chladno, a autobus měl jet až v osm. Takže za prvé, nevěděli jsem, co budeme ještě tak dlouhou dobu dělat a navíc jsme bloudili, od jakého stanoviště to vůbec vyráží. Tak tam kroužíme kolem dokola jako vrány nad bitvou a nevíme. Tamhle ujel bus, támhle další, ale všechny ještě před osmou. Představte si, že si mě milá spolucestovatelka uráčila až teď říct, že tam musíme utratit peníze za jízdenky a jet metrem až teď! Jako kdyby nevěděla, že se sotva vyznáme ve svém vlastním městě! Já na ni vyvaluju oči s tím, že na ní řvu "Tys ses zbláznila!". Dostávali jsme oba dva silné záchvaty pesimismu, že tam nikdy nedojedem. V tuhle dobu si většina ještě pěkně prospávala, volové, jedni, až na chudáka Remiho, který jel už několikátou hodinu hnusným vlakem z Ostravy a ještě tak k tomu drahým. Ale on už tu Prahu měl alespoň jistou! Zatímco my ještě stále v Liberci bloudíme. Zatímco Remi ve vlaku pospával, tak nám, v Liberci, se vyjevil kravsky velký křiklavě oranžový autobus vypadající jako beruška, na kterým bylo kravským písmem napsaný "Liberec-Praha". Že by to byl on? Říkali jsme si, tak tam v klidu sedíme, zatímco ostatní honem spěšně brali ten bus útokem. Pak jsem Verču přemluvil, že tam taky půjdem, že to bude asi on. No hádejte! Samozřejmě, že jo. A tak jsme nastoupili. To byl luxus, to vám povídám, zatímco Remi se to vezl v hnusným vlaku. V tuhle dobu se někteří další probouzejí. Hned za začátek jsme popletli sedadla, respektivě Verča, já ji říkal, že to budu ty před náma. Pak nás nějaký divný týpek vyhnal "To je naše, vypadněte nebo zavalám maminku!". Pak přišla ta husa, co nám tam podávala nápoje apod. a sprdla nás, jakto, že jsme si mohli sednout tak blbě. A vyrazili jsme. Štrádovali jsme si to dálnicí rychlostí blesku(no, fakt) a poslouchali jsme tam skřítky. To je nějaká, ale dost dobrá, heavy-metalová skupina, u který si nikdy přesně nevzpomenu, jak se jmenují, asi nějak takhle: Dimuborgir, však mě Verča pak opraví(a taky to CD mi vypálí, stejně tak ty Systémy). A Remi furt si to jel ve vlaku. Mezitím, co jsem tam četl Mladou Frontu, se mi tam Verča právě kvůli tý Frontě smála. Pak se smála i jiným věcem, ale ty tu nebudu rozmazávat. Náhodou, ty noviny se nám pak náramně hodily. Jelikož jsem byl vybaven všelijakým jídlem a hlavně sladkostmi, které jsem ani nechtěl, tak jsem ji nějakýma bonbónama, přiotrávil až málem zvracela. Další pokus o atentát na Verču pomocí jedovatý housky, co jsem ji dal taky tak úplně nevyšel. Jenom skuhrala, že ji bolí noha, ale to tím jedem zřejmě nebylo. A dojeli jsme asi po hodině a čtvrt na místo — do Prahy, konkrétně na Čerňák, teprve teď měl začít ten pravý kolotoč, protože jsme se museli nějakým způsobem dopravit na metro a metrem na Hlavní nádraží. Štěstí nám přálo, metro bylo hned vedle Čerňáku, takže jsme si koupili lístky a vpadli do víru metrové dopravy. A nakonec jsem ani tak nebloudili, jen jsme měli v prdeli uši a Verča, při pohledu na jedny lidi, pravila památnou větu "Ti Prážáci sou ňáký socky.". Čemuž jsme se řechtali. A tak jsme metrem dojeli, přestoupili, znovu dojeli, zatímco Remi už dojížděl též do Prahy, avšak ještě stále vlakem. Byly jsme tedy na Hlavním nádraží, kde jsme nemohli (prý) přehlídnout bankomat. Jo, to možná, ale něco takovýho říkejte dvou slepým lidem. Bloudíme, kroužíme, žádný bankomat, mezitím jsme tipovali, který z těch blonďáku bude asi Remi, což právě při ténhle hře se projevil náš pesimismus(zaplať pánbůh, že skutečnsot byla lepší než naše představy). A najednou si to k nám někdo šine. No samozřejmě, že Remi! Byl to on! A my blbci zrovna stáli u bankomatu a ani jsme to nevěděli. Pozdravili jsme se a začali jsme se courat po městě. To bylo asi tak kolem jedenáctý. Něco málo jsem nakoupili,podívali se na Orloj, který byl asi tak záživný, jako když teenager lepý žvejkačku pod stůl. Na 15sekundové představení nějakých paňáků se tam sešlo několik stovek cizinců, kteří do sledovali přímo se zatajeným dechem. Jen my znechuceni extrémní nudou na to koukali jak na ty cvoky, co na Staromáku, dělali nějaký prdlý cviky. Pak jsme chvíli poseděli na trávě a pod prdele(kromě mě, protože já mám zadeček) jsme si dali již mnou přečtenou Mladou Frontu, kterou jsem chtěl potom jako jediný recyklovat, ale to jsem nevěděl, že Pražáci jsou natolik zaostalý, že nemají nikde žádný koš speciálně na papíry. Ave Liberec! A vrátili jsme se na Hlavní nádraží, kde u bankomatu jsme se měli setkat s ostatními. Chvíli nic a pak za našimi zády se vyrojí takový hlouček lidí(kteří se k nám začali hlásit dřív, než jsme stačili od těch zjevů utíct:D). A začal kolotoč "Já jsem..." "já jsem zase..." "Ty seš Dragon?". Ale moc velký poprask to zase nebyl. Všichni tak strašili, že tohle nikdo ve zdraví nepřežije, že je to ta nejrozdodivnější kombinace lidí a že se všichni akorát pohádáme. Byl klid. Nic takovýho. Právě v tuhle chvíli k nám dorazila ta Shiva(Shicu) a tak jsme ji přibrali s sebou. Teli nás vedl do jedné čajovny. S ironickým pobavením vzpomínám na to, jak ti, co chtěli na sraz room wicca, museli platit přímo nehorázný částky za rezervování si místa v čajovně, zatímco my jsme se na to vysrali a vyplatilo se nám to. Nač zbytečně utrácet, že? Místa bylo dost. Vklouzli jsme do jedné z pražských čajoven a tam jsme se rozdělili do různých skupinek a komunikace většinou probíhala jen na jejich rovině. Ani se Zahradou jsem nestihl si pořádně promluvit,natož pak s Cornym. To byla celkem nevýhoda, na všechny se prostě nedostalo a to je jediný, co mě na tom tak trochu sralo. Hned na to dorazila Noira, která to ze začátku nestíhala. Až o hodinu později se srdceryvnému prošení Verči podlomil i Chester a dorazil též. Oslavili jsme Oribin narozeniny, pokecalo se, seuznámili jsme se atd. Jak řekla Orubi, 90% fotek jsou zkažený, protože jsem na nich já. Jsem se totiž drze vetřel do každý forografie, jak jen to šlo. Takže kdybychom to hodili na net, tak popis těch fotek by byl asi takový — -tohle je Dragon-Tohle je Dragonova noha-Tohle je Dragonův prostředníček-Tady je Dragon s Verčou-A tady zase s Map a Narou apod. Jestli se ptáte na to, proč jsem nebyli i na těch 10%, tak na to vám odpovím celkem snadno — ty jsem fotil já(to ještě majitelé fotoaparátů neví, že jsem tam tajně před objektiv šoupl prst, takže na nich jsem vlastě taky :D). Také děkuji Bohům, že ostatní nic si s sebou k jídlu nevzali, takže se hladově vrhli na všechny moje sušenky(a že jich bylo), které jsem nechal kolovat. 98% veškerého jídla bylo sponozorováno Dragonem of Celts. Dnes už tohle nečtou, protože těma blivajzama se snad museli otrávit. Nastal podvečer a tedy čas, kdy jsme tedy už museli jít a tak jsme se rozloučili. Plakali jsme všichni jako želvi a jakmile jsme zalezli za dveře, slyšeli jsme sborové "Huráááá!". A jelo se domů, tentokrát se Systemy a ne skřítky, nařechtali jsme se, siv, že nás cestou nevyklopili. A také jsme si všimli, že ty lidi v metru, co jsme hodnotili jako socky byly Liberečáci, kteří s náma jeli večer domů. Hodnotili jsme to, vylamcali jsme jim tam horkou čokoládu, která nějak podezřele smrděla aviváží a i tak vypadala a nakonec jsem jim čmajzl sluchátka, že se mi budou ještě hodit — tomu se říká wicca v praxi.

Následující věty si važte, tohle se jen tak od Dragona neslyší. Bylo to super.

Huráááá do Bradavic!

2005-06-16T15:45:00.000+02:00

Tohle jsou naprosto skvělé stránky:

Škola Bradavice

Tak tomuhle se říká dělo! K čemu tyhle stránky/blog jsou/je? Představte si, že se můžete zaregistrovat a vybrat si úlohu, kterou chcete hrát — můžete být jeden z učitelů nebo žáky Mrzimoru nebo dokonce i školník. Výběr je na vás! Já se asi taky zaregistruju! Jako hajnej! To je úžasný!:-))

The Dawn of Darkness

2005-06-16T08:38:00.000+02:00

Poznejte temnou stránku duše Dragon of Celts - The Dawn of Darkness. Předstvuji weblog s dark ražením, ve kterém naleznete intimní úvahy, osobní události a vše, na co byste ani nepomyslili. Nech´t vás Temnota obejme!

Welcome to

The Dawn
of Darkness-místo pro které je Temnota domovem.

Kdo jste a jací jste?

2005-06-16T07:51:00.000+02:00

Předkládám zde pár anket a budu velice rád, když mi na ně popravdě odpovíte,
protože mě zajímá, jak je to se čtenářstvem tohoto blogu:-)

Anketa od BlueBoard.cz

2005-06-14T08:23:00.000+02:00

Co je ta elita? Jak to všechno vzniklo? Kdo tam patří a kdo ne? Co má elita společného s chatem? Jaká je její hlavní náplň práce?Už znovu se tu narazil na tenhle termín a já cítím, že je potřeba ho objasnit a rozebrat ze všech stran.

Kdy a jak tenhle termín vznikl?Noira říká, že pojem "wiccanská elita" vymyslel Strážceveží. Je tomu opravdu tak? No, je prvním, kdo to tak skutečně nazval a prvním, kdo s tímhle termínem přišel na povrch. Ve skutečnosti jakési povědomí o "wiccanské elitě" tu už je dávno, akorát to nebylo pojmenováno. Tento strašný termín spatřil světlo světa uprostřed "bojů o wiccu na xchatu", kdy se ho velmi rychlým a úskočným způsobem chytli ti, kteří byli na té místnoti obzváště kritizováni. Zřejmě jim přichází vhod kritiky označit za ty, co se snaží tu svou elitu nadále udržet a že oni jsou podle kritiků nějakými "nižšími wiccany". Je to samozřejmě nesmysl, ale také to vychází z toho, že většina té "wiccanské elity" se zná, přátelí se spolu, schází se apod., zatímco s nima se tak nebaví. To už samozřejmě není vina členů té "elity", ale vina těch, kteří jsou takový, že by se s nima nikdy pořádně nepřátelili. Že bychom tu měli sektu? Haha, jak ta představa je směšná.

Kdo patří do "wiccanské elity"?Přemýšlel jsem nad společnými znaky těch, kteří tam jsou zahrnováni. Noira tvrdí, že to jsou ti, co mají vlastní stránky, to si však až moc věří:-) Jso to hlavně ti, co mají webové pohanské a hlavně slušné stránky, ti, kteří patří k velké pětce českých, slušných a objevených covenů a také ti, co se často an různých fórech vyjadřují a hodně mluví, jsou slyšet a ti druzí(samozřejmě zase z "wiccanské elity" si o nich myslí jen to nejlepší.

Má tento termín smysl? No, to bych si vyprošoval, že ne! Je to ten nejodpornější a nejpodlejší termín, název, který kdo mohl vymyslet. Odpornější je však to, že podle toho se tak většina i chová. To je přece takový nesmysl. Můžete mi prosím vás do komentářů nebo na mail napsat "TOP20 Českých Wiccanů". Kdo bude na prvním místě a kdo na tom 20.? Wiccan, který by se umístil níže je horším wiccanem než ten wiccan na prvním místě? Opravdu? To je řadí nějak Bohové, ne? Ti si asi říkají, tohle je 287 562. nejlepší wiccan na světě, takže se na něj vykašlem, nepostoupil do užšího výběru. Nebo snaha některých seznamovat se s lidmi a pak je ihned škatulkovat, to je ještě větší nesmysl. Wicca je náboženství, které uctívá tisíce lidí po celém světě, v USA, Británii, Kanadě apod. a existuje tam snad něco takového jako je "Wiccanská elita"? Můžete mi říci, kdo je tu lepší wiccana kdo horší? "Lepší a horší wiccan" je dalším velmi často používaným termínem a je to stejně holý nesmysl. Wiccana z vás dělá to, o čem už jsem hovořil. A pak už není horší nebo lepší wiccan. Jste buď wiccani nebo také nejste. Jinou možnost nevidím. A proto, když si troufnu někoho označit za rádoby-wiccana, tak neříkám, že je to nižší wiccan, ale že to wiccan není.

Rozhovor se mnou.:-)

2005-06-14T07:29:00.000+02:00

Tak jsme se konečně dočkali, po neúspěšných začátcích, co jsme se nedokázali dohodnout na termínu, se nám, mě a Tpm, povedlo udělat rozhovor. On byl reportér a já...ehmm...Star!:-)
Setkali jsme se v ponuré a osamocené chatovací místnosti, jako kdyby měla napodobovat bar někde v temném koutku města plných pochybných existencí.
Reportér mě mile překvapil, byl vtipný, schopen improvizovat, pokládal slušné a inteligentní otázky a zastával, buď z vlastního přesvědčení nebo kvůli své "profesi", neutrální pozici. Asi jsem ho musel na začátku vystrašit, protože než jsme začali, vyhrkl jsem na něj spoustu podmínek, jak to má vypadat, na co se má ptát apod. Ale nakonec jsem odpověděl snad na vše, co se ptal(až na pár výjimek).

Místo, aby mi tento rozhovor image zlepšil, tak se stal spíš opak, sám se divým, co jsem to tam psal. Že jsem raději zase nedržel tu svou nevymáchanou hubu.:-) Celý rozhovor si můžete přečíst na weblogu Tpm

Týden ve znamení neslušného chování

2005-06-13T10:58:00.000+02:00

První a asi nejhlavější událostí minulého týdne je bezpochyby můj satirický článek na situaci okolo chatu. Beru si z toho ponaučení, že když chceš trumfnout s komentářemi článek o chatu, musíš napsat další článek o chatu. Hýbalo to společností mihající se kolem tohoto blogu zhruba na tři dny. Veškeré komentáře jsem však už podal, takže už není co dodat. Další mé poznámky a komentáře budou brzy podány, ale nebudu nic víc prozrazovat. Nechte se překvapit.

S předchozím tématem tak trochu souvisí i to, že na povrch zase vylezl pojem "wiccanská elita", který si zaslouží to největší odvrhnutí a opovržení, jaké jen jde. Noira se k tomu už vyjádřila, avšak nedokonale a nedostatečně, čekejte brzy na toto téma úvahu.

A když jsem u Noiřina blogu. Noira nám zveřejnila tam jeden inzerát na sezmace. Tak trochu mě to překvapilo. A to zaprvé — děsná úprava, začíná malým písmenem apod., do ní bych to neřekl, dále bych takovýto článek očekával na jejím druhém blogu a za třetí očekával bych k tomu její nějaký komentář a rozbor. Ovšem, kam se hrabe mé očekávání na realitu, že? Její druhý blog se mi stejně zdá celkově lepší, dává jemu více práce a Věštník avalonský pomalu a jistě ztrácí úlohu blogu, jak kdysi měl a už je čím dál více jenom o tom, kdy a jaká aktualizace se zase na Zrcadle objevila. A k tomu mi chybí ta stará grafika, která byla pro mě lepší.

Zahrada nám zase na tom svém blogu zveřejnil pravidla slušného chování na internetu. Nejde o ty samotné body, ale o to, proč je nám tam hodil, abychom si je přečetli. Že by si uvědomoval, že společnost není to, co bylo vysněné? Eh? Nějak se nám probudil z hodně tvrdého spánku. Společnost je momentálně na šíleném bodě a nějaké tahanice o chat jsou už jenom minimem. Začíná se tu totiž rozvíjet v plné míře pozérství nejtvrdší ráže, která se objevuje i u lidí, do kterých byste to ani nečekali. Ovšem takové problémy už tu byly dávno předtím, je zajímavé, že všichni před tím zavírají oči. Zřejmě vědí, že kdyby tohle vyšlo na povrch, spustila by se mnohem větší mašinérie než bylo válka o wiccu na xchatu. K tomuto bodu nepodávejte komentáře, zásadně na ně neodpovídám.

Ale aby toho bezohledného chování nebylo moc, tak Venedikt zase na svém blogu napsal článek o "dětech ulice" což je v tomhle týdnu jediná chválihodná věc.

A Allsy mě mile překvapila svým blogem, že i pře bouřlivé události týkající se jí a chatu, není o tom žádná zmínka na jejím blogu. Stále tam vypráví o pocitech ze svého soukromého života, čímž naznačuje, že je pro ní přednější, což je samozřejmě plus. Alespoň jsem si to myslel do doby, dokud moje kámoška nezjistila, že si mě na chatu ihned dala mezi "nepadl mi do oka". Chtěla tím demonstrovat to, že mě nemá v lásce, to je v pořádku, ale na chatu se to už stejně mihá účinkem.

Z mého blogu se nic nedozvíte o wicce, a pokud jo, tak něco strašného a ani není zahrnut mezi spřátelené blogy Věštníku. Abych pravdu řekl, nečekal bych to. Ale budiž, zajímá mě však, kam tenhle blogu vůbec směřuje a co se stalo na něm tak významného, že i přes několikánásobných příznivých recenzí a odkazů, si čestné místo spřáteleného blogu nevysloužila. Noira v to je zcela nevině, to já se tu musím sám nad sebou zamyslet, zřejmě má očekávání a tužby se liší od skutečnosti. Tak a k tomuhle bodu se taky prosím nevyjadřujte, protože jsem ve stavu vysoké citlivosti. Děkuji.

"Můj milý deníčku..." Část 12."Školní výlet"

2005-06-13T07:37:00.000+02:00

Jedou na školní výlet, chudák jeden, vícedenní výlety jako ona nesnáším. Zítra se těšte na další díl, protože v něm bude popsáno, jak dopadl její rituál.

22.06.2004-Školní výlet, narozeniny a další

Můj milý deníčku, ach jo, mám velice špatnou náladu, ještě horší, než jaké je venku počasí. Je už půlnoc, všichni někam zalezli, jen já čekám až to bude jisté, že se vypravím ven slavit úplněk. Ano, pochopil si dobře, jsem momentálně na školním výletě, který bych spíše přirovnávala k peklu než k pohodové túře. To, že jsem se dožila vůbec dneška se divím, včerejší den, ukončený před pát minutami byl naprosto otřesný a pro mě hlavně trapný. Ale k tomu se dostanu až později. Byla jsem tak odvážná a vzala jsem si tě s sebou na ten výlet, protože vím, že jsem dlouho zase nic nepsala a tak jsem to chtěla napravit o volném čase na výletě. Poté, co jsem se se asi před měsícem vrátila domů ze školy, rodiče již věděli jak o tom ztraceném kole, tak i o tom kanárkovi. Čekala jsem, že mě seřvou jak nikdy jindy, ale i to už bylo na ně trochu moc a tak jsem jenom ucítila jejich hluboké zklamání ve mě. Což mě hrozně ranilo. Já bych ráda byla na to líp, ale okolí mi v tom zrovna dvakrát nepomáhá. To jsem se jedné noci probudila a slyšela jsem, jak se mamá s papá hádají. A samozřejmě o mě. Poslouchala jsem jenom chvíli, protože jsem to nemohla vydržet, jak tohl bylo na mě moc. Vzájemně se obviňovali, kdo mě více zkazil a co se mnou mají teď dělat, že jsem nezvladatelné dítě. Papá navrhnul, že bych mohla jít k psychologovi, že je to dnes normální, ale máti to jasně odmítla s tím, že ti stejně chtějí jenom peníze a člověku jenom přihorší než přilepší. Stékaly mi po tváři slzy a tak jsem tiše odešla pryč. Horším faktem pro mě bylo to, že další den jsem měla své 14. narozeniny a slavili to se mnou jako kdysi, za starých časů, kdy jsem byla podle nich hodnou holčičkou. Dělali jako kdyby bylo všechno fajn, přitom, troufám si říct, se nám rodina bortí pod rukama. Ať tak, stejně to v ní už nesnesu! Dali mi spoustu dárků a i peníze, takže si zase můžu něco koupit. S penězma jsem na štíru, je to horší a horší, sice jsem teď dostala tajně kapesné od papá, ale to mi moc nestačí, když utrácím za všechno možné. Mám pocit že jestli to tak půjde dál, že se naši nakonec rozejdou, což nebude zrovna dvakrát dobré pro mého ještě nenarozeného sourozence. Ve škole je to stále stejné. Jsem tím největším vyvrhelcem třídy, ne-li celé školy, ale to by bylo celkem fajn, kdyby si mě absolutně nevšímali. Jenže oni se mě všímají a ještě pokud co možná nejvíc. Vše, co udělám, už i to, že vůbec jdu do školy, vše, co řeknu, dokáží zesměšnit a vyvozovat z toho všechno možné, jen když mi to co nejvíce ublíží. Bývalá čarodějnická kámoška už samozřejmě zase chybí, ta když se objeví ve škole, tak to je taky boží zázrak, na druhou stranu ji to tak trochu závidím, má alespoň od té naší pitomé třídy pokoj, zatímco já abych snášela ty jejich kecy. Minule se mi smáli za to, že jsem dostala trojku ze zkoušení v přírodopisu. Se z toho mohli málem posrat, hahaha, ať se podívají na své známky, idioti, jedni. Ti se mi smějí už opravdu za všechno. No, co můžu dělat, když jim za to nadávám, tak mi to vrátí i z úroky, dokonce mi jsou schopni i jednu vrazit, když to na ně řeknu, učitelé to ignorují, což není žádnou novinkou a oni mi to vytmaví za to, že jsem je "bonzla" a ani rodičům si nemůžu stěžovat, obzvášť s tím rizikem, že bych ty jejich hádky jenom zhrošila. Největší událostí však je, že se jelo na výlet, Celá třída se na to tak těšila jen já v tom vidím už totální pohromu, jak jsem zjitila nebyla jsem dalekou od pravdy. Jim přeju jen to nejhorší!Začalo to už na nádraží, kdy jsem přišla o pár minut později, takže toho zase všichni museli využít. Pak nás učitelka ještě jednou spočítala a jeli jsem vlakem už ani nevím kam. Tam samozřejmě si ke mě nikdo nechtěl sednout, takže jsem seděla s nějakými důchodci, kteří se věčně bavili jenom o tom, co je bolí a jak je vláda blbá, když jsou drahé ty léky. Tak jsem při tom usnula, co jiného se taky dalo dělat, a místo,kde jsme měli vystoupit jsem samozřejmě přejela. Oni totiž všechny počítali až někdy později a já se budím na zastávce dál, kde vystupuju a nevím, co mám dělat. Nikdo totiž od nich nemá moje telefóní číslo a já se tam vůbec nevyznala. A tak jsem zavolala máti a ta pak naší třídní, která si sama pro mě přijela. Což byla další trapná situace, za kterou jsem dostala spršku hurónského smíchu. Bylo mi opravdu trapně. Po asi hodině pěší túry jsme všichni konečně dorazili na místo - k nějakým chatkám, které byly jednom pro nás. Já celou cestu byla až na konci a nikdo se mnou nebavil, což je informace zcela neznámá, že? Alespoň jsem zkoušela prozvánět Petra, tak to dělám již několikátý týden po té, co se se mnou přestal bavit. Ještě ani jednou neodpověděl. Ach jo, jediný člověk, který se se mnou bavil a přátelil mě také již opustil, vůbec nevím, jak na téhle škole vůbec do konce docházky přežiju. A z toho důvodu jsem se rozhodla, že až se vrátím domů, tak našim oznámím, že příště chci na jinou školu i kdybych musela dojíždět bůhví kolik kilometrů. Však mě můžou vozit autem. Chci totiž začít znovu, tady mě to už opravdu nebaví a každý den s těmi hlupáky mě hrozně ubíjí. Došlo na výběr chatek a roztřídění lidí, kteří tam měli být ubytování. Je vám jasné, že já skončila až na konci s těma dvěma potrhýma holkama, co říkali, že u sebe budou nosit křesťanský kříž na ochranu proti mě. Ještěže se se mnou vůbec nebaví. Celý ten den jsem zůstala sama v chatce a poslouchala jsem discmana, pak jsem si znovu zdřímla a sežrala holkám veškeré jídlo,které si přinesly za trest jak se ke mě chovají. No samozřejmě, že na mě byly vysloveně nasrané a hned to, káčí jedny, šli říct učitelce, která z toho naštěstí moc nevyvodila. Zato ostatní ano, ty dvě mě pak zmlátili za to. Pak byl ten tradiční a mě odporný trampský večer, kdy spolu zpíváme ty otřesné songy a jeden debilně brnká na kytaru. K tomu všemu samozřejmě patří i opékání buřtů a podobně. To byla prdel, že jsem si málem smíchy bránici přetrhla. Ale oni se bavili, jen já ne, to jsem pak šla ke své chatce, kde jsem si sedla na sedadlo před tím a koukala, jak se vyhlašuje večerka a jak jí nikdo nedodržuje. Ani já, ani ostatní. Si myslí, že jsem je neviděla, jak přebíhají z jedné chatky na druhou a strašně se baví? Jen ty moje spolubydlící šli spát, ale je jasné, že tam ještě teď blbnou. Jakmile dopíšu tento zápis, tak půjdu na rituál úplňku. To nevíš, že je dnes úplněk? Chystám se na velké kouzlo, teď zatím nebudu nic prozrazovat, Všechny pomůcky jsem si vzala s sebou, takže mi nic nechybí. Jen tajně zalezu do lesa, kde svou práci provedu a pak se zase tiše vrátím a nikdo o tom nebude nic vědět. Doufám, že bude dobré to počasí, je nějak zamračeno. A proto také končím, jsem celá napnutá, jak tohle výjde, protože je to opravdu veliký rituál. Pa, deníčku...

22.06.2005, by Dragon of Celts

Chat ovládl chaos a paranoia! Hemží se to tam samými Draky!

2005-06-09T16:07:00.000+02:00

Jako prvním se nám podařilo exluzivně zjistit, co se momentálně na chatu děje. Nachází se v kritické situaci beznaděje, chaosu a už přehnaného všechny podezřívání. Co je příčinou posledních událostí? Dragon. Ne, Dragon of Celts, jak byste si mohli myslet, ale Dragoni jako takový. Rozšířil se tam zvyk dávat si název "Dragon" do svého nickname, takže ho tam má nyní kde kdo a stávající členové chatující gardy se zcela vážně obávají toho, že za těmi nicky stoje jejich největší nepřítel — Dragon of Celts. To však není všechno. Zjistili jsme též, že situace se vyhrotila až do takových rozměrů, že se chataři rozhodli ustanovi "Chatující výbor na odhalení nepřátel chatu, zvláště pak Dragona", jejímž hned prvním úkolem je ten, aby se zjistilo, kdo jsou ti záhadní, kdo stojí za podezřelými nicky a vyloučit tak možnost, že by se za němi opravdu skrýval již zmíněný Dragon of Celts. Výbor se pro zvýšení efektivity své práce, se rozhodl postavit někoho do svého čela, aby celou tajnou — již ne — akci řídil. Byla zvolena Carol-ll, pravděpodobně z důvodů takových, že už byla jednou nachytána nickem The.DarkSideofSoul, pod kterým se opravdu Dragon of Celts skrýval. Carol-ll se nechala slyšet, že tomuhle všemu musí přijít na zoubek, že jí to je až moc podezřelý, když je tu teď tolik Dragonů. "Musím vyloučit možnost, že je to Dragon of Celts a kdyby byl, musíme zabránit úniku tajných informací z chatu."posléze dodala. Naši redakci se nám Carol-ll podařilo v Libochovicích vypátrat a na celou záležitost jsme se chtěli ji zeptat, aby ji nám ozřejmnila ze své strany. Ovšem naši redakci i náš celý plátek častovala vulgárními výrazy a proto její jakýkoliv projev nemůže být z morálních důvodů uveřejněn. A proto jsme se podívali do Liberce za pravým Dragonem of Celts, často v podlední době vystupující pod nicknamem The Dawn of Darkness. A provedli jsme s ním menší rozhovor:

Co si myslíte o tom, co se nyní na chatu děje?
(obrací oči v sloup, posléze se usmívá)No comment(snaží se odejít)
Ne, ne neodcházejte, to by byla škoda, máte jedinečnou příležitost se vyjádřit.

No, tak dobře, ale na takové kraviny teď nemám čas, položte pár otázek a zmizte.

OK. Už uběhly asi dva měsíce od té doby, co jste na wiccanské scéně způsobil rozruch svou kritikou chatu, jaký je,po těch dvou měsících váš názor na chat, změnil se, nebo je stále stejný?

Tak za prvé, neberte chat jako wiccanskou scénu, to je jako kdyby ste místnost Bůh tě má rád začali brát za kostel. Ano, byl rozruch, dá se říct, že mě to až proslavilo:) Můj názor je ještě pro chatujicí horší, psát dnes takovou kritiku, tak by byla mnohem drsnější.

Drsnější? Fakt? A proč?

Protože průměr IQ osob lozících se v místnosti wicca, bohužel, nepřesahuje hodnotu 50. Což, jak by vám řekl každý psychiatr řekl, lidi trpící těžkým kreténismem nejde brát vážně a ještě se s nima párat.
Uf, tak to je opravdu drsné. Nebojíte se kritiky na vaší osobu za vaše urážky?

Ať si to obojživlenící zkusí. (směje se)Je to můj názor a takhle ho berte. Na chat nadávám proto, že je to ta nejhorší pověst kultu, jakou kdy mohla wicca zažít, v tom je ten problém. Inteligence chatujících je mi celkem ukradená, ale tohle je trochu moc. A jak se tam ještě snaží vždy tu wiccu vysvětlovat, to už je naprostý horor. Něco na tom bude, když Zahrada mluvil o roku 2005 jako o roku čeném. Narážek spolu s chatem i na ukončení činnosti časopisu Pohanského kruhu a na nekonání se veřejných Svátků, ale tohle je ten problém s velkým P.

A jak tuhle situaci vyřešit?

Dávná kritika byla jakýmsi Malým Testamentem, čeká se asi na ten velký. Já říkám, že to jsou jak splašená zvířata, která utelka ze Zoo a proto bych takhle s nima jednal — prostě je střílet a nelitovat ani jednoho kusu.

Děkujeme za poskytnutý rozhovor

No ještě abyste nadávali!

Jak celá situace dopadně zatím nevíme, ale naše redakce je na dobré cestě, aby vše vykoumala, těšte se na další článek.

"Můj milý deníčku,..." Část 11.:"Že by satanismus?"

2005-06-07T17:36:00.000+02:00

Péťa ji utekl! Hahaaha...S tím kanárkem to teda taky dala...

07.06.2005-Jak jsem obětovala kanárka

Můj milý deníčku, uběhl pouhý jeden jediný týden a už zase se stalo toho tolik, že se zase vážně obávám toho, že něco zapomenu popsat. A proto jsem se znovu uchýlila k té metodě, kdy popisuji den za dnem, prostě jak běží můj život. Ve škole i v rodině je situace mnohem horší než před tím, už jsem ani nevěděla, co mám dělat, abych si svou třídu spřátelila, půjčovala jsem jim pomůcky, byla jsem na ně milá, radila jsem jim při testech a stále se stejně ke mě chovají jak ke zvířeti, které nemají vůbec rádi. Už doopravdy nevím, co dělat, myslím si, že nejsem tak špatná. Když už se schylovalo k tomu, že by mě mohli brát na zřetel, tak mě zase podrazili. Řekli mi, ať na ně čekám po škole před jedním krámem. A tak já čekala, přišli. V plánu jsem měli kouřit. Ale taková na první pohled neviná zábava se proměnila v horor, alespoň pro mě. Udělalo se mi z toho tak strašně, že jsem skoro nevěděla, kde jsem, kdo jsem a co tu vůbec dělám. A jim vůbec špatně nebylo! A víš proč?! Protože už dávno kouřili, a oni by mě vzali do party, kdybych tuhle zkoušku složila. Samozřejmě, že jsem ji nesložila. Pozvracela jsem se jim tam a oni utekli a kolemjdoucím nakukali, že tam všechno pozvracím a tak se pak na mě šli podívat. Taková ostuda to byla pro mě. Ale naštěstí mezi nimi nebyl nikdo, kdo by mě znal, takže to nemohl vykecat u nás doma. Alespoň tohle jsem si myslela. On to sice nakonec opravdu nikdo nevykecal, ale byla jsem těmi cigaretami tak cítít, že to na mě papá poznal a pořádně mě vyhuboval. Tiše jsem se omluvila a odešla jsem do svého pokojíčku, kde jsem pobrečela celý den. To se školou bohužel nejsou jediné probémy. Však víš, deníčku, jak nenávidím křesťany, i když mezi ně se řadí i moje rodina a to si představ, že o jedné hodině zeměpisu jsem se dozvěděla, že ten pošuk, který se jmenuje Pavel Westfall, je křesťan, i když bych o tom vážně pochybovala, víš jak hrozně se chová? Jak malý děcko a je k tomu je strašně nadržený, až je to přímo nehezké. A tak jsem se s ním pohádala, co si vůbec o sobě křesťan idiotskej myslí. No představ si, že celá třída se postavila na jeho stranu, i když pravdu jsem měla já a dokonce učitelka na mě po hodině, že tohle, jak já se chovám, je šikanování. Tady už normálně neexistuje spravedlnost! A další hodinu na to nám učitelka oznámila, že se pojede na dvoudenní výlet. Umíš si představit, co to pro mě znamená?! To bude naprostá hrůza! Nebudu mít s kým v chatkách spát, bude se tam nudit a hlavně — budu žít celé dva dny s těmi, těmi idoty, co s nima chodím do školy. No fuj, to nechci, snad se mi povede ukecat papá, aby mě někam nepustil. Dřív pro mě udělali všechno, co mi viděli na očích, ale nyní, když vztahy jsou na bodu mrazu, můžu počítat s výpraskem a být za to ještě ráda. Vůbec se na to netěším, bude to zajisté hrůza. Tak to vidíš, že ještě stále to mám těžké. To ještě pak přišla jedna hrůza a to ta, že byly ve škole třídní schůzky a má máti tam samozřejmě šla. Když se vrátila domů, tak byla na mě naštvaná. Hádala se se mnou, jaktože jsem se tak zhoršila a že prý tam všechny šikanuju. No, představ si, že naše třídní navrhla máti, aby mě přeřadili na jinou školu. To však máti nedovolí, protože neudělá to, co ji ta slepice řekne. Ani tedy nevím, na jaké je tedy straně. Celkem bych však jinou školu neodmítla, mohla bych začít znovu od začátku, ale na druhou stranu bych definitivně stratila kontakt s Petrem, když už na mě normálně nereaguje. Proč? To ti vysvětlím později. Po naší hádce máti se odebrala spát a já už chtěla také, ale zavolal mě papá, že si chce se mnou vážně promluvit. Začal se mě podezřele ptát, už jsem si myslela, že se mnou chce probírat sex, no, nebyla jsem daleko od pravdy. Nejdříve se mě vyptával, jak mi to ve škole jde a tak, proč je to tak špatné. Na to jsem mu raději ani neodpovídala, nemám na to nervy se mu svěřovat. Vlastně já už se nesvěřuji nikomu, jenom tobě, milý deníčku, protože už nikomu nevěřím, ani Petrovi, ten mě, hajzl jeden, pěkně podrazil. No a nakonec se z papá vyklubala ta informace, že oni čekají další dítě, mého sourozence a že bych tedy neměla máti nějak dráždit a být na ní hodná a dělat, jak je vše v pořádku, aby se nějak jejímu dítěti neublížilo. To, že její první dítě trpí, ji samozřejmě nezajímá, ale nějaký capart, ještě ani nenarozený, ten je samozřejmě důležitý, jak jinak! To jsem mu pochopitelně neřekla, chci u svých rodičů ještě nějakou tu dobu žít, ale mám pravdu. Teď, až se ten parchant narodí, na mě vůbec nebudou mít čas. Na druhou stranu bych ho nebo ji mohla naučit čarodějnictví, až vyroste! Mohli bychom jednou dělat rituály spolu, ovšem to rodiče zatrhnou hned jak na to příjdou. Bohužel, jak to s tím prckem dopadne, se teprve uvidí. A tak jsem o weekendu si vyjela na kole, někam do přírody, ne že bych cyklistiku nějak milovala, jako stejně všechny sporty, ale potřebovala jsem z tohoto světa prostě vypadnout a tak jsem prostě jela. A dojela jsem až na nějakou louku, kde jsem padla na zem únavou a posléze usnula. Když jsem se o pár hodin probudla, tak jsem zjistila, že mi kolo ukradli. A to bylo ještě nové a pořádně drahé. Musela jsem dorazit domů pěšky, což samozřejmě trvalo, takže jsem dorazila až za několik hodin. Před domem už splašeně na mě máti i papá čekali, co se se mnou děje. Pěkně mi dali na hubu za to, že jsem se tak opozdila, ale to, že jsem ztratila kolo, jsem jim říct zatím nemohla, protože jsem neměla odvahu, tak já se strašně bojím. Neví to do dneška, ale dozvědět se to jednou musí, bohužel.Takže jak vidíš, zatím jsem rady papá moc neuposlechla a dělám jim vrásky jako dřív. Smrtelnou rádnou však pro mě byla nedělní schůzka s Petrem. Normálně jsme se sešli a povídali si, byl na mě jako vždy hrozně hodný, s ním si prostě rozumím, to se mi v tu chvíli honělo hlavou. A pak jsem se dostal snad do transu nebo co, jsem se na něj tak zadívala a zeptala jsem se ho, jestli mě miluje. Úplně najednou, neplánovala jsem to, ani jsem v první vteřině jeho reakce nevěděla, co jsem řekla, ale řekla. Pak mi to došlo. Zareagoval hrozně prudce. Prý, proč se tak ptám? Na takové hloupé věci? Já jsem nic neříkala, ale snažila jsem se, takže to vyznělo jen jako jakési koktání. A k tomu jsem nevěřícně koukala, co se to vůbec děje. Situace, která už tak byla hrozně nahnutá, se ještě zhoršila poté, co mu došlo, že ho miluju já. "Ty mě máš ráda? To snad ne!" na mě vyštěkl. Začala jsem se bránit, že ne, ani náhodou, dokonce jsem ho i za to nařčení seřvala, co si to dovoluje, takhle mě podezřívat, ale odbít se nedal. Furt na mě dorážel, jestli je to pravda a já na něj, že ne, že má bludy. Nenechal se obalamutit, bylo to jasné, on do dneška nevěděl, že ho mám strašně ráda, on celou dobu se se mnou přátelil jen pro to, jaká jsem. A já hloupá jsem si myslela, že mě možná taky tajně miluje. Jak jsem mohla být tak bláhová! Z hezkého kluka, kterého jsem milovala, se stala obluda mě oponující, kterou jsem v turánu začala nenávidět. Řekl mi, že jestli je to takhle, tak už se nebudem stýkat, že prý už zase někoho má(na to já, proč si mi neřekl, že už si opět někoho našel, čímž jsem to zrovna nepolepšila) a že už ať se k němu nehlásím, protože ho můžou ještě zavřít za sexuální harašení s mladistvou. Prý s takovými malými fracky on zásadně nechodí, ať hledám někoho jiného u jeho vrstevníků, těm je to jedno, s jak starou holkou chodí. Já jsem už nic pak neříkala, jen jsem se tam rozplakala. Pak odešel a nechal mě tam samotnou, venku. Ani jsem se ho nestačila zeptat, jak dopadlo tamto kouzlo na jeho vítěztví v té soutěži. Já jsem se tak na něj naštvala! Já ho tak nenávidím. Dneska nikdo není doma, půjdu tedy ven a udělám tam rituál, původně jsem chtěla si pojistit prokletí u Báry, ale udělám to na něj, řekla jsem si a sbalila jsem si všechny věci z domova. A to černou svíci, nůž mísu, vodu v láhvi, pohár, a hlavně našeho kanárka. Sbalila jsem jeho klec i s ním, že ho obětuju Satanovi. Když mi nepomohlo čarodějnictví dobré, pomůže to zlé. Z kanárka jsem pak na místě udělala figurku Petra, kterou jsem chtěla utopit na znamení, že Petra má smést vodní živel. Nejdřív jsem samozřemě vyvolávala strany a pak i Satana, v tu chvíli jsem slyšela zdáli hrom-Satan reagoval. Ten pitomej pták se pořádně vzpouzel, jako kdyby věděl, že jde na smrt a když už jsem mu málem strčila hlavu pod vodu, tak mě rafnul, což bolelo tak, že jsem ruku, kterou jsem ho držela, trochu uvolnila a on mi ten hajzl uletěl! Byla jsem tak nasraná a to vysloveně, mě se v poslední době nic nevede! Jsem přímo řvala po lesích vzteky, alespoň se mi ulevilo. Jenže ono se setmělo a začalo pršet, z čehož se vyklubala bouřka velká jako prase. Myslím si, že jsem ji způsobila já, tím jak jsem si zahrávala, ale na tohle nebylo v tu chvíili čas myslet, musela jsem rychle zrušit Kruh a utéct. Ale v té tmě a dešti jsem se ztratila, to bylo tak strašné. Víš, jak já se bála? Domů jsem dorazila až ve tři hodiny ráno s tím, že už rodiče se vrátili domů a už chtěli volat policii. Jestli nikdy nebyly na mě naštvaní, tak to utřitě bylo v tu chvíli. Alespoň jsem se trochu nachladila z toho deště a tak mě v pondělí nechali doma. Máti už na mě zase nic nepromluvila a papá se sice nevztekal, ale bylo na něm vidět, že jsem ho zklamala. Na osud ptáka se nikdo neptal, že by si toho nevšimli? Dnes však do školy musím, píšu dnes výjimečně ráno a ne večer, včera bych to nestihla. Pa.

03.06.2005, by Dragon of Celts

Jsi wiccan? Nepochopil jsi magii! Proč? Wicca je druhou ligou magie!

2005-06-02T11:04:00.000+02:00

Byl jsem zase chatu a nestačím se ani divit. Vlezl jsem do místnosti magie, kde probíhala debata na téma wicca a magie. A co tak nádherného se tam řešilo? Tak například to, že wicca vykazuje veškeré znaky sektářství. Že v tom mají vlastně bordel, jestli je wicca moderním pohanským náboženstvím nebo tím starověkým. Ovšem to nejsou jediné, ehm názory a pohledy a nevyřešené otázky, které se tam objevili. Tak i například to, že wicca je ve skutečnosti druhouligá magie, něco, co nemá takovou úroveň jako magie ceremoniálních magiků, že je vykradená od ezoterických řádů 19.století. Byl jsem tam asi jediný, kdo se nazýval wiccanem a tím pádem jediný, kdo na sebe musel vzít tu nevděčnou roli a to roli obhájce wiccy, kdy člověk v ní ještě tak úplně nedospěl(ne abyste se téhle věty zase věčně chytali), obhájce wiccy ve společnosti, nasycená plnými zajímavými bludy.

Tak jeden člověk tam do mě věčně hučel, že wicca je sekta a vykazuje znaky sektářství a chtěl vysvětlit jaký je rozdíl mezi wiccou a starověkými pohanskými vírami, jak ty starověké pohanské víry a do jaké míry wiccu ovlivňují a v čem je moderní. Ale vysvětlujte tam někomu co je wicca a čím není, když se vás na to někdo ptá i přesto, že už si na to svůj názor udělal. Shodli jsme se na znacích sekty, tedy, že sekta je uzavřená společnost náboženského nebo politického rázu, většinou odmítající společnost a nepřizpůsobující se jí. Ano , na tom jsme se shodli. A proto jsem také mohl s klidným svědomím říct, že wicca není sektou. Už jste někdy zaregistrovali nějaké známky přísné hiearchie a pevné organizátorství? Nebo, že by wicca odporovala společnosti a vysloveně nechtěla v ní žít? Kdo jiný by tam v té místosti mohl popřít, než-li já, který jako jediný se tam nazýval wiccanem(ostatní "wiccani" tam byli z místostosti wicca, od nich se samozřejmě něco takového čekat nedá, dokonce jednomu jsem i psal, ať mi taky pomůže, a on nebyl schopen ani odpovědět a zmizel, pak se divte mým názorům na chat)? A vysvětlujte někomu, že wicca není sektou, když se vás hned na to zeptá, co je potřeba pro vstup. Proboha jaký vstup? Jak jsem řekl, k wicce je třeba určité duševní dozrání. Což bylo následně překrouceno že se pro vstup do wiccy požaduje vysoké vzdělání. Po tomhle vás pak přechází chuť, tak jsem vysvětloval, že tou duševní zralostí se míní to, že nemůžeš být wiccanem a zároveň sympatizovat s křesťanským světonázorem a že žádný vstup neexistuje, protože wiccanem se stáváš právě díky tomu dozrání a nestáváš podle toho, jestli tě ostatní uznají a "vezmou mezi sebe". Uf, tak to byl jeden problém vyřešen. Dále se na mě vrhali otázky(pozornost se upnula už jenom na mě), čím je wicca moderní? nevychází ze starých pohanských kořenů? nevychází z tradic ezoterických řádů? Jak na tohle můžete jednotně odpovědět, když wicca je hodně individuální. Někdo do ní vmíchává ceremoniální prvky(např. alexandrovci), někdo se snaží o nastolení takové té pohanské atmosféry. To je na každém wiccanovi, jak si to rozhodne. Ovšem nařčení, že wicca ve skutečnosti jenom krade, je na mě trochu moc. Na druhou stranu hranice mezi tím, že wicca čerpá z tradic, tedy že se je snaží využít, chápe jejich důležitost a úlohu a přenáší ji a mezi vykrádáním z tradic, je tenká. Berete však wiccu jako náboženství, co jenom vykradlo myšlenky ostatních? Nebo spíše jako to, že je to víra, která je ty myšlenky schopna pochopit a dát jim nový rozměr? Na tohle naráží další jejich tvrzení, které mě však dostalo. Wicca je druholigovou magií. Zeptal jsem se tedy, co řadí mezi tu ligu první. Dostalo se mi odpovědi, že to je ceremoniální magie. Co ovšem z ceremoniální magie dělá nadřazenou sestru magii wiccanské? Omezuje snad wiccu její myšlenky o Bozích? Omezuje ve skutečnosti wiccu to, co jí dělá wiccou? Prý, wiccané nedokáží o magii tak mluvit jako velcí mágové. Takže z toho mi vychází asi toto:wiccané jsou lidé, co jsou zaslepení svou vírou a nejsou schopni magii pochopit tak správně, jako ji pochopili ceremoniální magikové, vycházející z učení kabaly, ti chytřejší z nich si nakonec uvědomí, že tou pravou cestou magie není wicca, ale skutečně ceremoniální učení. Poslední část věty tam doopravdy padla a já padnul nevěřícností na zem. Co prosím? Teď tedy k jádru problému. Co doopravdy magii v rámci wiccy(z textu tak nějak vyplývá, že wicca je jenom dalším magickým řádem) dělá něčím méněhodnotným než magii ceremoniální? Pomůcky? Haha, nenechte se vysmát, to že to vypadá tak košatě, když máte nakreslené ne jeden, ale rovnou tři kruhy, lampu ze sedmi planetárních kovů, velký meč, stříbrný pohár a do něj vyryté znaky různých astrálních entit z ní nedělá magii hodnou první třídy. Ono, magie vychází zvláště z mága, tedy toho, kdo rituál provádí, jeho síla, jeho vůlí je zpracována tak, jak si on žádá a ta síla pak dokáže zužitkovat i sílu pomůcek. To že tam pár svíček a bylin položíte na oltář a půjdete nakupovat vám úspěšné splnění "přání" nesplní. Nebo že by to byl v tom měl prsty energetický koncept, kterého se wiccané drží? Ten člověk mi na to řekl, kolik jsem za život provedl evokací a invokací. Že by fakt ten koncept? A v čem je prosím učení o přenosu energie(kterou, mimochodem wiccané vnímají jako božskou) něčím méněhodnotným? A proč? Není to jenom pouze blud vycházející z toho, že učení o soustavách hiearchie různých démonů všemmožných platerních příslušností je složitější než "prostá" magie pohanů, která se na první pohled jeví jako velmi jednoduchá, snadno pochopitelná a proveditelná? Něco takového prostě nemůžu překousnout. A vůbec to řazení a třídění magie je tak hnusné a relativní. Je magie pohanů jako celek, nejen wiccanů, nějak méně účinná než magie kabalistů apod.? Nebo, že by vůbec neexistovala a tedy že by wiccané si sami sobě nalhávali, že jejich magie funguje? Nepřipadává vám to tak trochu uhozený na hlavu?

No, závěr je, že se divím, že na chatu byl vůbec někdo, kdo dal dohromady alespoň 3 slova do smysluplné věty(otázkou je, jestli i do pravdivé), to mě tak trochu překvapilo. Asi ne každý, kdo má nachatováno víc jak 200 hodin musí být nutně z ústavu a u toho compu divoce slintat a říkat Jééééééé, hje tju ďrášek!!! ďju ho posdrravyd!. Ovšem nedělejte se naději, je to jen úzká skupinka z vás, možná, že se nakonec ukáže, že jsem se mýlil a že jsou takový všichni:-) Hahahaha, jakmile jsem si to těch k***** na chatu rejpnul, je mil líp:-)

Novinky

2005-06-02T06:16:00.000+02:00

Byl jsem včera na půl hodiny na chatu. Ne, že bych byl nějaký masochista a schválně si způsoboval žaludečná nevolnost, ale nudil jsem se a na chatu byly alespoň dva rozumní lidé(Zahrada, Muhuika)(No ne, tak vysoké číslo! Honem zapsat do Guinnesovky!). A tak jsem tam vlezl, neměl jsem z toho radost, ale alespoň jsem ty dva pozdravil. Myslím si, že i nadále se vzdám a velice rád, toho chatu. Nemám ho prostě rád. A tak jsme se s Muhuikou bavili, až mě tak trochu díky ní, napadlo, zveřejnit Knihu Stínů Aničky, myslím si, že to bude celkem prdel. Příští díl už mám dokonce napsaný, ale nemůžu ho zatím publikovat, protože je tam zahrnuto "Aničino obětování kanárka o novu", pro případné znechucení z drastických scén silně připomínající horor nejtvrdší ráže, si běžte stěžovat Zahradovi, s tím kanárkem, to byl jeho nápad:). Nejčastější otázka:kdo ten deníček píše? Samozřejmě, že já, už asi 5 lidí se mě na to tak ptalo. Co myslíte? Že tajně nahlížím do deníku nějaké holky a pak ho doopravdy přepisuju? No, zas takový parchant zase nejsem(někteří si podezřele začínají odkašlávat). A dál. Pak jsem se zeptal jednoho neznámého, jestli ví, co znamená název místnosti(jak naivní doufat, že to vědět někdo bude) a on No jasně! a pak z ničeho nic na mě vyštěkl Máš svůj sabat?. Dragon zase čmuchal hlupáka, kterej tam nemá co dělat(těmi hlupáky to tam smrdí na sto honů). Já na něj, nemám a ty? Už jsem tak doufal, že se dozvím o existenci dalšího "covenu", aby bylo zase o čem poreferovat, ale on najednoju mlčel. Asi věděl, kdo jsem a co by ho mohl případně potkat:) Dragon, postrach chatu. Hahahaha. A pak mi jeden odpověděl, že jsem fanatik. To už byl druhý! Že by na tom něco bylo? Co je ale fanatického na tom, že se zeptám, zajímáš se o wiccu? A pak pokládám další otázky pro kontrolu? Prostě jsem fanatik. A jinak se tam nic nedělo. Nebyla tam "Allsynka", která se nechala slyšet, že jestli někdy páchnu do Prahy, že mi nějak ublíží nebo co. Dovolte mi prosím další dávku ironického smíchu: hahahaha. Dneska jsem obzvlášť kousavý, tak pozor na mě. Hahahaha. Jenže, má milá Allsynko, ty o tom vůbec, ale vůbec nemusíš vědět, kdy já páchnu do tý Prahy. Já to roztrubovat nemusím. Můžu se ještě jednou jizlivě zasmát? Hahahaha. Se mnou dneska zase tříská puberta. Hhahahahhahaha.

A další zajímavou událostí je to, že Dragon zase něco řekl a zase je z toho poprask, jak se na něj patří a sluší. Hahaha. Co pak jsem řekl? Že nošení pentagramu je dětinské. A to jsem zapomněl dodat, že je i trapné. A teď těch urážek na mě. Zahrada to vzal dobře, ale Linet nějak ne; cituju:":-OOOO Je dětinský nosit pentagram na krku??? Ty bláho, já krutě nestíhám. Jako proč? To už mi připadá dětinštější taková ta okatá stylizace do "dospělé role" a zavrhování věcí "pche, to je pod mojí úroveň, to je pro malý děti"... Ufff, fakt jsem mimo. " Co k tomu říct? Linet mě označila za člověka, který se chová dětinsky za to, že se sebe dělá dospělého člověka. Parádní kritika na mou osobu! Takže abych to vysvětlil. Já jsem přestal nosit pentagram na krku asi před půl rokem, víceméně a to z toho důvodu, že jsem si připadal v něm hloupě, jak nějaký typický rádoby-wiccan a ještě k tomu trapně. A proto říkám, že je dětinské něco takového dělat. Když něco řeknu, nesnažím se o nastolení objekltivního hlediska, je to jen můj názor, subjektovní náhled. A aby mi v tomhle někdo odporoval a ještě pak takto útočil, tak to je trochu na mě moc. Jak říkala Noira, když blogger napíše "fícha, dnes ale byla zácpa", tak mu druhej nemude přece odporovat "žádná nebyla". Jestli nejste schopni překousnout mé názory, tak se se mnou raději ani nebavte, protože nikdy se pak neshodnem. Pevně doufám, že ještě stále, i přes vzrůstající oblibu komunistů, žijem v právním a svobodném státě, kde platí Listina základních práv a jeho konkrétní bod o tom, že každý má svobodu slova a projevu. A také doufám, že se ten bod vztahuje i na mě. Proto vyjadřuju svůj názor, že mě to připadá blbý. Kde vidíte tu "okatou stylizaci do dospělé role a opovrhování věcí jako dětinské"? Já že se stylizuju do dospělé role? Tak teď já nestíhám. Doufám, že tohle jsem už dostateně vysvětliti, pokud vám to nestačilo, začnu opravdu uvažovat o inteligenci mých čtenářů. Teď mě přešla i ta ironie. Až tak je to vážný. A když jsem i té Linet, oběvil jsem její blog a to úplně náhodou, když jsem si spletl "lithin" za "linet". Tyhle dvě se mi pletou furt. Ale jak jsem na to koukal, tak ani tento blog si nedělá ambice být blogem inteligentním, protože nic tam obsolutně není, jenom 1 jediný článek o tom, jak začíná blogovat a to už z března. Á, už se mi vrací můj sarkasmus. Hahahaha.

Hromadná smrt Wiccanů!!! Útočník? Deborah Gray!!! Zbraň? Má třetí knihu!!!

2005-06-01T11:18:00.000+02:00

Zajdu do knihkupectví, že si tam přečtu další část Čarodějky po česku(haha) a na co já zase nenarazim. Ležela tam taková nafialovělá kniha, beru ji do ruky a čtu název Jak proměnit přítele v ropuchu(nebo nějak tak). Kouknu na autora a je mi všechno jasný. Touto třetí knihu snad tomu dala autorka korunku, protože takovýto veřejný projev osobní debility stojí už přece jen trochu odvahy. Tak jsem si ji tam prolistoval. Úvod je velice krátký, dozvíte se, že vlastně si "čarodějky" můžou za to, jak na ně okolí pohlíží, sami, když se ve středověku oblékali do dlouhých černých hávů a ještě k tomu nosili tu kuželovité klobouky. Pak, že správná čarodějka má být krásná a hned na to následují kouzla na krásu. Názvy dalších "kouzel", prosím: Jak zařídit, aby na svou bývalou partnerku zapomněl. Aby na mě nikdy nezapomněl. Aby na mě byl hodný a pozorný. Stačí? Myslím si, že jo, protože už teď musí alespoň ta wiccanksá část umírat smíchy.
Nevíte na ni někdo e-mailovou adresu? Rád bych ji napsal a pak se s ní i setkal.

Dragonova výzbroj proti Deborah Gray:

Síť-to abych ji do ní mohl chytit
Kulomety-kdyby se nějak vzpouzela
Tank-abych na ní viděl zkrze něco, jinak bych se snad umlátil smíchy
Nějaký otupující plyn-ovšem na mě, abych se zase nesmál
Nějaký otupující plyn(rovnou to, co používali nacisté, to už je ozkoušený)-tentokrát na ní
Meč-kdyby došlo na přímý souboj
Granát-kdybych, nedejbože, musel vyjít z tanku
Telefon Bushe-chci s ním dohodnout alespoň 200 000 armádu, jinak máme malé šance na vítěztví, budu apelovat na to, že není křesťanka:-)

Kdybyste chtěli na nadcházející válku mezi Dragonem a Gray přispět peněžní částkou, pište mi na e-mail(pište mi to i v případě, že chcete pomoct opačné straně, já se už o to postarám:-) ).

Svatá Válka!!!:-)

"Můj milý deníčku,..." Část Část 10.:"Postupný návrat do normálu"

2005-05-31T11:20:00.000+02:00

Zdá se mi to, nebo je opravdu nějaká nebezpečná? No to raději od ní pryč. Jakto že ses nám Zahrado nepochlubil, že si s ní mluvil?:) Je z tebe celá vyjevená:-)

30.05.2005-Peníze, kouzla, atd.

Můj milý deničku, představ si, že jsem ti už snad celý měsíc nepsala a toho se stalo. Jako vždy nevím kde mám začít, mám v tom nějaký zmatek. Takže po té, co jsem psala minule byl aktuální problém to, jestli mám jít k tomu psychologovi nebo ne. Školní psycholožka si máti do školy znovu pozvala a projednala to s ní. Až teprve druhý den jsem se dozvěděla, co se stalo. Máti předešlý den vběhla domů tak rychle, že se jí nikdo nestačil zeptat na to, jak to dopadlo. Naše psycholožka o tom poreferovala třídní a ta mě, že moje máti je jako já. Zřejmě nikam nejdu, no abych pravdu řekla, jsem tomu i celkem ráda. S máti je to stále nahnutý, ale papá je už zase fajn a tajně mi dává kapesné, sice jenom tři stovky, ale i to se teď hodí. A tak jsem s penězma vyrazila do centra, že něco nakoupím, abych se do toho mohla zase jednou vrhnout. A co já nepotkám. Báru a Veroniku. Nejdřív jsem si říkala, že jsou mi ty dvě holky támhle povědomé a pak to bylo jasné. Byla jsem tak ráda, že jsem je zase po tak dlouhé době viděla(ještě se Bára nevrátila do školy) a tak jsem za nima běžela pozdravit je. Říkám ahoj holky. A ony na mě byly tak hnusné. Ptám se jich, co se děje. Prý, že kvůli tomu, že jsem se jim neozvala mě vyhodili z covenu a ještě k tomu mě pomocí živlových sil zbavily mých magických sil(už v těch sílách mám nějaký bordel) a takže ať se nesnažím ani čarovat, protože se mi nic nevyvede. Měla jsem na ně takový vztek, byly na mě fakt ošklivé, já na ně, že jsem se s nimi nemohla zkontaktovat a oni, měla sis to zařídit. Takový vztek jsem měla, že jsem šla do svíčkárny nakoupit nějaké černé svíce, že se jim za to pomstím. Na to, že mě proklely a zbavily všech sil jim teda nevěřím. Uvidíme. Budou ještě koukat, jsem si říkala. A tak jsem hned druhý den dělala rituál. A to zase časně ráno v mém starém obvyklém místě, doufala jsem však, že tentokrát tam nepříjde nějaký pejskař. Naštěstí nikdo mě nevyrušil, což se skoro jeví jako zázrak. Můj problém s pomůckami ještě stále přetrvává. Místo poháru jsem si musela vzít, nesměj se mi, plastovou láhev a místo nože, zase nůžky. Ze zásob máti nic brát nemůžu, protože ona by si toho zajísté všimla. Až bude víc peněz, tak se vše dokoupím. Přišla jsem na místo a začala jsem. Nejdřív jsem rozestavěla čtyři svíce na světové strany, snad jsem ty strany podle jednoho pařezu dobře určila. A to tak, že jsem žlutou dala na východ, červenou na jih, modrou na západ a zelenou na sever, tak jak to má být. Doprostřed jsem si rozestavěla pomůcky, oltář tam nemám, ale když je dám na zem, tak se také snad nic neděje. Pak jsem zapálila všechny tři svíce a na papírek jsem napsala, ať se jim něco špatého stane. Nechtěla jsem to určit konkrétně, protože na to bych něměla srdce. První svíčka byla pro celý ten jejich coven, ať se jim třeba rozpadne. Druhá byla na Báru a třetí na Veroniku. Pak jsem na ty papírky nakreslila obrácené pentagramy, což jsou na špici postavené hvězdy, jehož rohy jsou navzájem propojené, ještě ten večer před tím jsem se ho konečně naučila kreslit. A pak jsem jednotlivé papírky spálila v příslušném plameni příslušné svíčky. A pak jsem měla ještě trochu času, tak jsem tam chtěla ještě chvíli zůstat, ale začalo strašně pršet, což se po chvíli zvrhlo v bouřku a já měla docela strach, běžela jsem domů jak o závod, ale jak vidíš, nic se mi nakonec nestalo. Další den bylo focení. A hodlala jsem se pomstít i té své úchylné třídě. Vzala jsem si na sebe takové dlouhé huňaté černé šaty až na zem sukně, nalakovala jsem si na černo nehty, vlasy mám přirozeně tmavé a vzala jsem sluneční brýle i přesto, že slunce skoro vůbec nesvítilo. Na nohou pochopitelně černé boty a dlouhé podkolenky jaképakasitak barvy, že? A vyrazila jsem. Mám pocit, že ta škola si o tom bude vyprávět ještě hodně dlouho, koukali na mě a přitom vykřikovali "satanistka" "čarodějka", od jednoho jsem slyšela i "kurva". Hajzlové jedni, já jim ještě ukážu. A to si deníčku představ, že do školy se nám Bára zase konečně vrátila, teda, mám to alespoň podezření, že jí spíš šla jenom navštívit. Ihned se začalo šuškat, jak to že se spolu nebavíme. Jí se dokonce ptali, mě ne, protože se mě asi báli, a ona odpověděla, že jsem blbá, což jsme se v přímém přenosu přede všemi hrozně pohádali. A pak se šlo na focení. Učitelka si mě však ještě před tím odchytla a ptala se mě, jestli si z nich dělám srandu, že by mi nejraději natřískala tady přede všemi na prdel. A já na ni, tak to zkuste, ale budete litovat. Mou paži v tu chvíli raději pustila a nechala mě jít. Fotografování se strhlo ve drama, protože nikdo nechtěl být vedle mě, tak jsem na té fotce někde dole na kraji. Začíná se mi to líbit, to mě těší, když se mě tak bojí, alespoň si nebudou tak vyskakovat. A mají proč se bát! U mě stojí samotné živlové síly! Pak bylo zase toliko klidu na moři, že jsem se až divila, Bára do školy ještě stále chodí(no ne!) a mě si už raději nevšímají. Papá mi pak vrátil mobil, jak jsem ho zapla , tak mi přišlo 15 sms od všech různých lidí, i od covenu, kde mi vyhrožoval tím prokletím, což ostatně už udělal. A tak jsem zase po dlouhé době mluvila s Petrem, který ted´nemá moc času, že se učí na nějakou soutěž v biologii a že mu na to záleží. A tak jsem se mu nabídla, že udělám kouzlo na to, aby vyhrál. On souhlasil, i když bylo vidět, že tomu moc nevěří. Druhý den ve škole jsem se dozvěděla velkou zprávu od Báry — Veroniku porazilo auto a je v nemocnici. Nevím, proč mi to jaksi říkala, ale alespoň tak ted´vím, že mé prokletí fungovalo, ted´si ještě počkat na ní. Prý má jenom zlomené obě nohy a nějaké pohomžděniny, takže jsem to kouzlo měla udělat silněji, aby se poranila trochu víc. A ten večer jsem udělala ještě kouzlo pro Petra. Tentokrát se žlutou svící, kam jsem vyryla jeho jméno a pak nápis "biologie 1. místo". Svíce jsem zapálila a odříkávala jsem kolem dokola nějaký verš, který si už ovšem nepamatuju. Což mě přivádí k myšlence, že bych si měla založit knihu stínů, něco jakýsi magický deníček. Plánuji si ho příště koupit. A nakonec máti i papá byli pryč a tak jsem se znovu dostala k internetu, který jsem ještě povolený neměla, ani od papá. A šla jsem hned samozřejmě na chat. Tam jsem si bezva pokecala. A pak tam vstoupil nějaký Zahrada a ten se se mnou zakecal. Prý jestli mě wicca zajímá. Já mu řekla, že ano, že wiccanka jsem. A měl spoustu dalších všetečních otázek, i třeba to, jak sem chodím často. Příipomněl mi toho vola, jak on se to vůbec jmenoval, myslím, že nějak Dragon něco, no, to je jedno, ty utřitě víš, koho mám na mysli. Ale jo, pokecalo se a pak jsem už zase musela jít. Víš,kolik je hodin, deníčku? Už půl jedné ráno, i když toho je mnohem víc, tak končím, protože zývám v jednom kole a potřebuju se na zítřek, na další perný den, pořádně vyspat. Dobrou.

31.05.2005, by Dragon of Celts

Temná Bohyně

2005-05-30T11:32:00.001+02:00

Ani se to nerýmuje, je to zvláštní, tato slova pochopí jen malá část z vás, tak proč to zrovna sem píšu? Protože se mi to líbí:) Jak prosté, že? Mrzký lidu, vyslech slova Temné Bohyně(Bohyně Babice) a klekni před její mocí na kolena!

Temná Bohyně
Jsem Bohyně
Jsem Temnota, jsem jejím úsvitem i jejím koncemJsem Ta, která ožije o noci,Strom skryté temné moudrostiNoční Entita čekající na SvětloTa, jejíž tvář můžeš spatřit při měsíčním třpytuTemná morbidní myšlenkaI Stělesnění nicoty Stínu
Jsem BohyněJsem noční pták přísně pozorující krajinuNad kterou se vznášíJsem tajemným snem, který se vám drze vkrádá do mysliJsem stělesněním i důvodem vašeho strachuJsem krásná Paní zralého věkuV černých šatech oděnáSe zvířectvem spřátelenáAle vy, lidé, se ode mě odvracíte zádyStrach ze mě ve vás bdí a rosteNechápete však, hloupí tvorovéŽe beze Smrti není ŽivotaŽe Život je plodem prvotní nicoty
Jsem BohyněJsem temný mezihvězdný prostorRodící nová a nová slunceJsem však i stříbrnou Lunou,Tajemně se na vás večer usmívajícíJsem Královnou Temné Říše Smrti,Ze které pocházíte a přesto je pro vásstrach a rozporuplné pocity vyvolávající Enigmou
Mám klíč k veškeré existenciAbych nad ní mohla vládnoutTo já jsem její Stvořitelkou — Stvořitelkou samotného bytíJsem Ta, kdo zná tajemství o důvodu a poslání ŽivotaJsem Ta, kdo vítá nový den, i ta, kdo ho nemilosrdně uzavíráJsem počátkem všeho, i jeho skonem
Jsi dítko TemnotyStejně tak jako všichni ostatníJá však jsem Temnotou samotnouJsem milující Matkou, která ti dá ŽivotAle i dýkou, která ti jednou projede krkemA tvůj Život tím ukončíPamatuj však,Že jsem i Ta, která z popela mrtvých kříší Život nový...

Temná Bohyně

2005-05-30T11:32:00.000+02:00

"Můj milý deníčku..." Část devátá:"Copak nového se děje u Aničky..."

2005-05-24T11:38:00.000+02:00

Hlavně klid, minulý díl vás nějak vykolejil, je to jen prdlý příběh,:)

02.05.2005- Jak jsem propásla Beltaine

Můj milý deníčku, deprese mě ještě nepřešly. A to proto, že se situace moc k lepšímu nezlepšila. Kámoška ještě stále nechodí do školy, takže nemám se tam s kým bavit. Tam je to sice hrozné, ale už mi dali alespoň trochu pokoj. Jenom díky nim, mým spolužákům, to už ví celá naše škola, že jsem čarodějka. Dokonce jsem je nachytala, jak to vykládají naší paní třídní, je jasné, že ředitelka a celý kantorské společenství to v tuto dobu už musí dávno vědět. Co si asi tak o mě pomyslí... Byla jsem z toho pěkně vzteklá, že ty nesmysly navykládali i učitelům, protože na konci vyučování si mě naše učitelka na občanskou výchovu odchytla a začala se mě ptát, jestli je pravda to, co ostatní říkají. Nejdřív jsem se divila, proč zrovna ona se o to tak zajímá, ale pak mi došlo, že ona je i zároveň školní psycholožka. Tím se mi v žaludku udělalo ještě hůře, protože aby moje osobní problémy rozebíral někdo úplně cizí, tak na to nejsem stavěná. Já ten den měla totiž službu a tak jsem mazala tabuli a tím jsem logicky zůstala ve škole jako poslední. A ona si tam tak přehrabovala věci, jako by nic a jako by si najednou a náhle vzpomněla na mě, se ke mě tak s vážnou tváří pootočila a zeptala se, jestli si nepotřebuju popovídat. Byla velice milá, ale já vím, že to jsou všechni psychologové, aby si pak vytvořili důvěru. Ale mě to nedalo a zakecali jsme se. Spíše než o čarodějnictví jsme mluvili o tom, jak je mi teď ve společnosti. Bylo jasné, že mi příjemně zrovna není. Nakonec té naší asi hodinové debaty mi řekla, že zavolá mým rodičům, že jim chce doporučit nějakého psychologa, který na mě bude mít čas. Nebyla jsem z toho šťastná, ale pokud ten psycholog bude takový jako je tahle učitelka, tak se i těším. Momentálně, kromě tebe, deníčku, se nemůžu nikomu svěřit. Alespoň Péťa se se mnou baví, ale vždy, když kolem nikdo nejde, zřejmě se nechce ztrapnit. Je na mě hodný, vždyť já moc dobře vím, proč ho mám ráda. Bohužel to ale nevypadá na to, že bychom spolu chodili. Na druhou stranu ted´na něco takového nemám myšlenky. Momentálně nevím, co dělají ostatní členky covenu, asi pracují i beze mě(bránit jim v tom by bylo ode mě bláhové), nemám na ně žádný, ale vůbec žádný kontakt, takže fakt nevím. Ale ve studiu pokračuju dál. Musela jsem kvůli půjčeným knihám, které jsem potřebovala už vrátit, znovu do knihovny(no fuj, to už je snad po třetí za poslední dobu:D) a tam jsem si půjčila jednu zajímavou knihu, kromě dalších, samozřejmě, tu knihu napsal nějaký pan Scott Cunningham a jmenuje se Keltská přírodní magie Wicca. A je fakt poučná. Dalo mi to sice doma práce schovat, ale zatím na ní nikdo nepřišel. Jediné, co mi na ní vadí je, že dává přehnaný důraz na Bohy. Na ty já však nevěřím, je to hloupost, at´si Cunningham i máti a papa říkají, co chtějí. Jedinou mocností světa je příroda, jejíchž moc je rozložena do čtyř sfér-Živlů(Oheň, Voda, Země, Vzduch) a ty světu vládnou. Tak ted´jsem ti, můj milý deníčku, řekla moji životní filosofii:-). Díky té knize jsem se také uvědomíla, že jsem propásla snad největší čarodějnický svátek-Beltaine(nemysli si deníčku, že si ty názvy a jména tak pamatuju, mám tu knihu vedle sebe) . Na druhou stranu ani bych to ani nemohla oslavit, protože mám domácí vězení a nemám peníze na nákup pomůcek, dokonce ani tu hůlku jsem ztratila. Ach, deníčku, proč já zrovna musím mít takové potíže. Víš, jak bych byla šťastná, kdybych se do těhle věcí mohla vrhnout plnou parou? A já jen na místě stojím a přihlížím jak se celý svět kolem mě točí. Vyslovuju své přání, ať je vše jak má, ať jsem zase šťastná. Třeba to bude přání čarodějné, kdo ví...

24.05.2005, by Dragon of Celts

Co když mi někdo řekne, že nejsem wiccan

2005-05-24T04:42:00.000+02:00

Ve stínu posledních událostí mě napadla úvaha-co když vám řekne, že nejste wiccané? Ono je to otázka poměrně bezpředmětná, ovšem mnoho lidí ji řeší až do krve. Kdyby tohle řekl někdo mě, nedokážu si představit, že bych se s tím člověkem hádal, že nemá pravdu a ještě z toho dělala aféru. Něco takového není přece to nejdůležitější, samozřejmě pro ty, pro které se celý "wiccanský" život odehrává na internetu chatováním a messengerováním a icgoováním, pro které rituál je spíše o něm mluvit před ostatními než ho doopravdy s citem prožít nebo pro ty, co na internetu se jaxi snaží svým působením pěstovat jakýsi kult osobnosti, je něco takového velmi důležitého.

Co když mě někdo řekne, že nejsem wiccan?
Vnitřní svět-Velmi zkráceně vám povím pohádku. Pohádku o jednom Drakovi, co se dostal k magii a wicce. Začátek rovnou přeskočíme. Takže za celý svůj život mám pouze 2 období, kdy jsem se nazýval wiccanem. Poprvé to bylo ihned za začátku, co jsem narazil na knihu Velkou Modrou. Podruhé je to ted´. Nutno dodat, že tehdy jsem žádným wiccanem ve skutečnosti nebyl, to opravdu nemůžu při mé soudnosti počítat. Ale mezi obdobím prvním a druhým bylo jedno takové zvláštní, kdy jsem začal opravdu nějakým způsobem věřit v Bohy a cítit je(se těžko popisuje), kdy jsem začal čím dál více chápat věci, které jsem dříve jenom laicky odbyl a kdy se ze mne, troufnu si říct, stal pohan. Takhle jsem se totiž nazýval, wicca mi nebyla moc kvůli své modernosti příjemná, ale dnes vím, že tamto byla wicca i přesto, že jsem se tomu snažil vyhnout. Bylo to mimochodem nejkrásnější období, které jsem kdy zažil za svého "inklinování" k wicce, řekněme ted´k pohanství. Možná, že tehdy jsem už byl wiccanem možná ne, jediné, co vím je, že i přesto se nadále mé názory a myšlenky vyvíjí, a proto nemám v oblibě otázky, od kdy jsi wiccanem, porotože to sám nevím, možná půl roku, možná rok. Na co však narážím. To období jsem nikoho neznal, měl jsem chut´někoho poznat, využít internet mě tehdy nenapadlo, nikdy jsem k těmhle věcem neměl vztah(zvláště proto, že lidem na internetu nelze často věřit). Žil jsem si svůj vlastní-pohanský život. Je to něco, co já nazývám mým vnitřním pohanským světem, kam mi nikdo nezasáhne, protože tenhle svět jsem si já těžce vybudoval mnoha lety pýlí a duševního růstu, nebyl jsem nikým ovlivňován, dělal jsem chyby, ale cítil jsem, že je to něco jiného, než to období předtím. A jelikož jsem nikoho neznal, bylo mi jedno, za koho mě berou. Důležité bylo to, za koho beru sám sebe, to je přece důležitější. Mé působení na internetu a přátelení se s jínými wiccany, prostě vše, kde vcházím do kontaktu s okolím, pro mě tvoří vnější pohanský svět,na kterém si tak nezakládám, je to pouze něco navíc, nenávid´te mě, pomlouvejte mě, znepříjemňujte mi život jak chcete, jediné, čeho docílíte je, že mi zničíte vnější pohanský život, ne ten vnitřní, ten mi zůstává a ten je přece nejdůležitější. Ten tvoří většinu a základ. A ten mi nikdy nikdo nevezme, tenhle svět se mi nezhroutí, je můj a nikdo do něj nevidí.
Kritik-I přeze všechni je, myslím, důležité, zamyslet se nad tím, kdo mi to říká. Pamatujte na tohle: Když vám nepřítel řekne, že jste blbec, věřte, že se snaží ze všech sil, aby jste jím byli, pokud vám tak řekne přítel, snaží se, aby jste jím nebyli. Pokud mi někdo z mých "milovaných přátel"(ironicky) řekne, že nejsem wiccan, nic si z toho nedělám, mluví z nich akorát nenávist a lidé, co sami nejsou wiccani mi nebudou tvrdit, že já jim taky nejsem. To by byla od nich celkem drznost. Pokud mi to řekne však člověk, kterého si vážím, uznávám ho, uznávajího i ostatní, člověk, u kterého není u něco takového pochyb, tak si jeho názoru velice vážím a přemýšlím nad tím. Chci přijít na kloub proč se tak děje a případně napravit chyby. Vrátíme se k té první skupině lidí, když mi to řeknou oni, tak se vysměju, když mi to řekne přítel, někdo seriózní, tak se mu nejen že nevysměju, ale já se s ním ani nehádám. Říkám to proto, že v poslední době je ten trend, "řekla smi, že nejsem wiccanka! NENÁVIDÍM TĚ!", mám takový pocit, že hádání se do krve o své vlastní wiccanskosti byl jeden z bodů "znaků scestných"(u těch bodů neplatí, že musí pro vás platit všechny, aby jste byl "scestný", dost možná stačí pouze jeden jediný malý bodeček a je vše v tahu). Mě se kritiky už taky dostalo, ne zrovna na adresu "nejsi wiccan", ale dostalo. A pokud vím, nebyla to kritika nějak zvlášt´se mnou se mazlící, ale nepamatuju si, že bych toho člověka v tu chvíli neměl rád, já jsem si vždy toho člověka vážil a přemýšlel jsem o tom, co jsem nadělal za chyby. I když je pro mě těžké přiznat chybu a omluvit se, tak to udělám, a troufnu si říct, že jsme dodnes dobří přátelé. Kritika neznamená ihned nenávist, jestli to takhle berete, jako že většina ano, tak jste ještě hodně sociálně nevyvinutí a tím byste spíš měli přestat zjevovat se na internetu, když nezvládáte lidské vztahy.
Myslím si, že to, co z toho vyplývá je nanejvýš jasné, takže to už nepotřebuje žádný konkrétnější závěr...

Je věk opravdu tak rozhodující?

2005-05-18T11:44:00.000+02:00

Napadla mě včera tato otázka. Je tak věk rozhodující? Co si vezmeme od člověka z jeho údaje o jeho věku? Může to nějak ovlivnit celkový pohled na toho druhého? Může být člověk wiccanem s tím, že je teprve nízkého věku?

Jednou z nejhorších vlastností wiccana může být ta, že druhého člověka posuzuje podle toho, kolik jemu je let. Nejhorší na tom není ani to, že je to určitá diskriminace, tedy, že to vychází přímo z faktu, ale to, že je takové chování možno v mnohých případech ospravedlnit, tedy, že jsou opodstatněné.

Wicca má na sobě jeden děsnej vroubek — mnoho lidí, kteří se k ní dostávají, jsou velmi mladého věku, často dokonce pod 15. V takové velké veřejné obhajobě wiccy versus např. křest´anství, by na tomhle bodě wicca ztroskotala.

Křest´ané si myslí, že takový nebývalý zájem, který ted´díky internetu vypadá jako hotové čarodějnické boom, je způsoben knihami o Harrym Potterovi, Pána prstenů a dalších fantasy příběhů. Moc se jim opravdu nelíbí, když po jedné televizi pobíhají Čarodějky seriálové a na televizi druhé Čarodějky vměstané do jednoho filmu. Ale oni mají pravdu! Kde myslíte, že většina těch mladých na takové věci příjde, když jim byl celý jejich dosavadní život vtloukáván názor, že něco takového neexistuje? Projev zájmu potřebuje logicky něco, od čeho by se ten následující projevený zájem odrazil- třeba od těch šílených filmů. Je to bohužel tak, ale můžeme takové lidi brát jako wiccany?
Ti, kteří se dostanou k wicce, já rozděluju na dvě skupiny. Jsou si navzájem hodně odlišné a jejich putování cestou s názvem wicca má úplně odlišný charakter. První skupina se dá nazvat jako Senzaci-chtějící hledač. Pro ně je charakteristické to, že se zajímají o wiccu a magii jako takovou už v brzkém věku, třináct, čtrnáct není výjimkou, jsou takové případy, a přibývá jich. Cesta k wicce je u nich pořádně krkolomná, většinou se k ní dostanou díky svému zájmu o magii, o které, a i o wicce, mají doslova scestné představy. Taková postava je například popisována v Deníčku Myossotys(Anny). Jsou to těžké případy, které akorát wiccu kazí, alespoň do té doby, dokud jí nepochopí, pak ji bud´nechají být, nebo zjistí, že je opravdu zajímá-to je důležitý bod. Pokud je člověk v této skupině, tak se prostě a jednoduše nestává wiccanem ihned, není schopen wiccu ve svém nízkém věku pochopit. Druhou skupinou jsou takzvaní Náboženští hledači. Pro ně charakteristické je vyšší věk, od osmnácti a víc a k wicce se dostali díky svému studiu různých náboženství nebo díky tomu, že hledali to své osobní náboženství. Ti na wicce ihned vidí to, co jí dělá wiccou, od začátku k tomu přistupují správně.
Obě skupiny se mnohém liší. Ale co když někomu bude míň než "kritická hranice wiccanství"? Jsou automaticky bráni jako něco, co wiccu ve skutečnosti nedokáží pochopit? Na čem takové chování se zakládá?
Zakládá se asi na tom, čemu říkáme období puberty. Prostě teenageři. Je to velice zvláštní období, kdy se z hodných holčiček stávají sexuální dračice a kluky více než auta zajímá jak sehnat nějaký porno časopis. Máme tu jevy, známe pod pojmeme chlast, marihuana, cigarety, další drogy, nekontrolovatekné chování a dělání si ze všeho prdel. Když se podívám na své vrstevníky, kterým je rozhodně víc než nějakých 13, tak musím říct, že předchozí seznam je nastopro pravivý. Ne však tak úplně, zaplat´pánbůh(i paníbohyni) za to, že přece existují nějaké ty výjimky, která celá společnost vesměs nemá ráda, je na okraji a ani mu to nevadí. Spíše naopak- s těmi neandrtálci nechtějí mít nic společného. Je to příklad samozřejmě přehnané, ale chtěl jsem tím naznačit , že je tu určitá možnost, že někdo nepodlehne těm svodům teenagerského věku a společnosti uctívající Boha Velkého Jointa, a bude schopen přemýšlet o takových věcech, jako je náboženství, existence Boha či bohů a opravdu nakopnout se a tím nastartovat duševní vývoj, který u většiny vrstevníků jak jinak-zaostává. Ale. To ovšem neznamená, že ti neandrtálci na wiccu taky nenarazí, třeba jo, a pak začíná mazec...
I přes jakoukoliv obhajobu si já wiccana představuju jako člověka, kterému je už přes 20(i když znám jedno 20ti letý pako a toho za slušného člověka brát rozhodně nejde). Takový věk se v mým představách pojí s wiccou lépe, než věk třeba 16.
Když vím, že znám celkově, beze mě, 8 lidí, kterým je stejně jako mě(pro zajímavost-16) a jen jeden jediný je opravdu člověk, o kterém se dá říct, že je wiccan, tak se mi udělá zle. Mám se s takovým věkem vůbec chlubit? Nebo se i nadále mám cítit jako nějaká našminkovaná stará bába, se kterou mám společného to, že zatujujem svůj věk(až na to, že ona ho dělá schálně menším, já naopak)? Je vůbec brát vážně člověka takového věku a kolem něj vážně? Statisticky rozhodně ne. Co když statistiky nelžou a naznačují, že i já za nic nestojím? Fuj, už končim, koukám, že tahle úvaha se mi pěkně zvrhla.

Kdo jest wiccan?

2005-05-17T11:46:00.000+02:00

V poslední době se o tom dost často mluví-o tom, kdo je wiccanem a o tom, kdo jím rozhodně není. Automaticky tím vzniká tlak na otázku Kdo je tím wiccanem? Je ale vůbec možné shrnout body, které by měl dodržovat příslušník náboženství, které samo nějak neurčuje svým stoupencům styl života? Jde opravdu vše nahradit Wiccan Rede Čin, co chceš, pokud tím nikomu neublížíš, nebo je třeba nějaká alespoň základní definice? Wicca má svá pravidla, nazval bych to rysy, rysy, které ji odlišují od ostatních náboženství, od ostatních filosofických proudů atd. Jaká jsou? Dají se obrátit a postavit je jako definice wiccana?

Především-wicca je náboženství. Důležitá věta, která se nesmí přehlížet. Wicca je především náboženství, které uctívá Bohyni a Boha. Představa wiccy o Božstvu není složitá- Božstvo je složeno z ženského i mužského prvku, k oběm se přikládá stejná váha, stejná důležitost. Wicca je především náboženství a proto člověk, nazývající se wiccanem musí vnímat wiccu jako náboženství, musí věřit a cítít Bohy a jejich energie. Říkám musím, je to hnusné slůvko, ne moc oblíbené, ale v tomhle kontextu se perfektně hodí. Pokud ve "vaší wicce" není náboženský prvek, ztrácí to jakoukoliv wiccančnost, je to pak nějaké přihlouplé čáry máry. Magie neexistuje jen v rámci wiccy, to by byla hloupost. Pokud se chcete opravdu zabýbat pouze magií, neprohlašujte se za wiccany(a až vůbec nezakládejte "coven") a tím do budoucna předcházíte problémům(například se mnou:D). Můžete vycházet z některých wiccanských knih, můžete z nich čerpat informace, ale pokud necítíte ve wicce Bohy, tak se jakýkoliv svazků s ní zbavte.
Od Božstev se odvíjí i další důležitá věc-cit k přírodě. Také často přehlížená věc, "protože se přímo netýká té magie". Božstva jsou vdechnutými energiemi přírody, každý strom, každá kočka i člověk má podle wiccanů v sobě kus Božské energie-je to život a samotná existence. Božstva se také ucvívají prostřednictví změn v přírodě-slaví se svátky-čtyři zemědělského původu(Beltaine, Lugnasadh, Samhain a Imbolg), čtyři svátky oslavující Boha Slunce a jeho cyklus(Jarní a Podzimní Rovnodenost, Letní a Zimní Slunovrat) a nakonec 12 nebo 13 do roka úplňků, oslavující Bohyni a její cyklus. Tohle se vše viditelně promítá do přírody, wiccané vidí, že cyklus Boha a Bohyně se do přírody silně promítá, ba je jeho hybatelem. Nejsou to jen pouhopouhé "Dny Síly", kde drtivá většina "wiccanů" v nich vidí jen další dokonalou příležitost k provozování magie bez toho, aby si nějak výrazně vzpoměli na Bohy. Wiccané by se tedy, alespoň podle mé představy, samozřejmě, snažit chránit přírodu s uctívat ji, wiccané v ní vidí Bohy, příroda je promítnutím Bohů. Ničíš-li výrazně přírodu, ničíš tím i svůj vztah k Bohům a ten je cenný.
A nakonec ta vytoužená magie. Jak jsem řekl, wicca je hlavně náboženství, v první řadě je nejdůležitější prvek víry a uctění Bohyně a Boha. Narozdíl od většiny současných světových náboženství, je její součástí i magie. Magie je, upozorňuju, že kloudnou definici ještě nikdo nevymyslel, způsob využítí sil v Přírodě-chcete-li Božské síly. Není nic špatného na tom, že se využívá. Nestávají se z vás automaticky neasertivní pokrytci, využívající "zbraní", které ostatní neznají. Je to něco, co je v očích wiccanů zcela přirozené, něco, co můžou cítit a využít i další. Není to nějaké střežené tajemství několika málo vyvolených, za každou šanci se snažící zničit jakékoliv informace o této "tajné vědě", které vyplynou na povrch a které by mohl obyčejný, profánní člověk zneužít, ne-li dokonce znectít a znesvětit. Je to potenciálně dostupné každému. Magii se lze, jak už jsem jednou řekl, věnovat i bez jakékoliv spojitosti s wiccou, zabývejte se magií, budiž, hlavu vám za to spíš neutrhnu, než když se mi budete prohlašovat za wiccany a ještě k tomu dodáte, že jste na hrdí, i přesto, že je natolik zjevné, že wiccany nejste. Nakonec jedna suchá zmínka- samozřejmě v magii se krásně promítá Wiccan Rede, magie by měla být nemanipulativní a pozitivního rázu.
Wiccana z vás nedělá vystupování na veřejnosti, prohlašováním sama sebe za něj, ostrá kritika ostatních a vyvyšování se, wiccana z vás dělá, vedle dalších aspektů, víra v Bohy, která by měla být konstantní, podle představy wiccy, upřímná, musí se prostě doopravdy cítit. To mnohokrát přebije jakkoliv dlouhou praxi a všechny zmíněné body. Proto neexistuje něco jako, máš o to zájem pouhých pár měsíců a proto nejsi wiccan, nebo, žhjova! ty se zabýváš wiccou už 5 let, to seš teda wiccan! Na druhou stranu wiccan by měl mít jednu zajímavou vlastnost-měl by si uvědomovat svou nedokonalost, své zaostání, ale i duševní vývoj, který by měl podporovat neustálým se učením, čímž nemyslím jenom nějaké biflování informací, učením se myslí i rozvoj osobní filosofie apod. Wiccan by měl číst veškeré dostupné materiály a hlavně-rozeznávat, které za něco stojí a které ne. Měl by wiccu cítit jako součást vlastního života, není to jenom přihlouplá hra na období tohohle půlroku, kdy nemám, co dělat.

Dívčí časopisy a čarodějnictví

2005-05-16T11:47:00.000+02:00

Tak, hezky mi zatleskejte, sehnal jsem asi čtyři čísla slavného časopisu Popcorn. Známější je ta Top dívka, já vím, ale to by vypadalo opravdu divně, kdybych si to na ostatních tohle vyžádal. Ted´mě však napadá, co já to mám vlatně za přátele. Popcorn všechno zacáloval, jsou tam reklamy na článaky Top dívky, tak alespoň tam...

Reportáž první, některé články(nadpisy) Top Dívky, týkající se sexu, přátelství, módy apod.:

Pššt! Ani nej kámošce neříkej všechno!
Boj s pupínky? Vyhraj ho!
Líčení podle Mary-Kate a Ashley!
Proč je ona vždycky lepší?
Džíny musí sedět! 24 tipů pro každou postavu!
Sámer:"Jsem sólo"
Letní randění!
Žhavé plážové trendy!
7 stran! Velký prázdinový LOVE horoskop!
Všimni si mě! Je úžasný, ale přehlíží tě? Je čas to změnit!
Je to o prsa! Příliš malá nebo velká...Jak jsi na tom ty?
Super cviky na problémové partie podle...

Dragonův komentář: Nemůžu si pomoci, ale tenhle časopis z holek dělá jen hloupé husy. Takové ty slečinky kolem 16 let, které se věčně jenom hihňají a které více dbají na to, mít něco na hlavě, než v hlavě. Takový časopis nastiňuje zajímavou splečnost. I přesto, že dělá z holek alespoň trochu více samostatné tvory(samy se už i nalíčej!), tak vyznívají hloupě a naivně. Kluci v jejich podání nejsou o nic lepší. To jsou zase ti, kteří se nehají ochotně vláčet holkama a ještě jsou tak blbý, že s takovým tipem holky chodí.

Reportáž druhá, nadpisy článků Top dívky o Čarodějnictví:

Škola čar a kouzel: Magický úplněk+kouzla
Škola čar a kouzel: Pozor! Čarodějnické zkoušky!
Škola čar a kouzel: Horoskopy jak je naznáš!
Škola čar a kouzel: Velký test elementů!

Dragonův komentář:Vysloveně mě fascinuje, jak za každým napisem dělají ty vykřičníky. Působí to strašně, no budiž. no, k tomuhke se nebudu nějak podrobně vyjadřovat, to je na mou slabou dušičku prostě moc.

Reportáž třetí: "Rande s čarodějkou" aneb přepis rozhovoru Popcornu s Jenny Nowak(autorka "Čarodějky po Česku"):

Rande s čarodějkou!

Čarodějky nejsou jen bytosti z filmů nebo tajemné postavy, které dřív inkvizitoři upalovali...Nebudeš tomu věřit, ale čarodějky stále existují! Jednu se nám podařilo vypátrat! Jmeunuje se Jenny Nowak a odted´ka ti bude na stránkách POPCORNU radit s různými kouzly...

1.Jak ses k magii vlastně dostala?

Tak ted´riskuju, že budu za hlupáka, ale víte, že ani nevím? Ono to rozhodně není tak, že se jednoho dne vzbudíte a řeknete si:Tak co bych dneska dělala? Á, už to mám, začnu provozovat magii. Spíš to přichází postupně. Tamhle něco slyšíte, tuhle vyzkoušíte, a ono to FUNGUJE!

2.Kdy jsi v sobě tyhle schopnosti objevila?

Tak tohle zase náhodou vím úplně přesně. Před 14 lety, když jsem se — původně z nerozumu a pro zábavu — nechala "odeslat" do jednoho ze svých minulých životů. Pak už mě to od sebe nepustilo. Zaujme vás to, naláká, přitáhne a nepustí.

3.Jak se ti od té doby změnil život?

Jak? Postavil se mi na hlavu! Až do té doby jsem se nudně a spořádaně "živila rukama" jako obyčejní dělnice, která se nikdy moc nedrala do popředí. A pak najednou koukám, že stojím na pódiu a křtím svoji první knihu. Pak druhou, pátou a desátou. Kouknu se podruhý a sedím v televizi a vykládám všechno možné: o záhadách, o tejemných místech, o psaní...Když se tak ohlídnu, skoro nemůžu uvěřit, že tamto jsem byla já — a tohle taky.

4.Paradila bys nám, jak se stát čarodějkou? Jsou poteřba nějaké schopnosti, nebo se to může naučit každý?

Jasně, že se to může naučit každý — každý, kdo chce. Jenom je škoda, že v obyčejném životě se člověk nemůže zapsat třeba do školy v Bradavicích, kde by ho učili úžasní profesoři, takže je to jen na nás. Hlavní předpoklad je přitom jediný: přistupovat l věcem s otevřenou hlavou. Ty ostatní pak jsou schopnost soustředění, sebekázeň, zdravý rozum, dobrá představivost, uvážlivost a nezbytná troška odvahy.

5.Kde jsi získala informace, návody na kouzla a podobně?

S magií je to tak, že čím víc se jí zabýváte, tím víc k vám sama přichází. Něco vyzkoušíte, a ještě se ani nevzpamatujete, a už vám někdo volá, že slyšel nebo četl něco děsně zajímavého a že by nebylo špatné to zkusit. Informace a nápady se tedy "tahají" bud´úplně obyčejně z knih, nebo z rad zkušenějších kolegů anebo — a od toho je to magie — přicházejí ve snech, během stavů změněného vědomí a podobných kouzelnických praktik.

6.Jakými kouzly se nejvíce zabýváš?

Já se vlastně přímo "kouzly" ani tak moc nezabývám. Taky co je to kouzlo, že jo? Sice riskuju, že mě ted´znechuceně označíte za přííííšerného otravného šprta, ale já se asi nejspíš snažím naučit se co nejvíc o světě. A kdyý říkám o světě, myslím o tomhle i o spoustě dalších. a že jich je, to byste nestačili koukat...

7.Jak vlastně takové kouzlo funfuje?

Tak trochu jako počítač. Představte si, že existuje, cosi jako Všeobecná vesmírná sít´, do které se to, co vyšlete, zapisuje. No, a umíte-li stisknout ty správné klávesy a rozběhnout ten pravý program, tak to by v tom byl čert, aby Nebeský komplůtr nezahučel a nějaký ten výsledek nevyplivl.

8.Jde nějak odvrátit nebo vyrušit seslané kouzlo?

Určitě myslíte spíš kouzla neblahá, kdyby nám chtěl někdo třeba nasázet na nos bradavice nebo tak něco. Kdo by taky chtěl rušit kouzlo, kerým mu někdo posílá třeba tři oříšky pro Popelku, že jo? Fakt ovšem je, že ta i ona se zrušit dají. Není to ale nic lehkého a upřímně řečeno ani dvakrát bezpečného.

9.Je čarování nebezpečné? V čem?

Pravdivě a stručně: Ano. A v čem? Hlavně v tom, že začínající magik si s oblibou hraje s věcmi, ze kterých vidí jen maličký kousek, a netuší, co všechno svedou. Asi jako kdybyste si říkali, že tenhle maličký chlupatý kousíček, co tady kouká z pukliny, je docela roztomilý, a netušili, že je to jen jeden prstíček óóbrovitánský pavoučnice, co se zlomyslně chcechtá za zdí. Spousta věcí, a v magii obzvlášt´, totiž funguje bez ohledu na to, jestli o nic víte nebo ne. Když strčíte drát do zásuvky, taky vás to parádně kopne, i kdybyste tomu předtím náhodou nevěřili...

10.Vypadá to u tebe doma jako u správné čarodějnice? Máš třeba černého kocoura? :o)

Černého kocoura samozřejmě mám. I když, no, on je spíš tak světlě černý...no dobře, tak teda šedivý. jo, a taky to není kocour, ale kočka. Jmenuje se Bridget. Ale zlobit teda umí d´ábelsky!

11.Jaké jsou nejdůležitější "pomůcky" čarodějky?

Vlastní hlava.

12.Kolik času magii věnuješ?

Tak to se vážně říct nedá. Magie není záliba jako třeba vyšívání, disko tance nebo počátačové hry, kterým se věnujeme dvacet minut nebo taky pětadvacet hodin denně. Je to životní styl. Jak s ní jednou začnete, obklopí vás, dýcháte ji, už se od vás nedá oddělit.

13.Jak se na tuhle "zálibu" dívá tvoje okolí?

Různě. Někteří si samozřejmě myslí, že to nemám v hlavě v pořádku, jiné to zajímá, ještě jiní to zkoušejí taky...

14.Budeš vydávat knížku o magii...Jak se jmenuje a o čem se v ní dá dočíst?

Jmenuje se Čarodějka po česku, a protože už mi šly hrozně na nervy všechny ty veledůležité tlustopisy, které se tvářili, že magie je jen pro pár vyvolených, rozhodla jsem se udělat to "po našem". To znamená normálním jazykem bez hromady tajemných termínů a zvesela. Dočíst se v ní dá třeba o tom, jak příjemně zhubnout, jak si popovídat se zvářaty, jestli existuje "černá kniha hříchů", proč někde straší, co nám šeptají do ucha naše sny a jak se vlastně správně ovládá onen Nebeský počítač. Pravda je, že — sorry, pánové — je to knížka víc pro holky, a i ty ještě možná dají některou kapitolu přečíst spíš mámě, než aby ji četly samy. No, ale to nakonec přece vůbec nemusí být na škodu, co myslíte?

Dragonův komentář:Hahahahahahahahahahahahhahahahahahahahhahahahahahah!

"Můj milý deníčku,..." Část 8. "Evokace Živlů"

2005-05-11T10:24:00.000+02:00

Holky si nám pěkně zahrávají, pouští se do nějaké evokace podle jedné knihy. Chystají se vyvolat ty své Mocnosti a Strážce Světových stran. Holky to hold berou trošku jiným způsobem...

29.04.2005-Evokace Mocností Živlů

Můj milý deníčku, opět jsem ti dlouho nenapsala a to z toho důvodu, že mě naši nutili učit se na zkoušky. Dokonce jsem nemohla ani na chat. Úplně mi to zakázali. Nejraději bych je kopla, přinejmenším zaklela. Zkoušky byly 18. dubna a další den jsem se dozvěděla, že jsem je udělala. No, radost z toho nemám, ale nic jiného, než se při nich snažit mi nezbývalo, protože máti by mi kapesné už nedala nikdy. Září tohoto roku bude snad nejhorší. Jinak jsou na mě ještě stále nabroušený kvůli všemu, co u mě našli, ale pěněžitou odměnu za zkoušky mi přece dali, i když ne bůhvíjak velkou. Jenom pět stovek, škrti jedni. Já snad udělám kouzlo na to, abych měla od nich víc peněz. Prachy sice mám, ale nemůžu si za ně nic pořádného koupit, protože mě kontrolují. Kdybych něco nakoupila, hned by chtěli vědět, kolik mi zbývá a možná rovnou vidět lístek z nákupu. Takže žádná ta Velká modrá a ani žádná jiná kniha. Syslim si ty peníze u sebe, protože nevím, co s nima. Když já bych chtěla tamtu knihu, už jsem ji četla a je hodně dobrá. Ale asi se toho nedočkám. Veškeré pomůcky mám od svých kamarádek, i když Velekněžka minule přišla s tím, že každý by měl spravedlivě dotovat koven. Já bych ráda, to však nejde. Řvala na mě, at´už si to nějak zařídim. Ted´už jsme zase kamarádky, problém však zůstává. Ve škole my dvě máme peklo jak nikdy jindy, dokonce ani kluci se mnou nechtějí nic mít a zpráva o tom, že jsem čarodějka(beru to jako titul) se donesla již k mému budoucímu klukovi- Petrovi. Jak jsem řekla, kouzlo na něj vyšlo, ale bude potřeba ještě jedno. K tomu se ještě dnes dostanu. A byl z toho průser. Oni nějak věděli, že se mi líbí a tak před mými zraky mu řekli "Hahaha, vona čaruje v lesíku nahá s tou blbou kámoškou..." a smáli se mě, jak jen mohli. Bylo mi strašně, trapně. Nevěděla jsem co mám na to dělat a tak jsem na ně zařvala sprostou nadávku a odešla jsem uražená pryč. Co proti mě mají? Vždyt´jsem jim nic neudělala! O následující hodině mě bylo ještě hůř, protože kámoška, která se mnou tohle vše musela nést , odešla k doktorovi a nechala mě ve škole samotnou. Připadala jsem si jako nějaký outsider. Nikdo si se mnou nebavil a měla jsem pocit, že hovoří o mě. Až pak jsem zaslechla šeptandu dvou spolužaček přede mnou. Vždy se se mnou kamrádili, ted´však ne. Mám pocit, že oni vysloveně chtěli, abych je slyšela. Asi takhle to bylo: "Už si slyšelo o tom, že voni se zabývají satanismem?" — "Co to jako přesně má být?" — "Vyvolávají Ďábla a pomocí něhož všechny proklínají" — "Myslíš to vážně? Co když je to pravda?" — "Je to pravda, ve středověku takové ženské upalovaly!" — "Ehhh..." — "Nejlepší obrana proti nim bude držet se svatých symbolů..." — "Myslíš jako křest´anských?" — "Ano, myslím, jen ty dokázali se proti nim bránit". Vytryskli mi slzy do očí, zařvala jsem DOST! a utekla jsem spěšně ze třídy. Už jsem toho měla dost. Pak se učitelka za mnou přišla podívat, nic jsem ji však neřekla a ona mě na chodbě nechala celou hodinu. Pak mě předčasně poslala domů. Já už do té školy nechci, říkala jsem si. Říkám si to i ted´, hlavní vztek mě však přešel, doufám, že na tom gymnáziu to bude lepší. To nejtrapnější však teprve mělo přijít. Petr se za mnou stavil. Někdo u našich dveří zazvonil a já byla sama doma, tak jsem otevřela. A tam on. Prý si dělal o mě starosti, že slyšel, že mi bylo zle a že jsem kvůli tomu utekla. Řekla jsem, že je všechno OK, ale že nevím, jestli další den do školy půjdu. Pak sem mě však zeptal na to čarodějnictví. A tak jsem mu řekla pravdu, že se tím zabývám. Bral to v pohodě, ale bylo na něm vidět, že tomu moc nerozumí a spíše se tomu směje. Máti mě pak nechala celý týden doma. Moje kámošky doma také zůstali a tak jsme se rozhodli udělat rituál dopoledne, alespoň budeme mít jistotu, že nás při tom nikdo nenachytá. Naplánovali jsme si to na pondělí. V neděli jsem nemohla(dělala jsem, že jsem nemocná), to byl totiž úplněk. ale síla úplňku je stejná i tři dny před a tři dny po, jak nám Velekněžka zdělila. Hodně se od ní učím. A tak se v pondělí u mě stavili kolem půl deváté ráno. Vzali jsme vše, co jsme potřebovali, a to pět svící, jedna oltářní a čtyři k ostatním živlům, Velekněžka tentokrát vzala s nožem i meč, pohár, hůlku a velký plochý kámen. Chystali jsme se na evokaci všech Živlových duchů- Salamndrů(oheň, myslim, ještě si to pletu), Elfů(asi vzduch), Gnómů(země?) a Undin(zbývá voda). Každý měl vyvolat jednoho z nich, ale protože je nás pouze tři, tak Velekněžka vzala na sebe to břímě a evokovaa jak Vodu, tak i Oheň, což se nelíbilo kámošce, protože ji nevyhovolo, že ona musí mít dva nejvyšší Živly. Velekněžka na to, že je to velká zátěž na člověka a ona, jako z nás nejzkušenější, se pro nás obětuje. Měla to být velice nebezpeční akce. Poté, co je evokujeme, tak je poprosíme každá o nějaké přání, pak je zaženem a bude hotovo. Jsme vládci Elementů! A šli jsme teda na to. Kámoška se pak uklidnila. Evokační přepis byl v nějaké černé knize, myslím, že se jmenovala Magie, ale už nevím, kdo ji napsal. Bylo už devět hodin, když jsme dorazli na své místo. Na evokační kruh. Cestou jsme se bavili o Knize Stínů. Že si ji musíme zařídit. A tak nám vysvětlila, co to znamená, že se tam zapisují provedené rituály a tak. Prý ji Velekněžka sežene a že jenom ona do ní bude psát a nechá si ji u sebe. A že musí být psaná tajným písmem. Vybrali jsme si runy, tak v tom žádný nezasvěcený nebude moct číst. A tak mi přibyla hned nová práce-musím se naučit ty germánské klykyháky. Jsou fakt složité, nejdou mi do dneška do hlavy. Došli jsme na místo, rozestavěli pomůcky. Posléze vytáhla Velekněžka kompas a určila světové strany, jen pro kontrolu, jestli jsme je určili pomocí kruhá v pařezu dobře. Ukázalo se, že ne, a tak jsme si museli zvykat na nové strany. Ach jo. Rozestavěli jsme se. Země, jako nejnižší Živel, připadl k evokaci mě, protože jsme z nich nejméně zkušená. Což je pravda. Vzduch připadl kámošce a ostatní dva Elementy-Vodu a Oheň si vzala Velekněžka, ta se nějdříve postavila na Západ, ke směru Vody, až pak během rituálu přestoupila na Jih. A já na Sever, ke směru Země a kámoška na Východ. Začala jsem já. Četla jsem z papíru, který nám Velekněžka připravila. Když jsem dočetla, tak jsem jí byla vybízena k tomu, abych vyslovila své přání. Řekla jsem, že chci Petrovu lásku. Obě sice protočili oči vsloup, ale brali to, to je hlavní. Kámoška si přála peníze a Velekněžka, která měla zodpovědnost za nás za všechny, si jim přikázala ochranu a bezpečí našeho kocenu a příznivý vývoj do budoucna. Pak jsme je společně odehnali zpět. Rituál byl hotový. Ještě jsme pak v kruhu zůstali a bavili se. Kruh jsme zrušili, respektivě Velekněžka sým:"Ruším Kruh!" a odebrali jsme se domů. Ale všemu ten den nebyl konec. Celá naše škola byla ten den totiž na nějakém cvičení v přírodě. A my jsme to samozřejmě nevěděli a náhle jsme potkali Horáka a jeho spol. a byl průser jak vyšitej. Začali si z nás dělat srandu a pak shánět učitelku, že jen simulujem a chodíme za školu. Učitelka byla ve chvíli u nás. Měli jsme utéct, to nás ovšem v tu chvíli nenapdalo. Jen jsme tam tak stáli, jak přimražené. Učitelka nás pořádně vypeskovala. Na to zavolala mé mámě a pak i mámě kámošky, že jsme za školou. Nic nemohlo zabránit průseru. Třída se nám smála jak nikdy jindy a nám hrozí dvojka z chování. Doma mě máti seřvala. Prý:"Když už chodím za školu, tak opatrně, ted´tě nemůžu ani omluvit, to by nebrali!" a těch pět stovek z úspěšně udělaných zkoušek mi vzali. Další den jsem byla zase ve škole. Jestli někdy existovalo peklo, tak tam já právě jsem. Je mi úplně zle. S kámoškama se nemůžu ted´za trest stýkat, nemůžu na internet, televizi i hudbu mi sebrali, o mobilu ani nemluvě. Doma je atmosféra, která by se dala krájet, ani se s našima nebavim, jak jsem na ně naštvaná. A oni se mnou se nesnaží prolomit to ticho. Škola se změnila v úděsný horor, jenom mě šikanují a učitelé to naschvál přecházejí. Byla jsem u ředitelky, že bude zvláštní porada o tom, jestli mi dají a mé kámošce dvojku z chování. Pozvali si pak i rodiče, nechci ani vědět, co jim všechno nakecali. Následně poslala škola dopis gymnáziu, že mám dvojku z chování a problémy. A ta zareagovala tím, že mě vyhazují. A k tomu všemu jsem Petra neviděla už bůhví jak dlouho...

11.05.2005, by Dragon of Celts

Sex ve městě

2005-05-09T10:33:00.000+02:00

Článek kvůli svému obsahu není vhodný pro děti ani mládež!

Sex ve městě(v originále Sex and the city) je mým nejoblíbenějším seriálem snad celého mého života. a taky jediným pořadem, který v současnosti sleduju pravidelně. Říkáte si, co může pubet´áka zajímat na takovém pořadu. Ne, vy co to neznáte- to není žádný poronofilm.

Sex ve městě je nejúspěšnější komediální seriál USA. Hlavními postavami jsou 4 bohaté Newyorčanky, které usilovně hledají svou lásku s velkým L. Hledají ideální vztah, partnera, ideální život. Hlavní postavou je Carry Bradshaw, kterou hraje známá herečka Sarah Jessica Parker. Je novinářka, providelně psající své sloupky o vztazích s názvem, který nosí celý seriál. Její úvahy jsou opravdu nádherné, používá krásné obraty apod. Není to nic, co by se dalo očekávat od normálního amerického seriálu typu Vybliju ti mozek .Nádherný obrat požila v minulém díle: Proč máme pocit, že se dostáváme na nulu, když od dvou odečteme jednu? Mluví samozřejmě o tom, jak nemůžeme sehnat stálý protějšek. Celý ten seriál je sice nádherně sestavený, ale po bližším proukoumáním zjišt´ujete, že je tak trochu padlý na hlavu, se vší úctou k tvůrcům, hercům i těm, komu se to líbí.

Za prvé, seriál ty 4 hlavní postavy prezentuje jako bohaté rozmazlené dámičky. Úplně sem byl v šoku, když v jednom díle si Carry kupovala boty od Mannolla za 480 Dolarů!. A tak to jde celým seriálem. Co si toho můžeme vzít za ponaučení? Američanky shlídnou díl, vidí, že hlavní postava má halenku s véčkovým výstřihem a hned druhý den ráno jdou shánět podobnu . A to je se vším, botama, ponožkama, spodním prádlem, erotickými pomůckami, prostě se vším. Amerika vydělává. Ne však lidské duše. Je to tradiční prezentování Holky, jestli chcete stát za to, tak mějte na sobě hadříky za 50 táců. Není to to už staré a zašlé americké prezentování blbé blondýnky, která si sice neumí dát dvě a dvě, ale hlavní je, že má skvělej bourák, oni jsou úspěšné, mají perfektní práci a platy rovnajícím se mužům. Alespoň v tomhle to pokročilo. Ne však daleko. Ten životní styl, oni sice někdy pracují(i když to ani nezaznamenáte, Carry sem tam napíše článek do notebooku a Samatha raději kouří svého poslíčka než aby dělala kloudnou práci:)), ale zabívají se více nakupováním, utrácením, vysedáváním po kavárnách a barech, navštěvování nových a nových podniků. Ano, hezky se na to kouká. Přímo si člověk už i přeje, at´taky za váma někdo příjde, že Za rohem otevíraj novej bar se jménem Postel a jdem se tam opít. Je to sice hezká představa, ale dokázali bychom takto furt žít?

Další je, že furt donekonečna hledají tu svou vyvolenou lásku. Používají už samo o sobě silnou zbraň-hledají tam někoho a hmatatelně si uvědomují, že jim to dosud neklapalo. To je silná zbaň, protože tohle se více či méňě týká každého. Každý hledá vztah, který by mu naprosto vyhovoval. A k tomu ty postavy, každá reprezentuje jinou skupinu žen, každá žena po celém světě se může ztotožnit s některou z nich. A citově vše prožívat. Ztotožnění by samo o sobě nevadilo, vadilo by zde to, že po všech 120 nebo kolik to mělo dílů, hledají dokonalou lásku, ideálního partnera. Jeden měl vadu, pouští ho k vodě. Je tu kámen úrazu. Představa, že nalezname toho pravého, přímo vystřiženého z našich představ je nesmyslná. Seriál by měl spíše učit jak překonávat jisté problémy, názorové roztržky a ne ukazovat řešení v tom, že vztah jednoduše zničíme. Stejně tak prvým opakem jsou ty seriály typu telenovel, kde do nás třískají něco o tom, že Chosé je moje pravá láska a udělám pro získání jeho srdce cokoliv, budu i vraždit!. To je pravým opakem, když si máte partnera držet za každou cenu. Ale ty zase chápu, Esmeralda a já nevim, kdo ještě, narazili na toho pravého a dokonalého, veškerá podezření, že by nemusel být tak dokonalý, se nakonec vždy ukážou jako lichá. Nejsem příznivec toho, že by seriál měl mít za každou cenu něco v sobě duchovního, ale musíme si uvědomit, že televize hodně ovlivňuje životy těch, kteří to sledují.

Podívejme se na životní styl Carry Bradshaw a na to, kdyby byla wiccanka. Tahle představa asi vás rozesměje. Ale proč by měli být křest´ankami nebo ateistkami? Co když budou wiccany? Jak něco takového ovlivní jejich životy? Proč vypadá tato představa tak směšně?

Carry časně ráno vstává. Bylo asi kolem sedmé hodiny. Vylezla z postele a těžce si uvědomila, že nikoho vedle sebe nemá. Další den, který prožila bez své vysněné lásky. v tom ji volá na její růžový mobil Samamtha. Své véčko rozevírá, rozhovor bere. Samantha ji povídá, že má volné odpoledne a že by mohli zajít na nákupy. Carry ráda s ní půjde a už otevírá skříň se šaty. Ach ano, ty růžové, ty se na dnešní den budou hodit, říká si a do toho posílá pusu Samanthě, véčko zavírá a druhou rukou vytahuje šaty, na které zaměřila. Zkusí si je, prohlíží se před zrcadlem, na to vybere boty, také růžové, jak jinak. Ve Vogue psali, že na letošní jaro je zase in růžová. Vezme kabelčičku, hodí do ní šminky, mobil, papírový kapesníček a vyráží z bytu ven. A ejhle-Samantha už si vzala taxík a stojí s ním před jejím barákem. Tak mile se na ní usmívá a mává ji. Pozdraví se, nasedne a Samatha rozhodným hlasem zděluje řidiči, kam mají namířeno. Tam?, diví se Carry, ta totiž minule viděla svého bývalého a bojí se, že by ho tam mohla znovu nachytat. A začnou vést rozhovor, jak to s chlapama vyřešit. Rady od Samanthy Na vše se prostě vykašli a hotovo nechce přijmout za své a nadále se trápí. Tři hodiny nakupují a jdou na oběd do velmi drahé restaurace. No ne! Ostatní kamarádky, už tam seděli a klábosily a pili kafé. Přisedli si, pozdravili se a zapletli se také do rozhovoru. Začínají rozebírat, co jak bylo. Ten ji neudělal, té zase neuchutná jeho sperma. Do těch hezkých nafintěných, ještě stále slečen, byste něco takového neřekli, ale sex bez nějakých okolků ke pro ně téma jak dělané. Objednají si jídlo a dál klábosí. Večer jsou všichni od Samanthy pozváni do baru, který nově otevírají, ale Carry ze záhadných důvodů nechce jít. A už vůbec to nechce vysvětlit. No co, smíří se s tím a každá jdou do své práce. Carry jde domů, psát článek. Nat´uká pár vět a kouká zasněně z okna ven. Ach, jak ona cítí svou příslušnost ke všem ženám světa a k New Yorku. Zasněla se nějak dlouho, začalo se stmívat. Šla ještě v podvečer na procházku, přemítá nad životem a vztahy a do toho jí volá Samantha, jestli si to s tím barem nerozmyslila. Carry je rozhodnutá. Nikam nejde, má moc práce. Když Slunce definitivně za nebeského divadla barev zapadlo, vrací se domů. Ve své ložnici schazuje všechny šaty, úplně všechny a nic víc si na sebe neobléká. Jde se koupat. Při svíčkách a v pěně se romanticky šplouchá. Ale už ted´je na tom něco podezřelého. Do koupele dávala nějaký váček vonící po bylinách. Proč? Třeba je to na plet´a na pěknou pevnou prdelku. Z vany vychází ven, utírá se ladnými pohyby, suší si vlasy a nahá vchází do místnosti, která v celé hostorii seriálu nebyla vidět. Stěny jsou pomalované krásnou přírodní zelenou barvou(kampak se vtratila módní růžová?) a v rozích stojí skříně. V předcházející místnosti odhazuje ručník, překračuje práh. Místnost je zvláštní také tím, že nemá okna. Rozsvěcuje svíce, které jsou v každém rohu. V ruce drží nějaký klíč, musela ho vzít nepozorovaně někdy před tím a míří si to přímo proti skříni. Odemyká ji a v ní jsou podivné předměty-nůž, meč, kadelnice, františky, byliny, kameny, knihy a spousta dalších věcí. Šibalsky se usmívá. Skříň nechává pootevřenou a druhou skříň, která se ukazuje být prázdná a lehká, bere do ruky a staví ji doprostřed místnosti. Pak se vrací ke skříni původní a vytahuje z ní svíce a další pomůcky. Skříň zavírá a jde k té druhé, která, jak jsme si domysleli, plní funkci stolku. Předměty pěkně srovnává, vypadá to, že má v hlavě dost jasnou představu, jak je má mít složené. Vrací se pak zpět, vypíná mobil, zneškodní zvonek a alarm, jde znovu do tajemné místnosti a za sebou zavírá. Je tam téměř tma. Čtyři svíce jsou jediné, které to tam tak trochu osvětlují. Jde ke k tomu stolku, míchá něco v kadelnici, zapaluje další svíci a tiše tam stojí. Nic nedělá, zhluboka dýchá, má zavřené oči. Výraz v její tváři je soustředěný, ale přesto je vidět, že jí to dělá dobře. Po pár minutách cvičení končí a zvedá ruce nahoru a začíná něco provolávat. Uběhla další newyorská noc Carry Bradshaw. Další den vstává a volá svým kamarádkám, že si s nima na obědě potřebuje promluvit. Pak píše do svého notebooku úvahu, ale novou, s názvem je Bůh nebo Bohové konkurent ve vašem vztahu? Píše a píše, dobře se rozepsala, zastavil jí fakt, že musela na oběd s kamádkama. Vybrala si spěšně oblečení, kabelku, boty a vyrazila. Chytla si taxíka a dorazila na místo určení s pětiminutovým zpožděním. Pozdravili se, jako vždy. A než byl kdo schopen nahodit téma o sexu a vztazích, případně jak to dopadlo včera v tom baru, Carry se zatvářila vážně: Holky, já vám musím něco říct. Čekal ji její první coming out...

Fotografie z Sexu Ve
městě